Otevřít hlavní menu

Jan Kutálek (20. července 1917 v Praze20. května 1987 tamtéž) byl český výtvarník, sochař-keramik, známý pro svou originální keramickou figurální i reliéfní tvorbu inspirovanou především českým bájeslovím a pohádkami.

Jan Kutálek
Narození 20. července 1917
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. května 1987 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochař
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Jan Kutálek se narodil v Praze-Nuslích a dětství prožil spolu s o tři roky starším bratrem Gabrielem (stavební inženýr) v rodině poštovního úředníka. Otce však ztratil již v osmi letech a tak vyrůstal za laskavé podpory maminky, která byla školená výtvarnice - vyšívačka. V roce 1933 nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a tak nastoupil studia v soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, kterou však pro přílišné zaměření na akademickou malbu opustil v roce 1935. V následujícím roce cestuje po Rakousku, Jugoslávii a Itálii. Po návratu dobrovolně nastupuje k dragounskému pluku v Terezíně, kde sloužil v letech 1936–1939. Od roku 1940 začíná dráhu samostatného výtvarníka. Ve snaze doplnit si akademické vzdělání nastupuje v roce 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného, seznává však, že jeho výtvarné cítění i technika jsou již plně rozvinuté a rok na to školu opouští a opět se vydává na cesty, tentokráte po Maďarsku a Švédsku. V roce 1950 se oženil s Ernou Holubovou. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Zemřel náhle 28. května 1987 v Praze.

Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům tak reliéfním dílům, a i když okrajově, věnoval se též kresbě. Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na "užité umění". Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella (1916–1941), absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem. Všechny jeho smyšlené postavičky plivníků dostaly od svého autora do vínku i krásně poetická česká jména – např. Líbezník, Pustorálek, Fišpajtl, Hostipas, Pišpartéz, Živenka či Houbovníček. Svojí hravou, poetickou keramikou se nesmazatelně zapsal nejen do dětských duší ale i do historie české umělecké keramiky.

Samostatné výstavyEditovat

  • 2017– výstava Galerie Diamant
  • 2007 — stálá expozice díla na zámku Linhartovy
  • 1991–2006 — stálá expozice díla na hradu Svojanově
  • 1987 — Galerie Vincence Kramáře, Praha
  • 1977 — Staroměstská radnice, Praha
  • 1974 — Galerie výtvarných umění, Cheb; Malá galerie československého spisovatele, Praha
  • 1973 — Mnichov, Curych; výstavní síň Fronta, Praha
  • 1972 — Norinmerk, Hamburk
  • 1971 — Kaserslautern - Erlenbach
  • 1970 — Kodaň, Ženeva
  • 1968 — hrad Rožmberk; Starnberg u Mnichova, Stuttgart
  • 1967 — Galerie HS, Lund (Švédsko); Galerie J. Frágnera, Praha
  • 1966 — Friburg (Švýcarsko); Úřad předsednictva vlády, Praha
  • 1965 — výstavní síň Fronta, Praha
  • 1964 — Divadlo J. Průchy, Kladno
  • 1963 — Kabinet architektury a užitého umění, Praha
  • 1961 — Komorní divadlo, Praha
  • 1951 — výstavní síň ARS, Praha
  • 1949 — Galerie L. Hahn, Stockholm
  • 1947 — Topičův salón, Praha
  • 1944 — Škola umění, Zlín
  • 1943 — výstavní síň Elán, Praha

Umělecká oceněníEditovat

Čestné uznání v soutěži k 15. výročí osvobození ČSR (1960), III. cena v soutěži Haškovy Lipnice (1960), diplom Mezinárodní výstavy keramiky v Praze (1962), diplom salónu Juvisy v Paříži (1964), státní vyznamenání Za vynikající práci (1967)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Jan Spurný: Jan Kutálek. Odeon, Praha 1987.

Externí odkazyEditovat