Jan Karel Kovář
Jan Karel Kovář, také Johann Karl Kowarz nebo Kowarsch (asi 1709 Praha – 11. ledna 1749 Praha)[1] byl český malíř období rokoka
| Jan Karel Kovář | |
|---|---|
| Narození | 1709 Praha |
| Úmrtí | 11. ledna 1749 (ve věku 39–40 let) Praha nebo kostel svatého Tomáše |
| Povolání | malíř a malíř fresek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovat
Narodil se v Praze na Kampě jako syn truhláře Kristiána Kováře. Otec pracoval na stavbách Dientzenhoferů, v roce synova narození dodal oltáře do kostela v Břevnově a ještě roku 1729 zhotovil dřevěné oltáře k Dientzenhoferově přestavbě malostranského kostela sv. Tomáše.[2] Jan Karel pravděpodobně pracoval v otcově dílně, protože do učení k malíři Janu Adamovi Schöpfovi nastoupil teprve v 19 letech. V roce 1731 byl vyučen a pracoval jako tovaryš. Roku 1736 byl přijat za člena malostranského malířského cechu.[3]. Patřil k nejproduktivnějším českým malířům své doby. Více než oltářní obrazy tvořil především fresky velkých formátů. Ač je považován za rokokového umělce, jeho tvorba vycházela ještě z vrcholného barokaː figurální scény jsou poučeny vzorem Václava Vavřince Reinera, koncepce prostoru jeho fresek vychází z kvadratur italského malíře Andrea Pozzy, obsahuje také geometricky komponované architektonické objekty, byť velmi zjednodušené.[4]
Zemřel poměrně mladý a byl pohřben v ambitu kláštera augustiniánů u sv. Tomáše na Malé Straně, jehož kostel sloužil jako cechovní pro malostranské umělce.
Dílo
editovat- Opakovaně pracoval pro Břevnovsko-broumovský klášter řádu benediktinů a jeho rezidence v kladenském zámku a v Lidicích.[4] ,
- V Broumovském klášteře benediktinů v letech 1739-1740 namaloval mnohé freskyː
- V pražském Břevnovském klášteře namaloval roku 1740
- Zázračné rozmnožení chlebů, freska v letním refektáři
- Cyklus scén založení a donací klášterů v Břevnově, Broumově a v Legnickém Poli, fresky v ambitu
- Výjevy ze životů sv. Benedikta a benediktinských světců, fresky v prelatuře
- Castrum doloris císaře Karla VI. pro Svatovítskou katedrálu v Praze (1740), návrh, lavívrovaná kresba tuší, signovaná I C Kowarsch;[7] rytinu provedl Antonín Birkhardt
- Křesťanské ctnosti namaloval v sala terreně zámku ve Smečně
- Iluzivní malbou vymaloval kupoli kaple sv. Terezie v zahradě kláštera karmelitek při kostele sv. Josefa v Praze na Malé Straně (1745)
- Freska Obrácení svatého Ignáce z Loyoly se odehrává v iluzivně malovaném barokním interiéru s průhledem do krajiny a na bitvu u Pamplony; scénu rámuje profilovaný gotický oblouk kaple, zasvěcené svatému Ignáci, v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Fresku roku 1746 objednali jezuité z přilehlé rezidence. Autorství není jisté, bylo připsáno pode dokladu o Kovářově pobytu v Kutné Hoře.[4]
- Personifikace čtyř světadílů s andělem-poslem Spasitele, který jim nese nápis IPSE AUDITE (česky Toho poslouchejteǃ) pod iluzivní malbou kupole, v apsidě Kostel Nejsv. Salvátora v pražském Klementinu (1747), tamže ve cviklech dva štukové rámy s malbou personifikace Starého a Nového zákona [8]
- Cyklus výjevů ze života a Nanebevzetí sv. Jana Nepomuckého na klenbě kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce v Praze na Novém Městě je pojatý jako jediná scéna s apoteózou svatého Jana v oblacích uprostřed a a mnoha scénami včetně zázraků po obvodu.[9]
- Cyklus scén ze života sv. Prokopa vymaloval v benediktinském klášteře v Sázavě (1749)
- Skica Sv. Prokop se zjevuje papeži Inocenci II. k předchozímu cyklu se dochovala v grafické sbírce Národní galerie v Praze
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kovář, Jan Karel [online]. Praha: Městská knihovna v Praze [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Smlouvy a další archivní prameny publikovala VILÍMKOVÁ Milada, Stavitelé paláců a chrámů. Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Vyšehrad Praha 1986, s. 86, 109, 141, 182
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění I (A-M), Academia Praha 1995, s. 393
- ↑ a b c ALTOVÁ, Blanka; ŠTROBLOVÁ, Helena. Kutná Hora s okolím. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 2000. 567 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-186-7. Kapitola Bernard Antonín Katterbauer a Jan Karel Kovář, s. 442-443.
- ↑ HOROVÁ, Anděla (editorka). Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl 1 A-M. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0521-8. S. 393.
- ↑ MACH, Jiří. Klášter skrýval řadu unikátních fresek. Deník [online]. 2015-09-11 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online.
- ↑ PREISS Pavel, Česká barokní kresba/ Baroque drawing in Bohemia, Praha 2006, repro s. 17, v grafické sbírce Národní galerie v Praze
- ↑ OULÍKOVÁ 2019, s. 159-160
- ↑ ŠPERLING, Ivan. K záchraně fresek Karla Kováře v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce na Novém Městě pražském. S. 115-128. Staletá Praha XVIII. [online]. Praha: Panorama, 1988. S. 115-128. Dostupné online.
Literatura
editovat- OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2019. 278 s. ISBN 978-80-7050-710-0. S. 159-160,.
- ŠPERLING, Ivan. K záchraně fresek Karla Kováře v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce na Novém Městě pražském. S. 115-128. Staletá Praha XVIII., sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody [online]. Praha: Panorama, 1988. S. 115-128. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Karel Kovář na Wikimedia Commons
