Jan František ze Schaffgotsche

moravský šlechtic a rakouský generál

Hrabě Jan František de Paula ze Schaffgotsche (německy Johann Franz de Paula von Schaffgotsch, baron von und zu Kynast a Greiffenstein, 30. června 1792, Brno3. listopadu 1866 tamtéž) byl moravský a rakouský šlechtic z hraběcího rodu Schaffgotschů. Sloužil v císařské armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva.

Jan František ze Schaffgotsche

Narození30. června 1792
Brno
Úmrtí3. listopadu 1866 (ve věku 74 let)
Brno
DětiKarolína Františka ze Schaffgotsche
František de Paula ze Schaffgotsche
RodičeJan Arnošt ze Schaffgotsche a Johanna, Gräfin von Blümegen
PříbuzníAntonín Arnošt ze Schaffgotsche, Jan Josef ze Schaffgotsche a Jan Rudolf ze Schaffgotsche (sourozenci)
Tereza Černínová z Chudenic[1], Marie Rudolfina Černínová z Chudenic[1], Karolína Černínová z Chudenic[1], Ernestina Černínová z Chudenic[1], Evžen Jaromír Černín z Chudenic[1] a František Evžen Černín z Chudenic[1] (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál a generál jízdy
SložkaCísařsko-královská armáda Rakouska
Vyznamenánírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Život editovat

Jan František hrabě ze Schaffgotsche, svobodný pán z a na Kynastu a Greiffensteinu se narodil jako syn hraběte Jana Arnošta Maxmiliána ze Schaffgotsche (19. srpna 1742 – 27. května 1825) z jeho druhého manželství s Johanou Nepomucenou Candidou z Blümegenu (3. října 1765 – 7. února 1811).

Bratr Jana Františka, Antonín Arnošt byl brněnským biskupem.

 
Jan František ze Schaffgotsche, litografie Josefa Kriehubera, 1850

V roce 1808 Jan František vstoupil do císařské armády do pluku švališérů Vincent. V roce 1809 se v hodnosti nadporučíka zúčastnil bitvy u Aspern.

V hodnosti kapitána se v roce 1813 v řadách kyrysnického pluku č. 6 účastnil bojů slavné bitvy "národů" u Lipska. O rok později se účastnil bojů v severní Francii. V roce 1815 se vrátil k pluku Vincent s nímž absolvoval tažení v Itálii do Neapole. V červnu 1834 se stal plukovníkem hulánského pluku Schwarzenberg, kde setrval až do roku 1841.

4. června 1841 byl povýšen na generálmajora a 27. března 1848 na polního podmaršála.

V březnu 1848 obdržel divizi II. sboru pod velením podmaršálka Konstantin D'Aspre v italské armádě maršála Radeckého. Jemu podřízené brigády vedené knížaty Edmundem ze Schwarzenbergu, Bedřichem z Lichtenštejna a hrabětem Samuelem Gyulayem se 23. a 24. července vyznamenaly zejména v Soně, Bussolengu, Santa Giustina a Sommacampagna. To vedlo k tomu, že v následné bitvě u Custozzy se Sardinci museli opustit své pozice u San Giorgio a Salice.

23. března 1849 se jeho vojáci vyznamenali také v bitvě u Novary. Hrabě Schaffgotsch i přes vlastní defenzivní pozici vyslal prapor hraběte Kinského a vídeňských dobrovolníků na pomoc arcivévodovi Albrechtu Bedřichovi, a umožnil tak úspěšný protiútok na pravém křídle u Olenga. Za svou statečnost v taženích v letech 1848 a 1849 obdržel v roce 1850 Rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie a byl jmenován velitelem kyrysnického pluku č. 5.

16. listopadu 1856 byl povýšen na generála jezdectva a v roce 1858 byl jmenován vrchním velitelem na Moravě a ve Slezsku. V červnu 1859 vedl 1. armádní divizi pod velením polního zbrojmistra Františka Emila z Wimpffenu IX. sbor u Medole v bitvě u Solferina.

6. listopadu 1859 odešel hrabě Jan František ze Schaffgotsche do výslužby. Zemřel dne 3. listopadu 1866 v Brně.

Rodina editovat

Dne 30. ledna 1817 se oženil s Ernestinou z Lambergu (8. května 1791 - 29. dubna 1858). Z jejich manželství se narodilo několik dětí:

  • Arnošt (1818–1819)
  • Johana Nepomucena (1819–1862)
  • Karolína Františka Mariana (13. září 1820 – 9. října 1876) ⚭ 1843 hrabě Jaromír Černín z Chudenic (13. března 1818 – 26. listopadu 1908), měli 6 dětí
  • Marie (1824–1827)
  • František de Paula (22. června 1829 – 20. ledna 1908) ⚭ 1855 hraběnka Marie Anna ze Schönborn-Buchheimu (27. srpna 1836 – 15. února 1921)

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Franz von Schaffgotsch na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy editovat

Literatura editovat