Jablečník cizí

druh rostliny

Jablečník cizí (Marrubium peregrinum) je vytrvalá rostlina porostlá jemnými, bílými až šedými chlupy s hustě rostoucími a někdy až poléhajícími lodyhami. Bylina koncem léta nakvétá mnoha nevelkými, bílými květy a má obdobné léčivé účinky na trávicí a dýchací cesty jako příbuzný jablečník obecný, podobný druh také rostoucí v české přírodě.

Jak číst taxoboxJablečník cizí
alternativní popis obrázku chybí
Jablečník cizí (Marrubium peregrinum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Lamioideae
Rod jablečník (Marrubium)
Binomické jméno
Marrubium peregrinum
L., 1753
Synonyma
  • jablečník běloplstnatý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lodyha s květy

Česku je jablečník cizí považován za zdomácnělý archeofyt, ale v přírodě je na dlouhodobém ústupu. V "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky" i ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.je hodnocen jako kriticky ohrožený druh (C1t, §1) a je v české krajině chráněnou rostlinou.[1][2]

RozšířeníEditovat

Rostlina je původem z oblastí evropského a východního Středomoří a do české přírody byl, patrně náhodně, zavlečen již ve středověku. Za její původní areál jsou považované země na východě (Ukrajina) a jihovýchodě Evropy (Albánie, Bulharsko, Rumunsko a bývalá Jugoslávie) a dále oblasti ruského Kavkazu (Předkavkazsko) a Malé Asie (Turecko).

V České republice má tato teplomilná rostlina areál poměrně malý, pouze v oblastech jižní Moravy, hlavně v nížinách okolo dolních toků řek Moravy a Dyje. V Čechách se nevyskytuje.[3][4][5]

EkologieEditovat

Teplomilný hemikryptofyt rostoucí na suchých, kyprých, hlinitopísčitých půdách bohatých na živiny, hlavně dusík a dostatečně obohacených vápníkem. Roste na mezích polí, úhorech i ve vinicích, stejně jako v kompostech, podél cest i na rumištích. Příležitostně se objeví na nesešlapávaných místech osídleného intravilánu, snáší i mírně zasolená stanoviště. Vyskytuje se v nížinách až nevysokých pahorkatinách. Na jaře raší poměrně pozdě a všechny květy na rostlině nevykvétají současně, ale rozvíjejí se postupně, obvykle v období od července do počátku září. Stupeň ploidie x = 4, počet chromozomů 2n = 34.[1][2]

PopisEditovat

Vytrvalá rostlina s rozvětvenou, silně bělavou, chlupatou lodyhou vysokou 30 až 70 cm, která vyrůstá z dřevnatějícího oddenku. Lodyha je přímá, čtyřhranná, hojně křižmostojně větvená a porostlá vstřícně vyrůstajícími, jednoduchými, řapíkatými listy. Její čepele jsou úzce vejčité až kopinaté či trojúhelníkovité, 2 až 5 cm dlouhé a 0,5 až 1,5 cm široké, u plochého, chlupatého řapíku klínovité, na konci špičaté a po okraji horní části listu jsou vroubkovaně zubaté. Na svrchní straně jsou listy zelené, na spodní hustě bělavě až šedě plstnaté a na povrchu jemně vrásčité podle síťnaté žilnatiny. V horní části lodyhy přecházejí listy v listeny, palisty u tohoto druhu nevyrůstají.

Po jablkách vonící bílé květy s kopinatými listenci jsou uspořádané v šesti až dvacetikvětých lichopřeslenech, jejich stopky vyrůstají z úžlabí listenů podobných listům. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné a slabě pyskaté. Srostlý kalich má pět asi 4 mm dlouhých, přímých, ostře špičatých cípů a je vně hustě chlupatý. Dvoupyská koruna je dlouhá asi 10 mm, oboustranně chlupatá, korunní trubku má stejně dlouhou jako kalich, její horní pysk delší spodního je dvoulaločný a vzpřímený, spodní pysk má tři laloky stejně dlouhé a střední z nich je mírně rozšířený. Čtyři dvoumocné tyčinky z koruny nevystupují, jsou překryté horním pyskem, přední delší pár má nitky o polovinu delší než zadní kratší pár; blizna je dvoulaločná. Květy poskytují opylovačům hojně nektaru a jen málo pylu, v případě nedostatku opylujícího hmyzu se mohou opylit i vlastním pylem.

Plod je obvejčitá tvrdka až 2 mm velká, je hnědá a na konci má trs dlouhých bělavých chlupů. Rozpadá se na čtyři drobné plůdky, semena, která se vysévají pro rozmnožení. Vegetativně se nemnoží.[1][2][3][6]

VyužitíEditovat

Jablečník cizí se již v dávné minulosti využíval pro přípravu léčivých čajů. Používá se hlavně jeho nať, která se sklízí v době před rozvitím květů a následně se suší při teplotě do 35 °C. Tato droga obsahuje éterické oleje v kterých převládají látky beta-karyofylen, germakren D a bicykclogermakren. Dále jsou její součásti mnohé prospěšné látky, například marrubiin, třísloviny, silice, saponiny, sliz, pryskyřice, cholin, lipidy a další. Vnitřně se podává ve formě nálevu na léčbu dýchacích cest, při chorobách zažívacího traktu i ke snížení vysokého tlaku. Vně se nálevu používá pro obklady na špatně se hojící rány. Protože je rostlina chráněna zákonem, nelze její nať ani jiné části sbírat ve volné přírodě.[4][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Marrubium peregrinum, s. 576-578. 
  2. a b c HOFFMANN, M. H. Marrubium peregrinum [online]. Die Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, DE, rev. 21.03.2009 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b ŠVAMBERK, Václav. Encyklopedie rostlin: Jablečník cizí [online]. Leopold Matela, VEMAT-CZ, s. r. o.,793 93 Brantice [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Herbář Wendys: Jablečník cizí [online]. Botanika Wendys.cz, Zdeněk Pazdera, Miličín, rev. 07.06.2015 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  5. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Marrubium peregrinum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Шандра чужеземная - Marrubium peregrinum [online]. Дмитрий Орешкин, Плантариум, RU [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (rusky) 
  7. NAGY, M.; SVAJDLENKA, E. Comparison of essential oils from Marrubium vulgare L. and M. peregrinum L. [online]. The National Agricultural Library, Beltsville, MD, USA, rev. 2013 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat