Ilko Hutník
Ilko Hutník (11. srpna 1918 Trostěnice – 2. dubna 1990 Třebíč) byl český voják a železničář.[2] V druhé světové válce bojovala ve stejné jednotce jako on i jeho budoucí manželka Marie Hutníková.[3]
| Ilko Hutník | |
|---|---|
| Narození | 11. srpna 1918 Zakarpatská oblast nebo Trostianytsia |
| Úmrtí | 2. dubna 1990 (ve věku 71 let) Třebíč |
| Národnost | Ukrajinci |
| Povolání | voják, dělník, bodyguard a průvodčí |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Marie Hutníková[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatIlko Hutník se narodil v roce 1918 v Trostěnici na Zakarpatské Ukrajině, jeho otec byl lesník, matka v domácnosti. Brzy po narození Ilka Hutníka mu zemřeli oba rodiče a tak on i jeho sourozenci měli složité dětství. Roku 1938 se vyučil v Mukačevě kovářem a následně nastoupil do československé armády, kdy byl přidělen do Košic, tam působil až do rozpuštění armády v březnu 1939. Po rozpuštění armády se nechtěl vrátit zpět na okupované Zakarpatí a tak odešel do Polska, kde byl spolu s dalšími 75 lidmi internován až do příchodu sovětských vojsk. Sověti jej převezli do internace do pracovního tábora ve Starobělsku a následně do pracovního tábora ve Vladivostoku.
Roku 1942 vstoupil do československé vojenské jednotky v Buzuluku a nastoupil na dělostřelecký a spojařský výcvik. Bojoval v 1. československém armádním sboru, mimo jiné i v Dukelském průsmyku, kde byl těžce zraněn. Byl umístěn do nemocnice v Baku a následně ve Tbilisi. I přes uznanou invaliditu požádal o zpětné zařazení do armády, byl převelen do Humenného, kde působil jako polní četník. Brzy se však vrátil zpět do 1. československého armádního sboru, kde působil opět jako spojař a 10. května 1945 projel s jednotkou vítězně i Třebíčí.
Po skončení druhé světové války obdržel Československý válečný kříž 1939, medaili Za pobědu nad Germanijej a další vyznamenání. Také nastoupil do osobní stráže generála Ludvíka Svobody (bojovali spolu ve stejné jednotce), ale roku 1946 pak byl propuštěn z armády. Nastoupil jako dozorce do věznici v Plzni-Borech a roku 1948 byl propuštěn vzhledem ke své invaliditě. V roce 1951 se přestěhoval do Třebíče, kde pracoval u dráhy jako dělník a později i průvodčí či vlakvedoucí. Zemřel v roce 1990.[3]
Reference
editovat- ↑ Naši krajané v boji za svobodu. Dostupné online. [cit. 2023-04-14].
- ↑ Hutník, Ilko, 1918-1990 [online]. Praha: NK ČR [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ a b MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
