Hroby

část obce Radenín v okrese Tábor
(přesměrováno z Hroby u Tábora)

Hroby (německy Hrob) je vesnice v okrese Tábor v Jihočeském kraji, část obce Radenín. Nachází se 3,5 km jihovýchodně od Chýnova a 1,7 km severně od Radenína; na silnici číslo 409 (Chýnov–ČernoviceKamenice nad Lipou); 12 km východně od Tábora, 27 km západně od Pelhřimova; 17 km severovýchodně od Soběslavi. V roce 2011 zde trvale žilo 23 obyvatel.[2]

Hroby
Stavení čp. 5
Stavení čp. 5
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Radenín
Okres Tábor
Kraj Jihočeský kraj
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 23 (2011)[1]
Katastrální území Hroby (3,03 km²)
PSČ 391 55
Počet domů 21 (2011)[1]
Hroby
Hroby
Další údaje
Kód části obce 48259
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Hroby (rozcestník).

V Hrobech je evidováno 25 poštovních adres a všechny adresy mají PSČ 391 55. Nejbližší železniční spojení – stanice – je: 4 km Chýnov – trať č. 224 (Tábor–Obrataň), nebo 9 km Černovice – trať č. 228 (Obrataň – Jindřichův Hradec).

Hroby leží v nadmořské výšce v rozmezí 505–520 m n. m., na ostrohu a je obtékána dvěma potoky – Kozmickým a Lažanským, které po spojení pokračují jako potok Hrobský směrem k Turovci (někde je uváděn pod jménem potok Turovecký). Podél silnice z Hrobů do Radenína je zajímavá a cenná oboustranná, asi 800 m dlouhá alej maďálů (jírovec maďal – Aesculus hippocastanum).

NázevEditovat

Název vesnice s největší pravděpodobností nemá nic společného s hroby,[3] ale vzniklo ze slova hrůbky, jak se staročesky říkalo valům nebo náspům.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1358.[4] Z roku 1376 té doby je znám majitel Smil z Hrobů.

RodáciEditovat

Z rodiny Winterů:

  • JUDr. Lev Winter (23. ledna 1876 – 29. srpna 1935) byl advokát, významný český sociálně demokratický politik, ministr československé vlády;
  • Ing. Arnošt Winter (1880–1944) byl sociálnědemokratický politik a odborník na železniční stavby. Narodil se v Nových Dvorech – 2,5 km severovýchodně od obce Hroby;
  • Gustav Winter (20. června 1889 – září 1943 v Londýně) byl novinář a publicista, zpravodaj v Paříži, překladatel, činný v odboji ve Francii a Anglii. Narodil se v Radeníně – 1,7 km jižně od obce Hroby.

Z rodiny hudebníků:

  • Alois Praveček (10. ledna 1880 – 19. května 1957 Jindřichův Hradec) byl český dirigent, skladatel a hudební pedagog;
  • Jindřich Praveček (starší) (1. března 1885 – 11. února 1969) byl český pedagog, dirigent a skladatel. Syn učitele v Hrobech – Matěje Pravečka, otec Jindřicha Pravečka mladšího (1909–2000), vojenského kapelníka a skladatele
  • František Voborský (19. prosince 1906, Hroby – 12. prosince 1984, Praha), výtvarník, literát, novinář, textař a skladatel, autor skladby Chaloupky pod horami

PamětihodnostiEditovat

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je doložen již roku 1358; v letech 1596, 1666 a 1791 vyhořel; v 16. století byl zbaven fary; v roce 1687 byla při kostele zřízena administratura a v roce 1758 opět fara. Kostel byl v roce 1828 opraven-obnoven. Je považován za nadprůměrný vesnický středověký kostel.[5]

 
Pohled na budovy hrobského zámku

Zámecký areál sestává ze dvou částí oddělených silnicí. Severně je zámek s hospodářským dvorem a parkem (celková výměra 2,4 ha). Jižně je terasová zahrada (0,9 ha), v níž stojí altán. Součástí zahradní zdi je kaplička. Trojkřídlá patrová budova je krytá mansardovou střechou, fasádu zvýrazňuje jednoosý plochý rizalit s trojúhelníkovým nástavcem, nad nímž je na hřebenu střechy umístěna čtverhranná vížka s cibulovitou nástavbou. Zámek vznikal postupně a dokončený byl během první poloviny 18. století; jednopatrovou budovu dal místo bývalé tvrze vystavět František Jiří Koch a první zmínka o tomto raně barokním zámku se váže k roku 1751. Roku 1753 koupila zámek hraběnka Marie Terezie Krakovská z Kolovrat. V roce 1839 zámku přibyla tři krátká křídla směrem do dvora. V roce 1878 se Hroby dostaly do vlastnictví Latourů, kteří je drželi do roku 1948 – potom byl objekt užíván čs. armádou a nebyl řádně udržován. Současný stav (2007) budov není dobrý a areál v soukromém vlastnictví potřebuje opravy a úpravy.

 
Křížek u cesty směrem ke hřbitovu

Hrobský dub (dub letní) je památným stromem, jenž roste poblíž kapličky ve východním rohu zdi zámecké zahrady.

Hřbitov s novogotickou hrobkou Kolowratů východně od vsi byl zasvěcen 14. října 1832 (prvním pochovaným byl Jan Tenkl (Prucha), sedlák z Kozmic). V areálu byla vystavěna novogotická obřadní síň.

U odbočky na hřbitov se nachází železný křížek, za ním dále při silnici na Kozmice dosud stojí budova starého špýcharu.

ŠkolaEditovat

 
Bývalá škola

Hrobská škola byla původně v malé chaloupce u kostelních schodů, kde je nyní zelinářská zahrada a bývala tehdy i později středem staré muzikantské slávy našich učitelů. Působil zde řídící učitel Václav Vacek (narozen 1879), uměl hrát na všechny nástroje, s vlastní kapelou hrál v místě i okolí a skládal při ni skladby. Později školu převzal Matěj Praveček – kantor, muzikant a ředitel kůru. Jeho syn Jindřich (narozený 1885) byl hudebním skladatelem a výborným dirigentem, syn Alois (narozený 1880) byl vojenským kapelníkem, violistou a skladatelem. Pozdější řídicí učitel Jan Menšík řídil chrámovou hudbu a bývalý řídící učitel-muzikant Jan Sejk (syn Františka Sejka, rodáka z Chýnova – 1851, organizátora hudebního života Soběslavska, dirigenta studentské kapely a smyčcového orchestru učitelského ústavu) hrál na více nástrojů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 216. 
  3. (např. s pobitím panského lidu v těchto místech, s tisícovkou obětí v 15. století apod. – historie o tomto nic neví, ale zná Hroby jako farní ves již v době Karla IV.)
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 264. 
  5. farnost.katolik.cz [online]. farnost.katolik.cz [cit. 2016-02-25]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat