Hrobka rodu Hohenlohe
Hrobka rodu Hohenlohe neboli knížecí hrobka rodu Hohenlohe-Langenburg (německy Fürstliche Gruftkapelle) je pohřebiště české linie původně německého knížecího rodu Hohenlohe v krajinářském parku na Mariánském kopci (Marienbergu) jižně od zámku Červený hrádek u Jirkova v okrese Chomutov. Hrobku nechala v novogotickém stylu v roce 1867 vystavět hraběnka Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu, provdaná princezna Hohenlohe-Langenburg (1840–1923) po smrti svého prvního manžela, který zemřel na následky zranění v prusko-rakouské válce.[2] V hrobce byly pohřbeny tři osoby, poslední pohřeb se konal v roce 1933.[2] Po druhé světové válce byl majetek rodu zkonfiskován, hrobka zanedbána, vypleněna a zneuctěna. Hrobka je v majetku České republiky a spravují ji Lesy České republiky. Je památkově chráněná jako součást areálu zámku Červený hrádek. Není veřejnosti přístupná.
| Hrobka rodu Hohenlohe v Červeném Hrádku | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novogotika |
| Výstavba | 1867[1] |
| Stavebník | Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu |
| Poloha | |
| Adresa | Jirkov,  Česko |
| Souřadnice | 50°30′36,8″ s. š., 13°26′37,19″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 26556/5-490 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Červený hrádek) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Architektura
editovatHrobní kaple ve stylu historismu stojí na obdélném půdorysu o rozměrech 4,8 krát 3,9 metru.[3] Průčelí na severozápadní straně s trojúhelným štítem je zakončeno křížem. Nad obdélným vchodem vyvrcholeným tympanonem ve tvaru lomeného oblouku s kamennou kružbou je umístěn erb s knížecí korunou.[1][pozn. 1] Vchodové dveře jsou dvoukřídlé, jejich horní část vyplňuje masivní mříž. Nad dveřmi je latinský nápis MISERERE NOBIS. V zadní stěně na jihovýchodní straně je usazeno kruhové okno o průměru 85 cm,[3] které je opatřeno mříží. Hrobka se skládá ze dvou částí – z horní kaple a spodní pohřební krypty. Kaple je zaklenuta žebrovou klenbou. Z vnitřního vybavení kaple se na místě nic nedochovalo. Poblíž hrobky se nachází sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie z roku 1695.[2][3]
Seznam pohřbených
editovatPohřebiště německých příbuzných je v Bádensku-Württembersku na knížecím hřbitově v Langenburgu poblíž mauzolea.[4]
Chronologicky podle data úmrtí
editovatV tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[5] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Hohenlohe, žlutě jsou vyznačeny manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněni majitelé velkostatku Červený Hrádek a zeleně osoba, která byla původně pohřbena jinde. Počátky rodu sahají do 12. století.[6] Prvním známým předkem byl Konrád z Weikersheimu († 1183), zmiňovaný v roce 1153.[7] Od něho jsou počítány generace. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. V roce 1555 se rod Hohenlohe rozdělil na dvě hlavní linie – Neuenstein a Waldenburg. Z větve Hohenlohe-Neuenstein se vydělila větev Hohenlohe-Langenburg. Ludvík z Hohenlohe-Langenburgu (1696–1765) byl povýšen do knížecího stavu v roce 1764. Už v roce 1744 získaly větve Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst a Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein říšskou knížecí hodnost. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
| Po-řadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | 19. | Ludvík Karel Gustav z Hohenlohe-Langenburgu  |
11. 1. 1823 Štýrský Hradec | Karel Gustav Vilém z Hohenlohe-Langenburgu 29. 8. 1777 Leeuwarden – 26. 6. 1866 Brno |
20. 9. 1857 Praha: Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 2) |
Pohřben 31. 7. 1866 do hrobky svého tchána Jana Nepomuka z Trauttmansdorff-Weinsbergu na hřbitově u filiálního kostela sv. Anny v Jirkově.[pozn. 2] Následující rok byl uložen do nové hrobky. | C. k. armádní plukovník.[2] Byl zraněn 3. července 1866 u Střezetic během bitvy u Hradce Králové, na následky zranění zemřel. |
| 26. 7. 1866 Hrádek[2] | Bedřiška z Fürstenbergu 27. 7. 1781 Wels – 11. 7. 1858 Brno | ||||||
| 2. | (19.) | Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu | 30. 9. 1840 Praha | Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu 2. 5. 1804 – 6. 2. 1846 |
20. 9. 1857 Praha: Ludvík Karel Gustav z Hohenlohe-Langenburgu (č. 1) |
Majitelka velkostatků a zámků Červený Hrádek a Herálec.[8] Narodily se jí následující děti:
Druhý manžel byl pohřben v hrobce Thun-Hohensteinů v Děčíně-Chrástu. | |
| 29. 6. 1923 Červený Hrádek | Isabella z Buquoy-Longueval 18. 8. 1812 – 6. 6. 1893 |
7. 9. 1867 Praha: Ladislav Rudolf z Thun-Hohensteinu 16. 11. 1835 Benátky nad Jizerou – 15. 12. 1887 Červený hrádek | |||||
| 3. | 20. | Gottfried Karl Joseph z Hohenlohe-Langenburgu | 15. 1. 1860 Cegléd, Uhersko | Ludvík Karel Gustav z Hohenlohe-Langenburgu (č. 1) | 31. 8. 1890 Vídeň: Anna z Schönborn-Buchheimu 4. 3. 1865 Vídeň – 25. 7. 1954 zámek Weikersheim bei Mergentheim |
C. k. komoří a tajný rada, nadporučík.[zdroj?] Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1909–1918).[10] Majitel zámku Údlice a Červený hrádek (od roku 1892).[8] Narodily se mu následující děti:
Manželka pohřbena na knížecím rodinném hřbitově v Langenburgu.[4] | |
| 19. 11. 1933 Červený Hrádek | Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 2) |
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Kružba je fatálně poničena.
- ↑ Hřbitov byl zrušen v roce 1904, na jeho místě se nacházejí Svojsíkovy sady.
- ↑ Princ Max Egon Hohenlohe-Langenburg (19. 11. 1897 Červený Hrádek – 13. 8. 1968 Marbella) a Doña Maria de la Piedad Iturbe y Scholtz, 2a Marquesa de Belvis de las Navas (31. 8. 1892 Paříž – 26. 11. 1990 Madrid) uzavřeli sňatek 12. října 1921 v Madridu.[5] Max Egon se angažoval v sudetoněmeckém hnutí a v létě 1938 na svém zámku Červený Hrádek uspořádal setkání představitelů Sudetoněmecké strany s lordem Walterem Runcimenem. V roce 1945 byl jeho majetek v Československu zkonfiskován. Po válce emigroval do Španělska.[12]
Reference
editovat- ↑ a b Památkový katalog: Knížecí hrobka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BEČVÁŘ, Michal. Hrobka rodu Hohenlohe [online]. Město Jirkov [cit. 2024-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠAFUS, Ivo. Hrobová kaple rodu Hohenlohe u zámku Červený Hrádek [online]. Cokoli v okolí.cz, 2022-04-24 [cit. 2024-08-09]. Text informační tabule. Dostupné online.
- ↑ a b c Langenburg. Familienfriedhof [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Hohenlohe-Langenburgů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-16 [cit. 2024-08-07]. Dostupné online.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 106. Dále jen Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 350.
- ↑ a b Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 110
- ↑ Söcking [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hohenlohe-Langenburg, Gottfried Prinz [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-08-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Weikersheim. Friedhof [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 111
- ↑ Hosskirch. Friedhof [online]. Royalty (Travel) Guide [cit. 2024-08-10]. Dostupné online. (anglicky)