Otevřít hlavní menu

Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově u Brna se nachází v kryptě kostela Narození Panny Marie, který je součástí konventu paulánů „Aula Virginis“, jenž je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Kostel je významným mariánským poutním místem na Moravě. Rodinná hrobka Lichtenštejnů je jediným evropským pohřebištěm panovníků jednoho státu, které se nachází na území cizího státu. Celkem je zde pohřbeno všech 14 vládnoucích knížat z Lichtenštejna od Karla I. (1569–1627) po Františka I. (1853–1938) a dalších 48 členů jejich nejbližší rodiny. Poslední 62. pohřeb se zde konal v roce 1992, kdy zde na vlastní žádost byla pohřbena princezna Maria Benedikta z Lichtenštejna, teta knížete Franze Josepha II., který byl pohřben roku 1989 ve Vaduzu.

Hrobka Lichtenštejnů (Vranov)
Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově
Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově
Základní informace
Výstavba 1617
Poloha
Adresa Vranov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Kód památky 44911/7-1087 (PkMISSezObr) (součást památky Klášter paulánů (Vranov))
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V dubnu 2016 byla hrobka zvolena druhou nejlépe opravenou jihomoravskou památkou za rok 2015 v kategorii velkých staveb, a to za vítěznou opravou kostela Panny Marie Bolestné ve Sloupu.[2]

HistorieEditovat

Jednolodní poutní chrám Narození Panny Marie ve Vranově u Brna založili roku 1617 majitel panství Pozořice Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643) a jeho manželka Kateřina Černohorská z Boskovic. Podnětem k této velkolepé stavbě byla řada zázračných uzdravení poutníků. Koncepci chrámu, který byl jednou z prvních barokních staveb na Moravě, vypracoval italský architekt Giovanni Maria Filippi. Stavbu provedl brněnský stavitel Ondřej Erna.

Již od počátku sloužila krypta chrámu jako hrobka Lichtenštejnů. Kromě zakladatelů chrámu zde byl pohřben i Maxmiliánův bratr Karel I. (1569–1627), první kníže z Lichtenštejna a vévoda opavský a krnovský. Původní krypta se brzy ukázala být nedostatečně velká. Při pohřbu zakladatele Lichtenštejnského knížectví, knížete Jana Adama I. (1657–1712) se navíc ukázalo, že do ní proniká voda. Nová část rodové hrobky byla postavena až v letech 1818–1821 za panování knížete a polního maršála Jana I. z Lichtenštejna (1760–1836), významného vojevůdce a diplomata doby napoleonských válek.

V roce 1945 byla hrobka rodu Lichtenštejnů zkonfiskována. Důmyslně konstruovaný a udržovaný systém větrání a izolace proti pronikání vody byl při poslední opravě poškozen nevhodným vybetonováním prostoru kolem kostela, s nedostatečnou izolací. Proto do hrobky pronikly voda a vlhký vzduch. Ta poškodila nejen stavební části hrobky, ale také katafalky a dřevěné rakve. Jeden z trámů vstupního portálu praskl a celá jeho konstrukce byla blízko zřícení.

Přestože hrobka není majetkem Lichtenštejnů, rozhodl se vládnoucí kníže Hans Adam II. ji na náklady své rodiny opravit, a to nákladem více než 54 milionů korun. Rekonstrukce proběhla v letech 2012–2015. Při ní bylo do sloupů hrobky zabudováno topení, které v ní udržuje potřebnou teplotu. Po dohodě s českými úřady hrobka není a nebude přístupná veřejnosti, a to s ohledem na ochranu této památky a jejího citlivého klimatu. Dne 4. listopadu 2015 se kníže Hans Adam II. s manželkou kněžnou Marií zúčastnil vysvěcení kaple v rodinné hrobce.

PopisEditovat

Autorem projektu hrobky byl knížecí stavební ředitel Josef František Engel. Dal prohloubit a přezdít základy celého barokního kostela, vybudoval důmyslné odvodnění a síť větracích kanálů. Novou kryptu spojil s původní, přičemž původní vstup byl zazděn. Nový vstup byl vybudován v západním části pod prostorem před vstupem do kostela Narození Panny Marie. Tvoří ho portál se sloupy dórského řádu, s mohutným tympanonem s knížecím znakem, který stráží dva sedící andělé se sklopenými uhasínajícími pochodněmi na znamení konce pozemské poutě člověka. Vstupní halu do hrobky zdobí po obou stranách dvojice andělů ochraňujících urny se srdci zemřelých. Před vstupním schodištěm stojí po obou stranách monumentální sousoší Loučení a Shledání. Autorem vysoce kvalitní sochařské výzdoby byl ředitel rytecké školy vídeňské akademie Josef Klieber, který patřil mezi nejvytíženější vídeňské sochaře období klasicismu a biedermeieru.

K vlastnímu vchodu do hrobní kaple vede 14 schodů, které jsou ukončeny dvoukřídlou mohutnou litinovou mříží. Za ní se nachází rozsáhlá trojlodní hrobní kaple, jejíž křížové klenby nesou čtyři dvojice dórských sloupů. V hlavní lodi jsou umístěny lavice, v jejím čele se nachází oltář s litinovou mříží, za kterou se nachází původní rodová hrobka. Vchod do ní je po levé straně oltáře. Obě boční lodě jsou vyvýšeny a jsou v nich umístěny zazděné sarkofágy a litinové nebo dřevěné rakve. Prostor hrobky bohatě osvětluje šestice oken, které vystupují nad povrch náměstí.

V roce 2015 došlo k ukončení prací na celkové památkové obnově hrobky včetně restaurování kamenné architektury portiku, kamenných skulptur, tvořících součást portiku i výzdobu předsíně, restaurování poškozených kovových i dřevěných rakví, dřevěných lavic, opravy litinových mříží uzavírajících předsíň, restaurování dekorační mříže oddělující zadní kryptu a dalších dílčích prací. Podstatnou součástí obnovy hrobky byla také rozsáhlá izolace krypty.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-11-08]. Identifikátor záznamu 157314 : Klášter paulánů s kostelem Narození Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Výsledky soutěže „Nejlépe opravená kulturní památka Jihomoravského kraje v roce 2015“ schváleny [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2016-04-12]. Dostupné online. 
  3. 24. Vranov u Brna, hrobka Lichtenštejnů [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2016-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-10. 

LiteraturaEditovat

  • Pavel Juřík: Liechtensteinové, Historie a sídla knížecího rodu, Libri, Praha, 2015, ISBN 978-80-7277-534-7
  • ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století - Architektura let 1870-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění + NPÚ Brno, 2002. ISBN 80-85227-49-5. S. 97-106. 

Externí odkazyEditovat