Housina (přírodní památka)

Housina je přírodní památka ležící severně od obce Neumětely, ve Středočeském kraji. Území je chráněno z důvodu výskytu eurosibiřských stepních doubrav, dubohabřin, polopřirozených suchých trávníků a křovin na vápnitých podložích. Přírodní památka byla Krajským úřadem Středočeského kraje vyhlášena 16.12. 2013. Část Housiny patří k evropsky významné lokalitě.

Housina

Poloha

Přírodní památka Housina se nachází na stejnojmenném horském hřbetu v katastrálních územích obcí Libomyšl, Neumětely a Želkovice u Libomyšle. Na západním území Housiny se dochovaly části Starého zámku u Neumětel a v jihovýchodním výběžku stávalo hradiště Košík. Nejvyšší bod Housiny se nachází ve výšce 461 metrů nad mořem.

Celková výměra přírodní památky a jejího ochranného pásma činí 183,60 ha.

Využívání území

Lesní hospodářství

V lesích se lokálně projevuje zvýšená eutrofizace, do porostů byla místy ve větší míře zaváděna borovice lesní, do částí i smrk ztepilý, část původně listnatých porostů byla zcela přeměněna v jehličnaté kultury. Za pozitivní je možné považovat dosavadní citlivé těžební zásahy. Místně do porostů vniká také nepůvodní trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

Přírodní poměry

Geologie

Území se nachází na chudých ordovických sedimentech. Lesnatý hřbet Housina je součástí valu pevných svrchnoordovických pískovců, který z jihozápadu obkružuje barrandienské výskyty siluru a devonu.

Dubohabřiny na Housině

Flora

Poměrně velkou část lesního komplexu území tvoří hercynské dubohabřiny, které doplňují středoevropské teplomilné doubravy. Tyto typy společenstev patří mezi prioritní biotopy, které se chrání na celoevropské úrovni v rámci soustavy Natura 2000. Hlavními porostotvornými dřevinami dubohabřin jsou zde dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus). Keřové patro je dobře vyvinuto jen v zapojenějších porostech, tvoří jej např. svída krvavá (Cornus sanguinea) a líska obecná (Corylus avellana). V bylinném patře se můžeme setkat s diagnostickým druhem těchto společenstev – jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis), z dalších druhů se vyskytují např. jestřábník zední (Hieracium murorum), jahodník obecný (Fragaria vesca), sasanka hajní (Anemone nemorosa), hrachor lecha (Lathyrus niger), lipnice hajní (Poa nemoralis), violka lesní (Viola reichenbachiana) a další.

Na vlhčích, severně exponovaných svazích, pak vegetace přechází ve středoevropské teplomilné doubravy. Ve společenstvech teplomilných doubrav je dominantní dřevinou dub zimní (Quercus petraea). Mezi základní diagnostické druhy bylinného patra v těchto společenstvech patří především válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), mochna bílá (Potentilla alba) a bukvice lékařská (Betonica officinalis).

Podstatnou část území dále porůstají suché acidofilní doubravy. Dominantní dub zde občas doprovází také borovice lesní (Pinus sylvestris), v příměsi se vyskytuje častěji např. bříza bělokorá (Betula pendula). V části území byla do porostů zaváděna ve větší míře borovice lesní a další jehličnaté dřeviny. Místy se v území spontánně šíří také nepůvodní trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Vinou chybějící vhodné údržby zarůstají travnaté plochy křovinami.

Fauna

V lesních komplexech území se můžeme setkat např. se střevlíkem hajním (Carabus nemoralis), střevlíkem kožitým (Carabus coriaceus), ale také s ohroženým krajníkem hnědým (Calosoma inquisitor) a nikoliv výjimečně s roháčem obecným (Lucanus cervus).

Pro vývoj tohoto druhu představují lesní porosty chráněného území s dostatkem starých pařezů a mrtvého nebo rozkládajícího se dřeva ideální prostředí. V době rojení, během teplých večerů, je možné v území zastihnout i desítky rojících se jedinců. Z hlediska hmyzu představují významné prostředí luční společenstva. Běžně se v nich můžeme setkat se zástupci našich zlatohlávků, např. zlatohlávkem zlatým (Cetonia aurata), vzácnějším zlatohlávkem skvostným (Potosia aeruginosa) nebo menším, zlatohlávkem tmavým (Oxythyrea funesta).

Z obojživelníků byla v území při terénních průzkumech zaznamenána ropucha obecná (Bufo bufo), dále skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Největší koncentrace jedinců byly zaznamenány v mokřadu v jižní části území. Na tomto místě byly také odchyceny 2 exempláře čolka obecného (Triturus vulgaris).

Z plazů se typicky na stráních, okrajů porostů, lesních cestách apod. setkáme s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) nebo slepýšem křehkým (Anguis fragilis). Užovka obojková (Natrix natrix) byla opakovaně pozorována v mokřadu v jižní části území.

Mezi dominantní druhy ptáků patří ve sledovaném území pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), budníček menší (Phylloscopus collybita), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), drozd zpěvný (Turdus philomelos), kos černý (Turdus merula) a červenka obecná (Erithacus rubecula). Často se setkáme také s linduškou lesní (Anthus trivialis), brhlíkem lesním (Sitta europaea), z dalších druhů se vyskytuje poměrně běžně např. strnad obecný (Emberiza citrinella) a také ťuhýk obecný (Lanius collurio). V roce 2010 zde byl zaznamenán výskyt jednoho ohroženého druhu savce, veverky obecné (Sciurus vulgaris). Podle pozorování, pobytových stop a znamení, lze za běžný považovat výskyt lasice hranostaje (Mustela erminea), kuny lesní (Martes martes), kuny skalní (Martes foina), jezevce lesního (Meles meles), lišky obecné (Vulpes vulpes) a dalších, běžnějších druhů savců. Ve sledovaném území je možné zastihnout také netopýry a lze předpokládat existenci jejich kolonií v dutých stromech.

Ochrana

Označení PP Housina

Předmětem ochrany PP Housina jsou evropsky významná stanoviště, konkrétně se jedná o:

• Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum,
• Eurosibiřské stepní doubravy,
• Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích.

Ze strany orgánů ochrany přírody v minulosti nebyl proveden žádný cílený management, který by směřoval k postupnému utlumení důsledků některých dřívějších negativních jevů, jakými bylo např. zavádění nepůvodních jehličnanů do některých částí původně listnatých lesů.

Cíl ochrany

Hlavním cílem ochrany je zajištění optimálních podmínek pro nerušený vývoj poměrně zachovalého přírodního komplexu lesních geobiocenóz a mozaiky ostatních typů přírodních stanovišť, především druhově pestrých travobylinných společenstev, s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Péče o lesy

V lesních porostech je podle plánu péče o lokalitu vhodné provádět citlivý lesnický management: v porostech ponechávat část souší, mrtvého a odumírajícího dřeva a stromy s dutinami; dle možností eliminovat výskyt invazních neofytů a nepůvodních druhů dřevin. V rámci společenstev teplomilných doubrav je vhodné udržovat nižší zápoj stromového patra pro vývoj pestrého bylinného podrostu, blokování vývoje křovinného patra okusem zvěří je v tomto případě žádoucí. V rámci standardních lesnických zásahů postupně snižovat zastoupení akátu.

Péče o nelesní plochy

Péče o nelesní plochy se zaměřuje na cenné travobylinné porosty – v případě úzkolistých suchých trávníků je ideálním managementem pastva ovcí a koz. Pastva hovězím dobytkem příliš ideální není – na jedné straně sice brání expanzi křovin, na druhou stranu se projevuje nadměrná eutrofizace a zřejmě dochází k ochuzování bylinné skladby porostů.

Péče o živočichy

Pro entomofaunu má poměrně velký význam mrtvé a odumírající dřevo, jehož část je vhodné na území ponechávat. Stejně tak je tomu s ponecháváním doupných stromů, které mají význam pro hnízdění ptactva.

Turistická trasa vedoucí přes Housinu

Turismus

Skrze Housinu prochází dvě trasy, které se kříží na turistickém rozcestníku HOUSINA (rozc.). Modrá trasa je dlouhá 30,7 km. Začíná právě na Housině a vede do Mníšku pod Brdy. Po červené trase se dá dostat z Neumětel do Zdic, trasa má 10,7 km.

Mimo turistické trasy veřejnost využívá návštěv území zejména ke sběru hub. Z důvodů relativní nepřístupnosti není území využíváno masově cyklisty, takže z tohoto pohledu není území dotčeno žádnými škodlivými aktivitami.

Na území Housiny se nachází výškový bod a hradiště Košík, a také zaniklý Starý zámek u Neumětel.

Přírodní památkou prochází část silnice 11413, která vede z Neumětel do Bykoše.