Wikipedie

Sasanka hajní

druh rostliny

Sasanka hajní (Anemonoides nemorosa, syn. Anemone nemorosa) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Sasanka patří k prvním poslům jara, je to vytrvalá bylina, nanejvýš 30 centimetrů vysoká.[1] Charakteristický je pro ni plazivý oddenek a na konci lodyhy zpravidla jeden bílý květ s nejčastěji šesti okvětními lístky. Roste v listnatých lesích, kde je dostatek světla, vysoká vlhkost a silná vrstva humusu.

Jak číst taxoboxSasanka hajní
alternativní popis obrázku chybí
Sasanka hajní
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodsasanka (Anemone)
Binomické jméno
Anemone nemorosa
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat

Podle biolib.cz je pro druh s označením Anemone nemorosa používáno více rozdílných názvů, například Anemonidium nemorosum,[2] ale byly používány i Anemone nemorosa-alba, Anemone pentaphylla, nebo Anemonoides nemorosa.[3]

Rozšíření

editovat

Roste v Evropě, ve východní Asii zasahuje do oblastí severní Koreje. V oblastech Severní Ameriky oblast rozšíření druhu sahá od Kalifornie až k jihovýchodnímu okraji Aljašky.[4][5][6]

Evropa

editovat

V Evropě se vyskytuje na téměř celém území až po Laponsko, s výjimkou některých teplých oblastí jako je Sicílie, Sardínie a Řecko.[4][5][7]

V Česku

editovat

Sasanka hajní se vyskytuje prakticky po celém území Česka. Od nížin do podhorských oblastí hojně, v horských polohách roztroušeně až vzácně, nebo chybí (max. asi do 1 000 m n. m.). V ČR se ve vyšších (alpinských) polohách nachází na území Hrubého Jeseníku, v oblasti Keprníku, a na Králickém Sněžníku.[4][5]

Morfologické znaky

editovat

Oddenek je tmavohnědý až černý. Brzy zjara z něj vyrůstá přízemní list a jednoduchý stonek. Stonek je nejčastěji 8–25 cm vysoký, lysý nebo roztroušeně chlupatý. Často nafialovělý.[8] Většinou se zde vyskytuje jeden přízemní list.

List

editovat

Přízemní list je dlouze řapíkatý, řapík je většinou chlupatý. Čepel má dlanitě troj- nebo pětičetnou s řapíkatými lístky, v obrysu je široce vejčitá až okrouhlá. Jednotlivé lístky čepele se dají rozdělit na prostřední třídílný a postranní dvojsečné. Všechny jsou hrubě vroubkovaně pilovité až peřenoklané.

V horní třetině stonku se vyskytuje přeslen řapíkatých listenů. Čepel je opět troj- nebo pětičetná, v obrysu mnohoúhelníkovitá. Prostřední listen je tříklaný, postranní jsou pak dvojsečné. Všechny jsou nepravidelně hrubě nebo vroubkovaně pilovité.

Květ

editovat

Sasanka hajní kvete v březnu až květnu. Květní stonek je obvykle jeden, výjimečně bývají dva, povrch květního stonku je ochlupený a v plném rozkvětu je přímý.

Květ miskovitého tvaru má 1,5-4,0 cm v průměru. Okvětních lístků bývá zpravidla 6 (může jich být méně i více). Jsou bílé, někdy z vnější strany růžově naběhlé. Mají souměrný vejčitý tvar. Květ je oboupohlavní, tyčinky jsou krátké (asi 4× kratší než okvětní lístek) a prašníky jsou žluté.

Plod

editovat

Sasanka hajní patří mezi entomogamní rostliny. Plodem je nažka cca 3–5 mm velká. Ta je nekřídlatá, chlupatá, s krátkým zakřiveným zobánkem, na bázi je často drobné masíčko.

 
Sasankový porost v listnatém lese

Ekologie

editovat

Sasanku hajní můžeme nalézt v listnatých až smíšených lesích, křovinách, na lesních loukách a pastvinách, také v obhospodařovaných sadech a parcích. Základem pro výskyt jsou kypré, vlhké humózní půdy s dostatkem světla. Tato rostlina tvoří rozsáhlé kobercovité porosty.

Svým květem tvoří součást jarního aspektu lesa, kdy využívá dostatku světla pod ještě neolistěnými stromy. Po dozrání nažek nadzemní část rostliny odumírá.

Obsahové látky a použití

editovat

Čerstvě utržená rostlina je jedovatá.[9] Obsahuje mnoho látek jako jsou glykosidy, saponiny, někdy se uvádí i alkaloidy. Hlavní jedovatou složkou je protoanemonin, který má bakteriostatický účinek na streptokoky a stafylokoky, také působí fungicidně.[10]

Znaky otravy jsou obdobné jako u otravy pryskyřníkem prudkým, tedy zvracení, bolest břicha, průjem, zánět ledvin. Uvádí se, že pro dospělého člověka je smrtelné požití 30 rostlin. Nicméně, více než požití je pravděpodobnější jiný kontakt s jedovatou šťávou. Při přenosu do očí, například při sbírání květů, vyvolává podráždění spojivek, může dojít i k zánětu. Potřísnění kůže šťávou vyvolává záněty nebo zpuchýření, které se špatně hojí.

Otravy byly kromě pasoucího se hovězího dobytka zaznamenány u koní, hrabavé drůbeže a u pasoucích se prasat.[11]

Po usušení jedovatost zčásti mizí.[6][12] V lidovém léčitelství byla sasanka užívána jako lék proti revmatismu,[13] šťáva z nadzemní části se užívala zevně k léčení puchýřů a kožních chorob nebo do koupelí.[14][15][16] Pro nebezpečné vedlejší účinky se však již v léčitelství sasanka nepoužívá.[17]

Jako okrasná květina se používá ve výsadbách na záhony, do skalek, roztroušeně do výsadeb, nebo do skupin. Jsou pěstovány také plnokvěté odrůdy.

V průmyslu se pro toxicitu nepoužívá.

Množení

editovat

Rozmnožuje se generativně, což je však zdlouhavé. Vegetativně jsou množeny kultivary. Vegetativně lze sasanku hajní množit dělením oddenků anebo dělením trsů.[18]

Variabilita

editovat

Je známo asi 40 druhů sasanek. Sasance hajní je nejblíže příbuzná sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), která je často zastoupena v jejím porostu. Má nejčastěji žlutozlaté květy s 5 okvětními lístky. V takto smíšeném porostu lze nalézt křížence obou rostlin, který má, často sterilní, sírově žluté květy.

Choroby a škůdci

editovat

Na sasance parazituje houba hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa). [19]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Praha: Reader´s Digest Výděr, spol. s. r. o., 2000. S. 27. 
  2. ↑ Sasanka hajní [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ Anemone nemorosa (Sasanka hajní) [online]. rostliny.net. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c [PILÁT A., UŠÁK O. (1974): Kapesní atlas rostlin, Státní pedagogické nakladatelství, Praha: 18-19]
  5. ↑ a b c [RABŠTEINEK O., PORUBA M. (1983): Lesní rostliny ve fotografii, Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 128]
  6. ↑ a b Sasanka hajní (Anemone nemorosa L.) [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-24. 
  7. ↑ is.muni.cz [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ EISENREICH, W.; HANDEL, A.; ZIMMER, U. E. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. Praha a Plzeň: Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. S. 128. 
  9. ↑ NOVÁK, F. A. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. Praha: Vesmír, 1938. S. 21 a XI. 
  10. ↑ KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970. S. 22. 
  11. ↑ ZELEŇ PRO KONĚ A JEJICH LIDI: JEDOVATÉ ROSTLINY [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Anemone nemorosa [online]. Zeleň [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ NOVÁK, J. Naše jedovaté rostliny. Praha: Albatros, 1984. S. 150. 
  14. ↑ HOSKOVEC, Ladislav. ANEMONE NEMOROSA L. – sasanka hajní / veternica hájna [online]. 2007 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ profizahrada.cz
  16. ↑ botanika.wendys.cz
  17. ↑ Sasanka hajní a sasanka lesní [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-02. 
  18. ↑ Sasanka hajní a sasanka lesní [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-02. 
  19. ↑ HOSKOVEC, Ladislav. ANEMONE NEMOROSA L. – sasanka hajní / veternica hájna [online]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HEJNÝ, S. (ed.); SLAVÍK, B. (ed.). Květena České socialistické republiky 1. 1. vyd. Praha: Akademia, 1988. 560 s. 
  • HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. 1. vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, spol. s. r. o., 2000. 432 s. ISBN 80-86196-15-1. 
  • EISENREICH, W.; HANDEL, A.; ZIMMER, U. E. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. 1. vyd. Praha a Plzeň: Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. ISBN 80-7306-091-4, ISBN 80-7291-087-6. 
  • NOVÁK, F. A. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Vesmír, 1938. 
  • KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. 3. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Avicenum, 1970. 500 s. 
  • NOVÁK, J. Naše jedovaté rostliny. 1. vyd. Svazek 58. Praha: Albatros, 1984. (Oko). 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sasanka_hajní&oldid=23916009“