Hlíva ústřičná

druh houby

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm., Führer Pilzk.: 24, 104 (1871)) je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.

Jak číst taxoboxHlíva ústřičná
alternativní popis obrázku chybí
Hlíva ústřičná
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
ČeleďHlívovité (Pleurotaceae)
RodHlíva (Pleurotus)
Binomické jméno
Pleurotus ostreatus
(Jacq.) P. Kumm., 1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.
  • Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s podvinutým okrajem, později 5–25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Dosti často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
  • Lupeny jsou nízké, měkké husté, sbíhající na třeň, u třeně jsou často vidličnatě větvené. Zbarveny jsou zprvu bíle až bělavě, ve stáří šedě.
  • Třeň je velmi krátký, 1–4 cm dlouhý a 1–3 cm tlustý, výstřední až postranní, velmi tuhý, bílý, později šedavý.
  • Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a šťavnatá, zbarvení na řezu nemění.
  • Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová
  • Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a hladké, s rozměry 8–12 x 3–4 mikrometru.

Výskyt

editovat
 

Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. Pěstuje se i uměle, jak průmyslově tak i v domácích podmínkách.

Je velmi podobná hlívě plicní, která sice také roste na podobných stromech, ale od jara do podzimu a má světlejší barvu.

Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.

Pěstování

editovat
 
Pěstování hlívy ústřičné v domácím prostředí - indonéský kit pro pěstování

V roce 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výsledky prvních pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly asijské země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V Československu se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964/1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu liehovarov a konzervární LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a na dalších místech. Velký boom průmyslového pěstování nastal po roce 1982, kdy byly v tehdejším Československu zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však kvůli dovozu začala výroba stagnovat. Celosvětově je po žampionech a šiitake třetí nejdůležitější pěstovanou houbou, ročně se jí vypěstuje kolem 2,5 milionu tun.

Použití v kuchyni

editovat

Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleninou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená.[1]

V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.

Použití v léčení

editovat
 
Hlíva ústřičná v Opárenském údolí nedaleko Malých Žernosek

Konzumace hlívy díky obsahu polysacharidického β-(1,3/1,6)-D-glukanu (pleuran) příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zvyšuje i tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Má i účinky proti zánětlivým onemocněním, virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám, proti hemoroidům, ekzémům, při léčení popálenin atd.[1]

Hlíva je přírodním zdrojem látek ze skupiny statinů. Studie prokázaly, že hlíva obsahuje 0,4–2,7 % statinů v sušině.[2] Obsahuje i β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou. V mnoha pokusech s konzumací sušené hlívy při dietě u zvířat byl zaznamenán úbytek cholesterolu. [zdroj?]

Masožravost

editovat

Hlíva je také jednou z mála „masožravých“ hub. Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic.[3][4] Předpokládá se, že jde o způsob, jakým může houba získat dusík. Hlíva ústřičná obsahuje i malé množství arabitolu, který může u některých lidí způsobit střevní potíže. Může mít i projímavé účinky.

Synonyma

editovat
 
Sady pro domácí pěstování
  • Agaricus opuntiae Durieu & Lév., 1850
  • Agaricus ostreatus Jacq., 1774
  • Agaricus revolutus J.J. Kickx, 1867
  • Agaricus salignus Pers., 1801
  • Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray, 1821
  • Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, 1821
  • Dendrosarcus ostreatus (Jacq.) Kuntze, 1898
  • Panellus opuntiae (Durieu & Lév.) Z.S. Bi, in Bi, Zheng & Li, (1987) [1986]
  • Pleurotus opuntiae (Durieu & Lév.) Sacc., 1887
  • Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers.) Pilát, 1935
  • Pleurotus ostreatus subsp. opuntiae (Lév.) A. Ortega & Vizoso, 1992
  • Pleurotus revolutus (J. Kickx f.) Gillet, 1874
  • Pleurotus salignus (Schrad.) P. Kumm., 1871

Reference

editovat
  1. a b Hlíva ústřičná pro vaši imunitu [online]. Lekarna.cz, 2016-09-16 [cit. 2015-11-08]. Dostupné online. 
  2. www.znaturforsch.com
  3. Thorn, R.G. & Barron, G.L. (1984). Carnivorous mushrooms. In: Science. 224: 76–78.
  4. Nordbring-Hertz, Birgit; Jansson, Hans-Börje; Persson, Yvonne; Friman, Eva; Dackman, Carin (2002). IWF-Film C 10027: Pleurotus erbeutet Nematoden mit Gift. www.iwf.de Archivováno 29. 6. 2010 na Wayback Machine.

Literatura

editovat
  • KUMMER, Paul. Der Führer in die Pilzkunde. Zerbst: Luppe, 1871, s. 24, 104–106. Dostupné také z: [1]
  • TEPLÍKOVÁ, Jarmila. Houby známé a exotické : pěstování a kuchyňská úprava : 306 receptů. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-762-6.
  • Houby : česká encyklopedie : neobvyklá kniha o světě hub u nás i v cizině, praktická příručka houbaře pro určování, sběr, ochranu, pěstování a zpracování hub. 1. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. [Ke knize je vydána příloha: Kapesní atlas hub.]

Externí odkazy

editovat