Hesperidky

nymfy

Hesperidky, starořecky Έσπερίδες Hesperides, též Hesperovny, jsou v řecké mytologii nymfy západu slunce a večera, které opatrují ve své zahradě zlatá jablka. Jejich počet a jména se v závislosti na pramenu liší, stejně tak nejasná je otázka o čí dcery se jedná. Někdy je jako jejich otec uváděn Atlás, po kterém se jim též říkalo Atlantovny, ale podle jiných podání byly dcerami Nykty, případně i Dia a Themidy nebo Forkýda a Kétó.[1][2]

Hesperidky
Zahrada Hesperidek, Albert Herter
Zahrada Hesperidek, Albert Herter
SynonymaHesperovny
Významnymfy západu, strážkyně zlatých jablek
Sídlozahrada Hesperidek
RodičeNyx či Atlás, případně jiní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jména a genealogieEditovat

Hesperidky jsou uváděny v počtu tří, čtyř i sedmi a jejich jména se podle podání liší:

Podání o jejich rodičích jsou následující:

MytologieEditovat

V Hésiodově Theogonii jsou Hesperidky dcerami Nykty, ale nejsou uváděny jejich jména ani jejich počet. Sídlí na dalekém západě za Ókeanem, střeží zlatá jablka a stromy která je plodí a krásně zpívají. Bohatší podání o zlatých jablkách se objevuje až v pozdější literatuře. Na jejich získání Héraklem se poprvé objevuje narážka ve fragmentech z Aischylova Odpoutaného Prométhea. Podle Pseudo-Apollodóra nebyla tato jablka v Libyi jak někteří tvrdí, ale u Atlánta mezi Hyperborejci na dalekém severu a střežily je právě Hesperidky. Byla darem Gaie Diovi po jeho svatbě s Hérou a kromě nymf je střežil nesmrtelný drak se sto hlavami, syn Týfóna a Echidny.[pozn. 2] Na Prométheovu radu se Héraklés Atlántovi nabídl že za něj na chvíli nést nebeskou klenbu a titán pak od Hesperidek jablka získal. Pseudo-Apollodóros však také uvádí podání podle kterého Héraklés sám zabil draka střežící jablka.[10] Podle eposu Argonautika se s Hesperidkami setkali Argonauti když dorazili do Libye právě poté, co Héraklés zabil draka Ládóna v posvátné Atlántově zahradě. Nymfy v té chvíli truchlily s bílýma rukama přehozenými přes své zlaté hlavy a před námořníky se obrátily v prach. Orfeus se následně modlil a ze země vyrazily tři stromy: Hesperé jako topol, Erytheia jako jilm a Aiglé jako vrba. Aiglé jim poté pověděla o prameni z kterého pil i Héraklés a zachránila tak Argonauty před smrtí žízní. Kollonthos ve své básni Uchvácení Heleny uvádí že ze stromu Hesperidek pocházelo i „jablko sváru“ které vedlo událostem trojské války. Spojení Hesperidek s ambrósií napovídá tomu že jejich jablka jsou ovocem nesmrtelnosti.[2] Tím se podobají bohyni Idunn, která střeží zlatá jablka zajišťující věčné mládí severským bohům.

Motiv spojení mezi zlatými jablky a svatbou Dia a Héry se objevuje také v Euripídově Hippolytovi, v eposu Posthomérika Quinta ze Smyrny nebo Nonnonových Dionýsiakách jsou Hesperidky spojovány se svatbou obecně. Objevují se také na vázách zobrazujících svatbu Pélea a Themidy kde bohům podávaly ambrósii. Hesperidkami nejspíše jsou také blíže neurčené nymfy které podle Pseudo-Apollódorovy Bibliothéky a Pausania darovali Perseovi okřídlené sandály, kouzelný vak kibisis a Hádovu přilbu, když se vydával porazit Medúsu.[2]

Hesperidky jsou jedněmi z obyvatel dalekého západu, zahrnujícího tok Ókeanu i jeho břeh protilehlý světu smrtelníků. Tvoří tak protipól Éóji, bohyně úsvitu, na dalekém východě. Západ je úzce svázán s podsvětím, které se nachází za ním a kde žije Nyx, považována někdy za jejich matku. Na dalekém západě žije také další božstvo označované za jejich otce – Atlás. Kromě něj tyto oblasti obývají další bytosti, často spojené Hesperidkami příbuzenskými vztahy: Gorgony, dcery Forkýna a Kétó, a obr Géryonés, vnuk Gorgony Medúsy, žijící na ostrově Erytheia, jehož jméno nese i jedna z Hesperidek.[11] Plinius starší se pokusil zahradu Hesperidek ztotožnit se skutečnými místy: s ústním řeky Lixos, čímž je snad myšlena marocká řeka Dra, a s posvátným hájem nedaleko libyjského města Benghází, které bylo ve starověku zváno také Hesperides.[2]

ErytheiaEditovat

Erytheia, starořecky Ἐρυθεία „červená“ je kromě výčtů jmen Hesperidek zmiňována v díle Mirabilium auscultationes podle kterého Héraklés odvedl Erytheiu společně s Géryónovým dobytkem a vzal si ji ženu. Nejasný vztah k této nymfe Erytheii má několik dalších stejnojmenných postav. Jednu zmiňuje Hellanikos z Lesbu, podle kterého s Areem zplodila Eurytióna, pastýře Géryonových stád. Podle Pausania zase byla Erytheia dcerou Géryóna a s Hermem zplodila Nóraka, zakladatele sardinského města Nóra. Jako Erytheia je také označován západní ostrov kde žil obr Géryonés, se svými stády [6][12]

Athénaios ve svém díle Hostina sofistů navíc cituje Antimacha z Kolofónu, podle kterého vznešená Erytheia vede Hélia na jeho cestě ve zlaté číši.[pozn. 3] Toto podání bývá zpravidla považováno za Antimachovu invenci. Klasická badatelka Laura Masseti se však na základě komparace domnívá že jde o odkaz na indoevropský motiv cesty slunečního božstva doprovázeného „Červenou“, přičemž poukazuje na fakt že u Hesperidek začíná Héliova noční cesta. Dále odkazuje na lotyšskou dainu v které je sluneční bohyně Saule na své cestě doprovázena rybou zvanou rauda „červená“, přičemž loď bohyně lze přirovnat k Héliově číši. Masseti zároveň spojuje rudou Erytheiu se samotnou Saule, která je rudě oděná a obecně je spojována s červenou barvou.[6]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. v případě nápisů na vázách není jasné zda Hesperidky jako Asteropé, Hygieia, Kalypsó měly něco společného se svými jmenovkyněmi nebo šlo o zcela odlišné postavy.
  2. drak je v tomto prameni, stejně jako ve většině jiných bezejmenný, Apollónios Rhodský ho ve své Argonautice nazývá Ládónem
  3. Georg Kaibel a Martin L. West čtou stejně jako Masseti Hélios, O. Jessen preferuje číst Héraklés

ReferenceEditovat

  1. ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Mladá fronta, 1965. S. 146. 
  2. a b c d e f g h i Hesperides [online]. Theoi [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  3. a b Maurus Servius Honoratus. Commentary on the Aeneid of Vergil [online]. Perseus Digital Library [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  4. Apollodorus, Library [online]. Perseus Digital Library [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  5. Apollónios z Rhodu. Argonautica [online]. Sacred Texts [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  6. a b c MASSETI, Laura. Antimachus's Enigma On Erytheia, the Latvian Sun-goddess and a Red Fish. The Journal of Indo-European Studies. 2019, roč. 47, čís. 1 & 2. Dostupné online. 
  7. a b WALTERS, Henry Beauchamp. History of Ancient Pottery: Greek, Etruscan, and Roman: Based on the Work of Samuel Birch. London: J. Murray, 1905. Dostupné online. S. 92. Svazek II.. 
  8. Hésiodos. Zpěvy železného věku. Praha: Svoboda, 1990. S. 22. Verš 215. 
  9. Themis [online]. Theoi [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  10. Apollodorus, Library [online]. Perseus Digital Library [cit. 2022-08-24]. Pseudo-Apollodórova Bibliothéka 2.5.11. Dostupné online. 
  11. LUHANOVÁ, Eliška. Zrození světa: kosmologie básníka Hésioda. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. ISBN 978-80-7465-109-0. S. 214–215. 
  12. Pausaniás. Cesta po Řecku II.. Praha: Svoboda, 1973. S. 297. Kniha X., kapitola 17.. 

Externí odkazyEditovat