Otevřít hlavní menu

Hřib borový (Boletus pinophilus Pilát & Dermek) je výborná jedlá houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách. Houbaři je oblíbená zejména pro svoji masitost a malou červivost. V období posledních let je v České republice její výskyt stále řidší.

Jak číst taxoboxHřib borový
alternativní popis obrázku chybí
Hřib borový
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Boletus)
Binomické jméno
Boletus pinophilus
Pilát & Dermek 1973
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib borový je bioakumulátor těžkých kovů rtuti.[1] Ke snížení rizika se doporučuje vyhnout se sběru v blízkosti znečistěných oblastí, dolů, tavících pecí a silnic. Navíc by póry měly být před požitím odstraněny, jelikož obsahují největší koncentraci znečištěných látek.[2]

Houba je z hlediska ohrožení v České republice řazena do kategorie VU (zranitelný),[3] měla by být tedy chráněna a ne sbírána ke konzumaci.

Obsah

SynonymaEditovat

 
Pokožka přesahuje okraj klobouku
  • Dictyopus edulis var. fuscoruber Forqu 1890
  • Oedipus edulis var. fuscoruber Bat.
  • Tubiporus edulis subsp. pinicola Maire
  • lidově také podborovák, sosňák, kamenáč, borák[4]

VzhledEditovat

MakroskopickýEditovat

Klobouk má tlustě masitý, 6-30 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti ploše rozložený až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a drobně svraskalý, jakoby sametový, v mládí bělavě ojíněný a někdy při okraji světle růžový. Barva klobouku se červenohnědá až sytě kaštanová. Pokožka v dospělosti jako tenounká blanka přesahuje trochu okraj klobouku.

Rourky jsou v mládí bělavé a pak žlutozelené, ve stáří až skoro zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou drobné, okrouhlé, u třeně nahnědlé, jinak stejně zbarvené jako rourky.

Třeň je 7-17 cm dlouhý a 4-10 cm široký, tvrdě masitý, dole výrazně (zejména v mládí) jakoby napuchlý, tedy kyjovitý, v mládí až kulovitý, okrový až světle hnědý, s načervenalým nádechem a s jemnou, hustou síťkou, bělavé barvy a to hlavně v horní polovině třeně.

Dužnina je tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá, na řezu barvu nemění. Vůně a chuť jsou příjemně houbové.

 
Klobouk je na povrchu hrbolatý

MikroskopickýEditovat

Výtrusy jsou 12-17 x4-5 μm velké, hnědavé barvy.

VýskytEditovat

Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m. Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo hlinitopísčité půdy. Zajímavostí je, že má stejné stanoviště výskytu jako mechovka obecná (Clitopilus prunulus), která se však na stanovišti vyskytuje cca o 2 dny dříve.[5]

Nejčastější záměnyEditovat

Hřib borový je pro svůj charakteristický vzhled těžko zaměnitelný za jiný druh. Podobný je mu taktéž jedlý hřib bronzový, který je však v České republice velice vzácný a liší se tmavším zbarvením třeně a klobouku (ten je až šedočerný) a tím, že roste hlavně pod duby a pouze v teplých nížinách a pahorkatinách. Zaměnit ho lze ještě za hřib smrkový nebo hřib dubový, které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk.

 
Třeň je v mládí kulovitý

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boletus pinophilus na anglické Wikipedii.

  1. Cocchi L, Vescovi L, Petrini LE, Petrini O. (2006). "Heavy metals in edible mushrooms in Italy". Food Chemistry 98 (2): 277–284
  2. ^ Benjamin, Denis R. (1995). Mushrooms: Poisons and Panaceas — a Handbook for Naturalists, Mycologists and Physicians . New York: WH Freeman and Company. p. 123. ISBN 0-7167-2600-9 .
  3. Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): "Červený seznam hub (makromycetů) České republiky", Příroda, Praha [online]. [cit. 2009-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-03. 
  4. Atlasrostlin.cz, Hřib borový (Boletus pinophilus) [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. 
  5. Biolib - Hřib borový [online]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. 
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Externí odkazyEditovat