Grand Prix Austrálie 1994

Grand Prix Austrálie 1994 byla závěrečným, 16. závodem sezóny 1994, který se konal 13. listopadu 1994 na městském okruhu v Adelaïde. Závod se zapsal do dějin především vzájemnou kolizí obou kandidátů na titul Damona Hilla a Michaela Schumachera, po které oba odstoupili a mistrem se tak stal poprvé v kariéře Michael Schumacher s vozem Benetton. Situace před závodem byla vyrovnaná a Schumacher vedl před Hillem o jeden bod, Hill potřeboval k titulu získat o dva body více než německý pilot. Při rovnosti bodů by titul získal Schumacher, díky většímu počtu vítězství. Australská Grand Prix byla posledním závodem pro sedminásobného držitele poháru konstruktérů, tým Lotus.

Austrálie Grand Prix Austrálie 1994
16.. závod v sezóně 1994
Detaily závodu
Datum13. listopad 1994
Oficiální názevLIX Australian Grand Prix
MístoAdelaide Street Circuit
Adelaide, Austrálie
Délka trati3,780 km
Délka závodu81 kol, 306,180 km
Počasí
Pole position
PilotSpojené království Nigel MansellWilliams-Renault
Čas1:16.179
Nejrychlejší kolo
PilotNěmecko Michael SchumacherBenetton-Ford
Čas1:17.140 (v 29. kole)
Stupně vítězů
PrvníSpojené království Nigel MansellWilliams-Renault
DruhýRakousko Gerhard BergerFerrari
TřetíSpojené království Martin BrundleMcLaren-Peugeot

Popis závodu editovat

Před Grand Prix Austrálie byly ve hře o titul ještě dva piloti Damon Hill a Michael Schumacher, Němec měl výhodu jednoho bodu a lepšího skóre v počtu vítězství 8:6, které by přišlo na řadu v případě rovnosti bodů. Podobná situace byla i v Poháru konstruktérů, kde Benetton ztrácel na Williams 5 bodů a Flavio Briatore musel doufat že jeho oba vozy dojedou před vozy Williams.

Po čtrnácti sezonách ve formuli 1, ohlásil odchod se světa velkých cen, Michele Alboreto. S formulí 1 se rozloučil také Paul Belmondo, který z 28 pokusů o kvalifikování se do závodů, prošel sítí kvalifikace pouze 7×. Erik Comas odešel od týmu Larrousse již v předchozím závodě Grand Prix Japonska. Dalším, kdo ukončil své trápení ve formuli 1 byl Christian Fittipaldi, Franck Lagorce a J J Lehto. Alessandro Zanardi odešel do zámoří, pokusit se o start v některé americké sérii.

Kvalifikace editovat

Závodní víkend poznamenala havárie Michaela Schumachera v první šikaně,[1] přesto se dokázal brzo z nehody vzpamatovat a zajet o 0,018 s pomaleji než vítěz kvalifikace Nigel Mansell. Největší Schumacherův konkurent v boji o titul Damon Hill zajel třetí nejrychlejší kvalifikační čas. Ve druhé řadě ho doplnil Fin Mika Häkkinen s vozem McLaren, třetí řada patřila vozům Jordan v pořadí Barrichello a Irvine. Až sedmý čas zajel Johnny Herbert s druhým vozem Benetton, vedle něj se na startovním roštu postavilo nejrychlejší Ferrari Jeana Alesiho. První desítku uzavíral Martin Brundle s McLarenem a Heinz-Harald Frentzen s vozem Sauber. Sítem kvalifikace neprošly oba vozy Pacifik řízené Paulem Belmondem a Bertrandem Gachotem.

Závod editovat

Nejlépe odstartoval Schumacher s Hillem a hned se prodrali před Mansella, ten se snažil neztratit s nimi krok. V zápalu boje se ale hned v prvním kole dopustil vážné chyby, když šel později na brzdy a lehce se otřel o zeď[2] před Mansella se tak dostal jak Mika Häkkinen tak i Rubens Barrichello. Na úzkém okruhu se nedalo příliš předjíždět a tak se pořadí neměnilo až do 14. kola, kdy se Mansell dostal před Barrichella a začal pomalu stahovat náskok na Häkkinena, což se mu podařilo ve dvacátém kole. Mansell zaútočil na Finovu pozici a dostal se před něj, ale byl příliš rychlý do následující zatáčky a tak si Mika svou pozici uhájil.[3] Nigel Mansell se nakonec před McLaren protáhl a posléze zamířil do boxů. Ve 36. kole se Michael Schumacher jezdící na čele dostal mimo trať a pravým bokem se opřel o zeď, odrazil se zpět do dráhy před kola projíždějícího Hilla. Damon Hill se snažil dostat před Schumachera, ten však svou pozici nechtěl přepustit a ve snaze se vrátit na čelní pozici zavadil o Hillovo kolo a po jízdě na dvou kolech skončil v bariéře z pneumatik.[4] Damon Hill pokračoval v jízdě s defektem pneumatiky, aby se co nejrychleji dostal do boxů, kde ale zjistili, že je poškozeno i zavěšení kola. Protože oba kandidáti na titul nebodovali, mistrem světa se stal Schumacher, který byl však kritizován a viněn z úmyslného zavinění nehody. Nehoda byla rozebíraná z mnoha úhlů pohledu, vyjádřili se k ní i samotní aktéři v tomto dokumentu.[5] Po tomto incidentu se do čela závodu dostal Mansell před Bergerem, Alesim a Häkkinenem. Alesi se posléze dopustil chyby a po hodinách se ocitl mimo trať, naštěstí nepoškodil vůz a mohl pokračovat v závodě. V 54. kole se před Mansell dostal Berger a několik kol vedl závod, po necelých 10 kolech se do čela zase vrátil Angličan a vedení si uhájil až do cíle. O vzrušení se ještě postaral v 76. kole Häkkinen, který havaroval a cíle se nedočkal.[6][7]

Výsledky editovat

  • 13. listopad 1994
  • Okruh Adelaide
  • 81 kol × 3,780 km = 306,180 km
  • 564. Grand Prix
  • 31. vítězství Nigela Mansella
  • 78. vítězství pro Williams
  • 157. vítězství pro Velkou Británii
  • 51. vítězství pro vůz se startovním číslem 2
Pozice Jezdec Vůz Čas
1   Nigel Mansell Williams FW16B 1:47'51.480
2   Gerhard Berger Ferrari 412T1B á 0:02,511
3   Martin Brundle McLaren MP4/9 á 0:52,487
4   Rubens Barrichello Jordan 194 á 1:10,530
5   Olivier Panis Ligier JS39B á 1 kolo
6   Jean Alesi Ferrari 412T1B á 1 kolo
7   Heinz-Harald Frentzen Sauber C13 á 1 kolo
8   Christian Fittipaldi Footwork FA15 á 1 kolo
9   Pierluigi Martini Minardi M193B á 2 kola
10   J J Lehto Sauber C13 á 2 kola
11   Franck Lagorce Ligier JS39B á 2 kola
12   Mika Häkkinen McLaren MP4/9 á 5 kol/Brzdy
Kolo Odstoupili - Příčina
69   Michele Alboreto Minardi M193B Nehoda
66   Mark Blundell Tyrrell 022 Nehoda
56   Jean-Denis Délétraz Larrousse LH94 Převodovka
49   Mika Salo Lotus 109 Elektronika
49   David Brabham Simtek S941 Motor
40   Alessandro Zanardi Lotus 109 Akcelerator
35  Michael Schumacher Benetton B194 Kolize
35   Damon Hill Williams FW16 Kolize
21   Domenico Schiattarella Simtek S941 Převodovka
19   Ukjó Katajama Tyrrell 022 Mimo trať
18   Hideki Noda Larrousse LH94 Ztráta oleje
17   Gianni Morbidelli Footwork FA15 Motor
4   Eddie Irvine Jordan 194 Mimo trať
13  Johnny Herbert Benetton B194 Převodovka
- Nekvalifikovali se - Čas
*  Paul Belmondo Pacific PR01 1'24.087
*  Bertrand Gachot Pacific PR01 7'40.317


Nejrychlejší kolo editovat

  Michael SchumacherBenetton B194 – 1'17.140

  • 15. nejrychlejší kolo Michaela Schumachera
  • 22. nejrychlejší kolo pro Benetton
  • 19. nejrychlejší kolo pro Německo
  • 59. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 5

Vedení v závodě editovat

Kola km Jezdec %
1.–35. kolo 132,3 km Michael Schumacher 43 %
36.–53. kolo 68,04 km Nigel Mansell 22 %
54.–63. kolo 37,8 km Gerhard Berger 12 %
64.–81. kolo 68,4 km Nigel Mansell 22 %


Schumacher
Mansell
Berger
Mansell

Postavení na startu editovat

  Nigel Mansell- Williams FW16B- 1'16.179

  • 32. Pole position Nigela Mansella
  • 73. Pole position pro Williams
  • 150. Pole position pro Velkou Británii
  • 66. Pole position pro vůz se startovním číslem 2


_______1_______
  Nigel Mansell
Williams
1'16.179
_______2_______
  Michael Schumacher
Benetton
1'16.197
_______3_______
  Damon Hill
Williams
1'16.830
_______4_______
  Mika Häkkinen
McLaren
1'16.992
_______5_______
  Rubens Barrichello
Jordan
1'17.537
_______6_______
  Eddie Irvine
Jordan
1'17.667
_______7_______
  Johnny Herbert
Benetton
1'17.727
_______8_______
  Jean Alesi
Ferrari
1'17.801
_______9_______
  Martin Brundle
McLaren
1'17.950
_______10_______
  Heinz-Harald Frentzen
Sauber
1'17.962
_______11_______
  Gerhard Berger
Ferrari
1'18.070
_______12_______
  Olivier Panis
Ligier
1'18.072
_______13_______
  Mark Blundell
Tyrrell
1'18.237
_______14_______
  Alessandro Zanardi
Lotus
1'18.331
_______15_______
  Ukjó Katajama
Tyrrell
1'18.411
_______16_______
  Michele Alboreto
Minardi
1'18.755
_______17_______
  J J Lehto
Sauber
1'22.679
_______18_______
  Pierluigi Martini
Minardi
1'18.957
_______19_______
  Christian Fittipaldi
Footwork
1'19.061
_______20_______
  Franck Lagorce
Ligier
1'19.153
_______21_______
  Gianni Morbidelli
Footwor
1'19.610
_______22_______
  Mika Salo
Lotus
1'19.844
_______23_______
  Hideki Noda
Larrousse
1'20.145
_______24_______
  David Brabham
Simtek
1'20.442
_______25_______
  Jean-Denis Délétraz
Larrousse
1'22.422
_______26_______
  Domenico Schiattarella
Simtek
1'22.529

Zajímavosti editovat

  • 50 GP pro Miku Häkkinena
  • V závodě debutoval Jean-Denis Délétraz


Pole position Vítězství Nej. kolo
     
Nigel Mansell Nigel Mansell Michael Schumacher
Williams FW16B Williams FW16B Benetton B194
1'16.179 1:47'51.480 1'17.140
178,632 km/h 170,324 km/h 176,407 km/h

Stav MS editovat

  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1   Michael Schumacher 92 1 Williams 118 10 1   Velká Británie 148 14
2   Damon Hill 91 2 Benetton 103 2 Německo  Německo 99
3   Gerhard Berger 41 6 3 Ferrari 71 7 3 Rakousko  Rakousko 45 6
4   Mika Häkkinen 26 4 McLaren 42 4 4 Francie  Francie 39 3
5   Jean Alesi 24 1 5 Jordan 28 3 5 Finsko  Finsko 27
6   Rubens Barrichello 19 3 6 Ligier 13 2 6 Brazílie  Brazílie 25 3
7   Martin Brundle 16 4 7 Tyrrell 13 7 Itálie  Itálie 18
8   David Coulthard 14 8 Sauber 12 8 Nizozemsko  Nizozemsko 10
9   Nigel Mansell 13 10 9 Footwork 9 9 Japonsko  Japonsko 5
10   Jos Verstappen 10 10 Minardi 5
11   Olivier Panis 9 2 11 Larrousse 2
12   Mark Blundell 8
13   Heinz-Harald Frentzen 7
14   Nicola Larini 6
15   Christian Fittipaldi 6
16   Eddie Irvine 6
17   Ukjó Katajama 5
18   Éric Bernard 4
19   Karl Wendlinger 4
20   Andrea de Cesaris 4
21   Pierluigi Martini 4
22   Gianni Morbidelli 3
23   Érik Comas 2
24   J J Lehto 1
25   Michele Alboreto 1

Odkazy editovat

Reference editovat

Externí odkazy editovat