Sivěnka přímořská
Sivěnka přímořská (Glaux maritima) je drobná, v České republice zákonem chráněná slanomilná rostlina, jediný druh monotypického rodu sivěnka.
 Sivěnka přímořská | |
|---|---|
 Sivěnka přímořská (Glaux maritima) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | prvosenkovité (Primulaceae) |
| Rod | sivěnka (Glaux) L. |
| Binomické jméno | |
| Glaux maritima L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt editovat
Druh s cirkumpolárním rozšířením, v Evropě se vyskytuje od subarktického, atlantského a baltského pobřeží přes střední a východní Evropu až po jižní Rusko a dále přes Malou Asii, Írán, Altaj, Čínu, Mongolsko až do Japonska na východě; jeho areál výskytu zasahuje také do Severní Ameriky.
Je to rostlina vázaná na slanou vodu a proto má rozdílnou ekologií v blízkosti moře a ve vnitrozemí. V přímoří tento halofyt roste převážně na pobřežích plážích a mělčinách kde má k dispozici mořskou vodu, ve vnitrozemí si v termofytiku až mezofytiku vybírá slaniska nebo vývěry slaných minerálních vod. V Česku se vyskytuje jen na několika málo lokalitách, např. v národní přírodní rezervaci Soos v západních Čechách u Františkových Lázní a na jižní Moravě na Mikulovsku poblíž obce Dobré Pole ve stejnojmenné přírodní rezervaci.[2][3][4]
Popis editovat
Vytrvalá bylina s členitým šupinatým oddenkem z něhož vyrůstají na volné půdě bez opory poléhavé a v trávě vystoupavé lodyhy dorůstající do výšky až 20 cm. Lodyhy jsou lysé nebo jen řídce chlupaté, od spodu rozvětvené a hustě olistěné. Drobné, lysé, přisedlé listy mají celokrajné vejčité nebo obkopinaté až čárkovité čepele (o délce 5 až 15 mm a šířce 2 až 4 mm) které jsou mírně dužnaté, u báze klínovité a na konci tupé až špičaté. Listy jsou modravě zelené s tmavými skvrnami, nejnižší bývají nahnědlé a šupinovité, obvykle ve spodu lodyhy vyrůstají vstřícně a nahoře střídavě.
V paždí středních listů vyrůstají jen 3 až 6 mm velké, téměř přisedlé, pravidelné oboupohlavné květy které jsou zvláštní tím, že nemají korunu. Jejich vytrvalý, zvonkovitý kalich má pět široce vejčitých lístků se zaobleným vrcholem barvy růžové až načervenalé, vzácně čistě bílé, bývají dlouhé 3 až 5 mm a široké 1 až 2 mm. Na dně kalichu je upevněno pět, s kališními lístky se střídajících tyčinek které nesou srdčité prašníky, na dně je také přisedlý vejčitý semeník s nitkovitou čnělkou s kulovitou bliznou. Ploidie tohoto hemikryptofytu je 2n = 30.[2][3][4][5][6][7]
Rozmnožování editovat
Rostlina kvete postupně od května do srpna. Květy jsou poměrně malé a přestože mají nektar nejsou často hmyzem navštěvovány. V květu současně dozrávají prašníky i blizny a dochází tak často k samoopylení. Plodem je hnědá kulovitá tobolka 3 mm velká otvírající se na vrcholu pěti chlopněmi. Tobolka obsahuje trojhranná hnědá semena dlouhá 1,5 mm a široká 1 mm, každé váží méně než 0,2 mg; v půdě si klíčivost podržují poměrně dlouho, ve vodě však životaschopnost ztrácejí brzy. Rostlina se rozšiřuje semeny přilepenými na zvířata (nohy ptáků) nebo roznesenými hmyzem (mravenci), nebo přirozeným rozrůstáním oddenku či zanesením jeho úlomku na jiné místo.[4][5][7]
Ohrožení editovat
Sivěnka se v minulosti vyskytovala v oblasti středních a západních Čecha jižní Moravy v poměrně hojném počtu. V současnosti dochází k destrukci lokalit vhodných pro její růst, díky intenzivnímu zemědělství, odvodňování a melioracím, a rostlina je na rychlém ústupu. Netýká se to jen ČR, ale i okolních vnitrozemských středoevropských zemí (Slovensko, Maďarsko, Rakousko). Sivěnka přímořská je proto zařazena mezi kriticky ohrožené druhy jak Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. (§1), tak i Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2012 (C1t).[2][3][8][9]
-
Nekvetoucí porost -
Lodyha s květy -
Tobolky
Reference editovat
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sivěnka přímořská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.07.2007 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Sivěnka přímořská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 10.03.2009 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Databáze C1 rostlin: Sivěnka přímořská [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Sivěnka přímořská [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-11-07]. S. 46. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Glaux maritima [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Finland Nature and Species: Glaux maritima [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
- ↑ Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydáníGRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 07.11.2013]. Čís. 84, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu sivěnka přímořská na Wikimedia Commons - Botanický ústav AV ČR – rozšíření sivěnky přímořské v ČR
