Narodil se jako první syn bohatého katánského statkáře šlechtického původu Giovanni Battisty Vergy a matky Cateriny Di Mauro, patřící ke katánské buržoasii. Základní vzdělání mu poskytla soukromá škola literáta Antonia Abata, který ho přivedl k zájmu o literaturu.[2] V roce 1858 se zapsal na právnickou fakultu v Katánii, kterou však po několika letech opustil. Když se v roce 1860 vylodil na Sicílii Giuseppe Garibaldi, narukoval do národní gardy a zůstal v ní čtyři roky.[3]
V polovině 60. let se Verga přestěhoval do Florencie. Zde vystoupil z literární anonymity a navázal přátelství s významnými spisovateli té doby, mj. s Luigi Capuanou, Aleardo Aleardim, Giovanni Pratim či Vittorio Imbrianim.
V listopadu 1872 Verga opět změnil bydliště, tentokrát odešel do Milána. Oproti přece jen poněkud provinční metropoli Toskánska se v milánských intelektuálních kruzích probíraly nejnovější evropské literární směry.[4] Rok 1874 byl rozhodující pro Vergovu spisovatelskou kariéru. Tehdy vyšla jeho povídka Nedda, která zaznamenala velký úspěch u kritiky i čtenářů. Líčí se v ní tragický osud venkovské dívky, které postupně zemřela matka, manžel i jediná dcera.
Jeho překladatelem do francouzštiny byl Édouard Rod. Verga ho jel do Paříže navštívit v roce 1882. Při té příležitosti se sešel i se svým vrstevníkem Zolou.[5] Zásadní pro Vergu bylo setkání s Giuseppem Giacosou, který u něj obnovil zájem o divadelní úpravy jeho románů. Velký úspěch měla adaptace novelyCavalleria rusticana, kterou Verga napsal v roce 1880 a která byla v Turíně provedena o dva roky později. Nicméně ve druhé polovině 80. let se Verga dostal do finančních potíží a dlouhá období trávil v Římě. V roce 1887 se přestěhoval zpět na Sicílii. Roku 1891 se začal soudit s Pietrem Mascagnim o autorská práva na operní verzi Cavallerie rusticany. V roce 1893 soud vyhrál a získal odškodné ve výši 140 000 lir.[6] Pak se natrvalo usadil v Katánii, kde setrval do konce svého života. Zde začal psát román Vévodkyně z Leyry, který však nedokončil. Více než psaní se věnoval péči o svoje pozemky. V noci 24. ledna 1922, po návratu z klubu, ho postihla mozková mrtvice. Na její násladky tři dny nato zemřel.[7]
Verga byl rovněž kvalitní portrétní fotograf. V letech 1892–1897 pořizoval portréty sedláků, jejich žen a dětí na Sicílii, které s neúprosnou věrohodností odhalovaly tamější těžký život v té době.[1]
Již za svého života byl Verga oceňovaný. Byl nositelem Řádu svatých Mořice a Lazara a v roce 1920 byl jmenovaný doživotním senátorem. V roce 2022 proběhl v Itálii velký kulturní festival pod názvem Verga 100.[8]
Cavalleria rusticana (1880) – libreto k opeře Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho přeložil Zdeněk Knittl, Praha 1960. Román přeložila pod názvem Sedlák kavalír a jiné povídkyMarie Kalašová, Praha 1894.
Výbor z povídek pod názvem Znamení lásky a jiné novely v překladu Hanuše Hackenschmieda vyšel v Praze roku 1920.
Výbor z povídek s názvem Sicilské povídky v překladu Aleny Treybalové vyšel v Praze roku 1960.
↑ abTAUSK, Petr. Dějiny fotografie. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Fakulta filmová a televizní, SPN Praha, 1980. 17-332-79. S. 100–104.
↑VERGA, Giovanni. Sicilské povídky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 283 s. Kapitola Alena Hartmanová: Umění nestárnoucí, s. 8. (Dále jen Hartmanová 1960).
↑VERGA, Giovanni. Le storie del Castello di Trezza. Milano: Leone editore, 2012. 94 s. Kapitola Nota biografica, s. 89. (Dále jen Verga 2012).
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Giovanni Verga
Giovanni Verga
Vergův dům – muzeum v Katánii
Dílo 'I Malavoglia'
_%26_Benque,_Franz_(1841-1921)_-_Giovanni_Verga.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Verga na Wikimedia Commons 
