Otevřít hlavní menu

Franco Zeffirelli

italský herec a režisér

Franco Zeffirelli, rodným jménem Gianfranco Corsi (12. února 1923, Florencie, Itálie15. června 2019, Řím, Itálie[1]), byl italský herec a režisér. Světově proslul zejména filmovými a televizními adaptacemi klasických divadelních her i oper.

Franco Zeffirelli
Franco Zeffirelli, 2008
Franco Zeffirelli, 2008
Rodné jméno Gianfranco Corsi
Narození 12. února 1923
Florencie, Toskánsko, ItálieItálie Itálie
Úmrtí 15. června 2019 (ve věku 96 let)
Řím, Lazio, ItálieItálie Itálie
Místo pohřbení Cimitero delle Porte Sante
Alma mater Florentská univerzita
Aktivní roky 1994–2001
Cena Emmy
Nejlepší režie programu vážné hudby
1982 – Pagliacci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1994–2001 zasedal v Senátu Parlamentu Itálie za obvod Katánie.

Režijní kariéraEditovat

Po skončení 2. světové války začínal svoji uměleckou dráhu v Miláně jakožto herec drobných rolí, dokud si jej nevybral za asistenta italský režisér Luchino Visconti. U něj nejprve vytvářel výpravy, později působil jako jeho asistent. Samostatné divadelní režii se začal věnovat již od roku 1950 a to jak v činohře tak i v operním repertoáru. Brzy se vypracoval na divadelního režiséra. Na počátku 60. let 20. století jako divadelní režisér hostoval v Londýně či v New Yorku, stal se z něj také inscenátor děl Williama Shakespeara.

Ačkoliv s filmem spolupracoval již od roku 1958, filmové tvorbě se začal naplno věnovat až v polovině 60. let. V roce 1967 natočil první velkou filmovou adaptaci díla Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy s Liz Taylorovou v hlavní roli. O rok později následovala filmová adaptace Shakespearovy hry Romeo a Julie s mladými herci Leonardem Whitingem a Olivií Husseyovou v hlavní roli, jež získala dva Oscary z celkových čtyř nominací. V tomto filmovém díle vystoupili i britští herci Laurence Olivier či Michael York.

V roce 1972 natočil film s náboženskou tematikou Bratr Slunce, sestra Luna o sv. Františkovi z Asissi. Následoval rozsáhlý televizní seriál s křesťanskou náboženskou tématikou Ježíš Nazaretský.

K shakespearovské tematice se vrátil na konci 80. let, kdy v roce 1985 vytvořil filmovou adaptaci hry Otello a v roce 1989 další filmovou verzi nejznámější divadelní hry Williama Shakespeara Hamlet.

Soukromý životEditovat

V roce 1996 Zeffirelli provedl coming out, jímž se přihlásil k homosexuální orientaci.[2]

FilmografieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zemřel italský režisér Franco Zeffirelli. Aktuálně.cz [online]. 2019-06-15 [cit. 2019-06-15]. Dostupné online. 
  2. Barbara McMahon. Zeffirelli tells all about priest's sexual assault. The Guardian. 21-11-2006. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat