Giacomo Meyerbeer

Giacomo Meyerbeer
Rodné jméno	Jakob Liebmann Meyer Beer
Narození	5. září 1791; Tasdorf
Úmrtí	2. května 1864 (ve věku 72 let); Paříž
Místo pohřbení	Židovský hřbitov v Schönhauser Allee
Národnost	Židé
Povolání	hudební skladatel, dirigent, autor autobiografie a šéfdirigent
Rodiče	Jacob Herz Beer a Amalie Beerová
Manžel(ka)	Minna Meyerbeerová
Děti	Cornelie Richterová; Blanca von Korffová; Cäcilie von Andrian-Werburg
Příbuzní	Wilhelm Beer a Michael Beer (sourozenci); Gabriele von Wartensleben (děd); Leopold Andrian (děd); Ferdinand von Andrian-Werburg (tchán); Raoul Richter, Hans Richter a Reinhold Richter (vnoučata)
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853); komandér Řádu čestné legie; Řád za zásluhy v oblasti umění a věd; Pour le Mérite
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giacomo Meyerbeer, rodným jménem Jacob Liebmann Beer (5. září 1791, Tasdorf u Berlína – 2. května 1864, Paříž), byl německo-francouzský operní skladatel a dirigent žijící převážně ve Francii.

Meyerbeer byl představitelem francouzského žánru velké opery (grand opéra), který vznikl ve 20. letech 19. století. Jeho operní hudba je vynalézavá a efektní a vždy graduje dramatický účinek.^[6] Jeho opery v sobě spojovaly tehdejší umělecký vkus třech velkých evropských zemí – Francie, Itálie a Německa.

Meyerbeerova hudba však později, ovšem až dlouho po jeho smrti, upadla na několik desítek let do zapomnění. Do určité míry k tomu přispělo ideologicky motivované, dokonce antisemitské nepřátelství, spojené se skladatelovým židovským původem. Tento odpor proti Meyerbeerovi byl také živen výhradami vůči jeho hudebnímu a dramatickému pojetí, které vyslovoval například Richard Wagner. I po druhé světové válce se jeho opery pro svou značnou inscenační náročnost objevovaly na operních jevištích poměrně zřídka. Bylo však vydáno mnoho nahrávek jeho čtyř velkých oper i drobnějších komických kusů jako je Dinorah (1859).^[7] Na světových operních scénách se v současnosti poměrně často objevují zmíněné čtyři velké Meyerbeerovy opery – kromě Hugenotů z roku 1836 také Robert ďábel (poprvé uveden 1831), Prorok (z roku 1849) a Afričanka (uvedena posmrtně v roce 1865).

Život a dílo

Giacomo Meyerbeer se narodil v zámožné židovské berlínské rodině jako Jacob Liebmann Beer. Jeho otec, Jacob Herz Beer (1769–1825), byl židovský bankéř a výrobce cukru. Jeho matka, Amalia („Malka“) Beerová (1767–1854) také pocházela z bohaté rodiny. Narodil se jí 5. září 1791 v kočáře ve vesnici Tasdorf během cesty z Berlína do Frankfurtu nad Odrou.^[8] Mezi další děti manželů Beerových patřili astronom Wilhelm Beer a básník Michael Beer.

Od mládí byl odhodlaný stát se hudebníkem, ale musel se rozhodovat mezi dráhou interpreta a skladatele. Jméno Meyer spojil se svým původním příjmením po smrti svého praděda z matčiny strany, obchodníka jménem Liepmann Meyer Wulff, kterého obdivoval.

Po studiích v Německu využil svého zděděného bohatství k cestám po Evropě a návštěvám tehdejších význačných operních domů. Setkával se s vůdčími hudebními skladateli té doby, mimo jiné s Ludwigem van Beethovenem a Gioacchinem Rossinim. Pařížská opera uvedla jeho dílo Robert ďábel („Robert le diable“, 1831). Libreto k ní napsal francouzský dramatik Eugène Scribe, se kterým se Meyerbeer seznámil již několik let předtím a který s ním pak spolupracoval i na dalších jeho operách. Robert ďábel je jednou z prvních oper tehdy nového žánru zvaného grand opéra. Od svého usídlení ve Francii byl skladatel nazýván Giacomo Meyerbeer. V tehdejším centru evropské kultury Paříži následovaly další jeho opery: Les Huguenots („Hugenoti“, 1836), Le Prophète („Prorok“, 1849) a pozdě dokončené dílo L'Africaine („Afričanka“), které mělo pařížskou premiéru až v roce 1865, po skladatelově smrti.

Za nacistické nadvlády v Německu a v okupovaných zemích Evropy včetně Francie byla Meyerbeerova díla zakázána pro autorův židovský původ. Kromě hudebního odkazu jsou významné také jeho rozsáhlé deníky a korespondence.

Giacomo Meyerbeer zemřel 2. května 1864 v Paříži během příprav k uvedení opery L'Africaine, na které pracoval již 20 let a jež byla uvedena až v roce 1865. Na skladatelovo přání bylo jeho tělo po smrti převezeno do Berlína, kde žila Meyerbeerova rodina. Skladatel byl pohřben na berlínském židovském hřbitově Jüdischer Friedhof Schönhauser Allee. V Paříži se předtím konala smuteční slavnost.

Významná díla

Opery

Hrob Giacoma Meyerbeera v Berlíně (Jüdischer Friedhof Schönhauser Allee)

Jeftův slib (Jephtas Gelübte); 1812
Hostinský a host (Wirt und Gast); 1813
Braniborská brána (Das Brandenburger Tor); 1814
Romilda e Costanza; 1817
Semiramide riconosciuta; 1819
Emma di Resburgo; 1819
Margherita d'Anjou; 1820
L'Almanzore; 1820–1821
L'esule di Granata; 1821
Křižák v Egyptě (Il crociato in Egitto); 1824
Robert ďábel (Robert le diable); 1831
Hugenoti (opera) (Les Huguenots); 1836
Tábor ve Slezsku (Ein Feldlager in Schlesien); 1844
Prorok (opera) (Le prophète); 1849
Hvězda Severu (L'Étoile du Nord); 1854
Dinora aneb Pouť na Ploermel (Dinorah ou Le pardon de Ploërmel); 1859
Afričanka (L'Africaine); uvedena posmrtně v roce 1865

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Giacomo Meyerbeer na anglické Wikipedii a Giacomo Meyerbeer na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b Nikolaj Feopemptovič Solovjov: Мейербер, Жак. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIIa.
↑ Samuil Goracijevič Lozinskij: Бер, Вильгельм. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 4.
↑ Maximilian Grigorjevič Syrkin: Бер, Михаил. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 4.
↑ Hermann Hettner: Beer, Michael. In: Allgemeine Deutsche Biographie, svazek 2. 1875.
↑ ^a ^b ^c Dostupné online.
↑ Giacomo Meyerbeer (1791-1864) - dovršitel velké francouzské opery
↑ seznam nahrávek Meyerbeerových oper
↑ WETTSTEIN, Rika: Giacomo Mayerbeer (1791–1864). Baden-Baden, Der ultimative Stadtführer (Baden-Baden, dokonalý cestovní průvodce), http://www.bad-bad.de/gesch/meyerbeer.htm Archivováno 18. 5. 2012 na Wayback Machine. (německy).

Německá literatura

Heinz Becker: Giacomo Meyerbeer in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Rowohlt, Reinbek 1980, ISBN 3-499-50288-7.
Werner Michael Blumenthal: Die unsichtbare Mauer. Die dreihundertjährige Geschichte einer deutsch-jüdischen Familie. 4. Aufl. Dtv, München 2004, ISBN 3-423-30788-9.
Anselm Gerhard: Die Verstädterung der Oper. Paris und das Musiktheater des 19. Jahrhunderts. Metzler, Stuttgart 1992, ISBN 3-476-00850-9.
Berndt W. Wessling: Meyerbeer. Wagners Beute – Heines Geisel. Droste, Düsseldorf 1984, ISBN 3-7700-0652-6.
Reiner Zimmermann: Giacomo Meyerbeer. Eine Biografie nach Dokumenten. Edition Parthas, Berlin 1991, ISBN 3-932529-23-5.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Giacomo Meyerbeer
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giacomo Meyerbeer na Wikimedia Commons
Osoba Giacomo Meyerbeer ve Wikicitátech
Giacomo Meyerbeer v databázi Archivu Národního divadla

[4ab15849a7cd862861af57d8d21d1e5a5bb108a6-1] Nikolaj Feopemptovič Solovjov: Мейербер, Жак. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIIa.

[74f45941256d5e80a7a367a69a905c1adaf9926a-2] Samuil Goracijevič Lozinskij: Бер, Вильгельм. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 4.

[92a0b50a4291b99ff43fa93d89185b0b50d65c28-3] Maximilian Grigorjevič Syrkin: Бер, Михаил. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 4.

[1ad53d3eb0f567915682f4baa0ad05265d3c5b00-4] Hermann Hettner: Beer, Michael. In: Allgemeine Deutsche Biographie, svazek 2. 1875.

[aaae4eaef45280cd9f72d261b684f78053efaa8a-5] Dostupné online.

[6] Giacomo Meyerbeer (1791-1864) - dovršitel velké francouzské opery

[7] seznam nahrávek Meyerbeerových oper

[8] WETTSTEIN, Rika: Giacomo Mayerbeer (1791–1864). Baden-Baden, Der ultimative Stadtführer (Baden-Baden, dokonalý cestovní průvodce), http://www.bad-bad.de/gesch/meyerbeer.htm Archivováno 18. 5. 2012 na Wayback Machine. (německy).

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]