Otevřít hlavní menu
Tento článek je o ruském knížeti a politikovi. O ukrajinském městě pojednává článek Lvov.

Georgij Jevgeňjevič Lvov (rusky Георгий Евгеневич Львов; 21. říjnajul./ 2. listopadu 1861greg., Drážďany, Sasko7. března 1925, Paříž, Francie) byl ruský kníže ze šlechtického rodu Lvovů, politik a předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917.

Georgij Lvov
Georgij Lvov v roce 1919
Georgij Lvov v roce 1919
Stranická příslušnost
Členství Konstitučně demokratická strana

Narození 2. listopadu 1861
Drážďany
Úmrtí 7. března 1925 (ve věku 63 let)
Paříž
Místo pohřbení Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Rodiče Pedriev trakuosky
Alma mater Lomonosovova univerzita
Profese státník a politik
Podpis Georgij Lvov, podpis
Commons Kategorie Georgy Lvov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Georgij Lvov se narodil v Drážďanech do rodiny pocházející z rodu Rurikovců. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Aleksinu. Lvov studoval na Lomonosově univerzitě, pak pracoval ve státních službách až do roku 1893. Jeho manželkou byla hraběnka Julie Alexejevna Bobrinská (1867-1903), prapravnučka carevny Kateřiny II. a jejího milence Grigorije Orlova.

Politika před rokem 1917Editovat

Během rusko-japonské války organizoval Lvov stávky, a po revoluci v roce 1905 se připojil k Konstituční demokratické straně. O rok později byl zvolen do Dumy a po odchodu Sergeje Witteho byl nominován na dalšího ministerského předsedu. Místo Lvova však volby vyhrál Ivan Goremykin.

V době Stolypinových reforem se zaměstnával otázkou kolonizace Sibiře. V roce 1913 byl Lvov zvolen do Moskevské městské rady, ministr vnitra Nikolaj Malkakov však tuto volbu prohlásil za neplatnou. Do vypuknutí první světové války byl Lvov předsedou organizace Zemstvo.

Rok 1917Editovat

Během únorové revoluce, která svrhla cara Mikuláše II., se Lvov stal hlavou prozatímní vlády, formálně jmenované od cara, jako jeho posledního zásahu do politiky.

Lvovova vláda však neměla dostatečnou podporu, Lvov proto v červenci roku 1917 odstoupil ve prospěch ministra spravedlností jeho vlády Alexandra Kerenského.

Po boševické revoluciEditovat

Osm měsícíů po svržení panovníka převzali moc v zemi bolševici pod Leninovým vedením[1]. Po Říjnové revoluci odcestoval Lvov i s rodinou do Ťumeňě, kde jej v roce 1918 zatkla nově založená sovětská tajná policie Čeka a převezla ho do Jekatěrinburgu. O tři měsíce později byl ještě s dalšími dvěma osobami (jednou z nich byl Nikolaj Dmitrijevič Golicyn, Lvovův přechůdce ve funkci carského ministerského předsesy), propuštěn s podmínkou, že neopustí město. Tuto podmínku však Lvov nedodržel a bez prodlení uprchl do Omska. Tam se mu pod ochranou Československých legií podařilo sestavit protibolševickou vzdorovládu. Jejím jménem byl poté vyslán do USA, aby zde zajistil podporu a finanční prostředky pro bílou armádu v boji proti bošelvikům.

Ještě před definitvní porážkou bílých emigroval kníže Lvov do Paříže, kde znovuzaložil Semgor, organizaci na podporu ruského exilu, kterou bolševiky v Rusku roku 1919 zakázali. Za tímto účelem do Evropy převedl majetek výboru uložený u amerických bank.

Sám Georgij Jevgeňjevič Lvov žil téměř bez prostředků v Paříži, kde byl i nadále činný v ruském emigrantském hnutí až do své smrti 7. března 1925. Byl pochován na pravoslavném ruském hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois nedaleko Paříže.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgi Lvov na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30

Externí odkazyEditovat


  1. Orlando Figes: Die Tragödie eines Volkes. Die Epoche der russischen Revolution 1891 bis 1924, Berlin Verlag, Berlin 2008, S. 512 und 521