George Anson
George Anson, 1. baron Anson (Geoge Anson, 1st Baron Anson of Soberton) (23. dubna 1697, Staffordshire, Anglie – 6. června 1762, Moor Park, Anglie) byl britský admirál. Od mládí sloužil u královského námořnictva a zúčastnil se válek v Evropě a koloniích. V letech 1740–1743 podnikl zeměpisnou plavbu kolem světa.[2] V roce 1747 byl s titulem barona povolán do Sněmovny lordů, od roku 1748 byl admirálem. S krátkou přestávkou byl více než deset let britským ministrem námořnictva (1751–1756, 1757–1762). Kromě reforem v námořnictvu měl významný podíl na strategii tažení proti Francii za sedmileté války a patřil k významným osobnostem uplatnění britského vlivu v Kanadě.[3]
Admirál George Anson | |
---|---|
Admirál George Anson, 1. baron Anson (1755, Joshua Reynolds, Národní portrétní galerie (Londýn) | |
První lord admirality | |
Ve funkci: 2. července 1757 – 6. června 1762 | |
Předchůdce | Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey |
Nástupce | George Montagu, 2. hrabě z Halifaxu |
Ve funkci: 22. června 1751 – 19. listopadu 1756 | |
Předchůdce | John Montagu, 4. hrabě ze Sandwiche |
Nástupce | Richard Grenville, 2. hrabě Temple |
První námořní lord | |
Ve funkci: 18. listopadu 1749 – 22. června 1751 | |
Předchůdce | Lord Vere Beauclerk |
Nástupce | Sir William Rowley |
Vojenská služba | |
Služba | Velká Británie |
Složka | Royal Navy |
Hodnost | velkoadmirál (1761), admirál (1748), viceadmirál (1746), kontradmirál (1745) |
Narození | 23. dubna 1697 Colwich |
Úmrtí | 6. června 1762 (ve věku 65 let) Moor Park |
Místo pohřbení | Parish Church of St Michael and All Angels, Colwich (52°47′15″ s. š., 1°59′8″ z. d.) |
Titul | baron (1747) |
Choť | Elizabeth Anson (od 1748) |
Rodiče | William Anson a Isabella Carrier |
Příbuzní | Thomas Anson[1] a Janette Anson[1] (sourozenci) George Anson (synovec) |
Profese | objevitel, politik, autor cestopisů a námořní důstojník |
Ocenění | člen Královské společnosti (1745) Řád lázně |
Commons | George Anson |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mládí
editovatPocházel z drobné šlechtické rodiny ze Staffordshire, byl mladším synem Williama Ansona, po matce Janet Carrier byl synovcem významného právníka 1. hraběte z Macclesfieldu. V námořnictvu sloužil od roku 1712 a zúčastnil se závěrečných operací války o španělské dědictví. Již v roce 1716 byl poručíkem a pod velením admirála Norrise se zúčastnil bitvy u Passara, později sloužil pod admirálem Byngem a v roce 1722 byl samostatným velitelem lodi, v roce 1723 dosáhl hodnosti kapitána. Jako komodor (1737) se zúčastnil války o Jenkinsovo ucho.
V letech 1740–1743 vedl zeměpisnou expedici kolem světa, cesta se potýkala s nepřízní počasí (Mys Dobré naděje), neochotou navštívených zemí (Čína) i s úbytkem námořníků kvůl nemocem. Plavbu se mu podařilo dokončit a významným způsobem obohatil zeměpisné poznatky o Zemi a kartografii. Během cesty kolem světa byl v roce povýšen 1741 na kontradmirála, po návratu do Anglie byl jmenován viceadmirálem. (1744). V letech 1744–1751 byl zároveň lordem admirality[4] a v letech 1744–1747 poslancem Dolní sněmovny. Za války o rakouské dědictví dosáhl vítězství nad Francouzi v bitvě u Finisterre (1747), načež byl povýšen na barona a povolán do Sněmovny lordů. V roce 1748 byl povýšen na admirála a v letech 1749–1762 zastával čestnou hodnost viceadmirála Velké Británie.
Ministr námořnictva
editovatV roce 1750 byl jmenován členem Tajné rady a v době nepřítomnosti Jiřího II. v Británii byl též členem místodržitelského sboru (1752). Namísto hraběte Sandwiche byl v roce 1751 povolán do Pelhamovy vlády jako ministr námořnictva a tuto funkci zastával i v následujícím kabinetu Pelhamova bratra vévody z Newcastle do roku 1756. Na začátku sedmileté války se premiérem nakrátko stal vévoda z Devonshire a ve funkci prvního lorda admirality se vystřídali George Grenville a hrabě z Winchilsey Díky průběhu války se ale v létě 1757 premiérem stal znovu vévoda z Newcastle a lord Anson s podporou svého tchána hraběte z Hardwicke znovu obdržel funkci ministra námořnictva, vykonával ji až do smrti v roce 1762. Snažil se o řadu reforem, mimo jiné zlepšení zdravotní péče, sjednocení uniforem pro důstojníky nebo nový systém rozdělení lodí podle počtu zbraní. Méně úspěšný byl v odstranění korupce mezi podnikateli spolupracující s královským námořnictvem, s tímto problémem se potýkala řada jeho nástupců až do 19. století. Během sedmileté války ještě jednou osobně převzal velení v Lamanšském průlivu (1758) a v letech 1761–1762 kromě funkce ministra námořnictva zastával post vrchního velitele Royal Navy (1761–1762).
Během válek značně zbohatl převzetím nákladů nepřátelských lodí a postupně koupil dva zámky. Po vymření rodu Pastonů (1732) získal panství Paston Hall (Norfolk), jeho hlavním sídlem se později stal zámek Moor Park (Hertfordshire), který koupil v roce 1752. Zde také zemřel náhle při procházce v parku 6. června 1762 ve věku 65 let.
V roce 1748 se oženil s Elizabeth Yorke (1725–1760), dcerou lorda kancléře 1. hraběte z Hardwicke. Jejich manželství zůstalo bez potomstva, bezdětný zemřel i Georgův starší bratr Thomas (1695–1774), dlouholetý člen Dolní sněmovny[5]. Jméno a majetek pak převzal jejich synovec George Adams (1731–1789), který od roku 1774 užíval příjmení Anson. Jeho potomstvo později získalo titul hrabat z Lichfieldu.
Jméno admirála Ansona neslo v 18.–20. století celkem devět válečných lodí královského námořnictva.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Kindred Britain.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl II.; Praha, 1889 (reprint 1996) s. 429 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ FERGUSON, Nial: Britské impérium. Cesta k modernímu světu; Praha, 2016 s. 63 ISBN 978-80-257-2010-3
- ↑ Personální obsazení úřadu admirality 1660–1870 na webu British History Online
- ↑ Thomas Anson na webu britského parlamentu
Literatura
editovat- STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000 407 stran ISBN 80-7277-010-1
- OPATRNÝ, Josef: Válka Mohykánů. Sedmiletá válka v Americe; Praha, 2000 ISBN 978-80-7277-0083
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 stran ISBN 80-7277-010-1
- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2