Wikipedie

William Cavendish, 4. vévoda z Devonshiru

(přesměrováno z William Cavendish)

William Cavendish, 4. vévoda z Devonshire (William Cavendish, 4th Duke of Devonshire, 4th Marquess of Hartington, 7th Earl of Devonshire, 7th Baron Cavendish of Hardwick) (8. květen 1720 – 2. říjen 1764, Spa), byl britský státník. Jako příslušník vysoce postavené šlechty se od mládí angažoval v politice, nejprve jako poslanec Dolní sněmovny, později člen Sněmovny lordů (od roku 1755 s titulem vévody). Zastával vysoké funkce u dvora, byl místokrálem v Irsku (1755–1757) a v letech 1756–1757 krátce britským premiérem. Díky sňatku významným způsobem rozšířil rodový majetek převzetím dědictví po rodině Boylů.

William Cavendish
Premiér Velké Británie
Ve funkci:
16. listopad 1756 – 25. červen 1757
PanovníkJiří II.
PředchůdceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
NástupceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
Lord nejvyšší komoří Velké Británie
Ve funkci:
18. května 1757 – 24. listopadu 1762
PředchůdceCharles Fitzroy, 2. vévoda z Graftonu
NástupceGeorge Spencer, 4. vévoda z Marlborough
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
5. května 1755 – 25. září 1757
PředchůdceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
NástupceJohn Russell, 4. vévoda z Bedfordu
Nejvyšší štolba
Ve funkci:
5. července 1751 – 28. března 1755
PředchůdceCharles Lennox, 2. vévoda z Richmondu
NástupceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
Stranická příslušnost
Členství(Whigové)
Narození8. květen 1720
Londýn
Úmrtí2. říjen 1764
Spa, Belgie
Místo pohřbeníDerby Cathedral
ChoťCharlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu (od 1748)
RodičeWilliam Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru a Catherine Hoskins
DětiWilliam Cavendish, 5. vévoda z Devonshiru
Dorothy Bentincková, vévodkyně z Portlandu
George Cavendish
Lord Richard Cavendish
PříbuzníLord George Cavendish, Lady Rachel Cavendish[1], Lady Caroline Cavendish[1], Frederick Cavendish[1], Lord John Cavendish[1] a Lady Elizabeth Cavendish[1] (sourozenci)
Charlotte Williams[2], Georgiana Howard[1][2], Harriet Leveson-Gower, Countess Granville[1][2], William Cavendish, 6. vévoda z Devonshiru[2][1], Caroline St. Jules[2][1] a Augustus Clifford[2][1] (vnoučata)
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
člen Královské společnosti
PodpisWilliam Cavendish, podpis
CommonsWilliam Cavendish, 4th Duke of Devonshire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Portrét 4. vévody z Devonshire ze sbírek National Trust

Pocházel z významné šlechtické rodiny Cavendishů[3], narodil se jako nejstarší ze čtyř synů 3. vévody z Devonshiru. Jako jeden z mála britských premiérů neprošel univerzitou, dostalo se mu jen soukromého vzdělání. V doprovodu svého učitele reverenda Arthura Smythe absolvoval v letech 1739–1740 kavalírskou cestu do Francie a Itálie. V letech 1741–1751 byl poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval volební obvod hrabství Derbyshire a v rodinné tradici patřil ke straně whigů. Jako otcův dědic užíval od roku 1729 titul markýz z Hartingtonu, v roce 1751 byl s titulem barona Cavendishe povolán do Sněmovny lordů. Titul vévody zdědil po otci v roce 1755. Mezitím se prosadil ve vysokých funkcích u dvora, v letech 1750–1755 byl nejvyšším štolbou (Master of the Horse)[4] a v roce 1751 byl jmenován členem Tajné rady. Od dubna 1755 do ledna 1757 zastával funkci místokrále v Irsku. Na počátku sedmileté války byl jmenován ministerským předsedou Velké Británie. Jako státník nebyl příliš schopný, skutečnou vůdčí osobností vládního kabinetu byl William Pitt[5], vévoda z Devonshiru ostatně funkci premiéra přijal víceméně proti své vůli.[pozn. 1] Z titulu funkce předsedy vlády byl zároveň předsedou Sněmovny lordů a v roce 1756 se stal rytířem Podvazkového řádu.[6] Ve funkci premiéra setrval formálně do června 1757, poté zastával úřad nejyššího komořího s platem 4 200 liber ročně (1757–1762).[7] V závěru sedmileté války se kvůli mírovým jednáním dostal do konfliktu s králem Jiřím III., byl odvolán z funkce nejvyššího komořího, vyloučen z Tajné rady a nakonec mu byl úplně odepřen přístup ke dvoru.[8] Opustil Anglii a zemřel o dva roky později v lázních Spa v Belgii. Do smrti byl formálně lordem-místodržitelem v hrabství Derbyshire (1754–1764). K jeho soukromým zájmům patřilo jezdectví.

RodinaEditovat

 
Charlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu, rozená Boyle (1731–1754), manželka 4. vévody z Devonshire

V roce 1748 se v Londýně oženil s Charlotte Elizabeth Boyleovou, dcerou a bohatou dědičkou Richarda Boyleho, 3. hraběte z Burlingtonu, známého architekta a sběratele umění. Charlotte byla po otci univerzální dědičkou rozsáhlého majetku rodu Boylů v hrabstvích Yorkshire (zámek Bolton Abbey) a Derbyshire (zámek Londesborough Hall), v Irsku (zámek Lismore Castle) a také paláce Burlington House v Londýně. Z manželství se narodily čtyři děti, nejmladší syn George získal později titu hraběte z Burlingtonu užívaný dříve v rodině Boyle.

Z mladších bratrů 4. vévody z Devonshiru vynikl lord Frederick Cavendish (1729–1803), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního maršála, další bratr lord John Cavendish (1732–1796) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v letech 1782 a 1783 dvakrát krátce britským ministrem financí. Díky sňatkům svých sester měl vévoda z Devonshiru blízké příbuzenské vazby na vlivný irský rod Ponsonbyů, jeho švagry byli William Ponsonby, 2. hrabě z Bessborough a dlouholetý předseda irského parlamentu John Ponsonby.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Vévoda z Devonshire nastoupil do funkce premiéra po demisi 1. vévody z Newcastle, který byl obviňován z nedostatečných příprav na právě začínající sedmiletou válku. V Devonshirově případě byly poprvé v jedné osobě spojeny posty premiéra a předsedy Horní sněmovny, což se stalo do budoucna víceméně pravidlem (pokud byl první ministr peerem). Čtvrtý vévoda z Devonshire byl až do roku 1757 zároveň i irským místokrálem. Když pak v květnu 1757 zemřel nejvyšší komoří, 2. vévoda z Graftonu, převzal vévoda z Devonshire i tento úřad, takže od května 1757 do pádu svého kabinetu o měsíc později zastával zároveň čtyři nejvyšší úřady v zemi – ministerský předseda, předseda Horní sněmovny, místokrál v Irsku a nejvyšší komoří. Kumulace takto vysokých funkcí, zároveň tolik různorodých (exekutiva, dvorský úřad a parlamentní funkce) se již v pozdější době nikdy neopakovala. Na druhou stranu je nutno přiznat, že vévoda z Devonshire nepatřil k nejlepším státníkům své doby a převzetí premiérské funkce se bránil především s vědomím svých vlastních nedostatků, což naopak působí sympaticky. V historii premiérského úřadu drží vévoda z Devonshire rekord jako ministerský předseda, který zemřel v nejmladším věku (bylo mu 44 let).

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 440 (heslo Devonshire) ISBN 80-7185-104-3
  4. ↑ Personální obsazení funkce nejvyššího štolby na webu The British History Online dostupné online
  5. ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 80 ISBN 80-7277-010-1
  6. ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 387 ISBN 978-80-244-5621-8
  7. ↑ Personální obsazení funkce nejvyššího komořího na webu The British History Online dostupné online
  8. ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 288, 308 ISBN 80-7277-010-1

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=William_Cavendish,_4._vévoda_z_Devonshiru&oldid=22371523“