Otevřít hlavní menu

John Norris

britský admirál

Sir John Norris (167013. června 1749, Hemsted Park, Anglie) byl britský admirál a úspěšný námořní vojevůdce válek 17. a 18. století. Vynikl ve válce o španělské dědictví, kdy dosáhl hodnosti admirála (1709). Později působil i jako diplomat v Rusku, byl také aktivním politikem jako dlouholetý poslanec Dolní sněmovny. V roce 1734 byl povýšen na velkoadmirála a v letech 1734–1744 byl vrchním velitelem britského loďstva.

Admirál John Norris
Sir John Norris (Godfrey Kneller, 1711, National Maritime Museum, Londýn)
Narození 1671
Úmrtí 14. června 1749 (ve věku 77–78 let) nebo 13. června 1749 (ve věku 77–78 let)
Hensted Park
Děti Lucy Norris
Příbuzní Lucy Aylmer[1], Elizabeth Aylmer[1] a Sir FitzGerald Aylmer, 6th Bt.[1] (vnuci)
Funkce poslanec parlamentu Velké Británie
vyslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

 
Velkoadmirál Sir John Norris (1735)

Pocházel z obchodnické rodiny irského původu, v námořnictvu sloužil od dětství (1680), rychlého postupu dosáhl v nástupnických bojích po Slavné revoluci, kdy byl povýšen na poručíka (1689) a kapitána (1690). Za devítileté války sloužil ve Středomoří, v letech 1697–1698 byl jako guvernér v [[Newfoundland]u pověřen obranou anglických kolonií v Kanadě. Po neúspěchu bojů proti Francouzům se vrátil do Anglie a na jaře 1699 byl z námořnictva propuštěn. Téhož roku se oženil s Elizabeth Aylmer (1682–1763), dcerou admirála Matthewa Aylmera, což předurčilo jeho další kariéru za války o španělské dědictví.

Na počátku války o španělské dědictví dostal jako kapitán pod velení vlastní loď, zúčastnil se tažení do Cádizu, bitvy u Malagy a dobytí Barcelony. V roce 1705 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1707 byl povýšen na kontradmirála a stal se zástupcem vrchního velitele ve Středomoří. Jako velitel lodi Torbay byl přítomen ztroskotání části britské flotily u souostroví Scilly a smrti admirála Shovella. V návaznosti na to byl Norris povýšen na viceadmirála (1708), a i když formálně zůstával velitelem ve Středomoří, převzal osobně velení flotily v Baltském moři a v roce 1709 byl povýšen na admirála. V roce 1708 byl zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal čtyřicet let až do své smrti, politicky patřil k whigům. Po nástupu Harleyovy vlády byl odvolán z postu velitele ve Středomoří (1711), poté se aktivně věnoval politice jako poslanec, sledoval vývoj války a angažoval se v záležitostech námořnictva.

 
Zámek Hemsted Park (Kent), sídlo admirála Norrise od roku 1718

Po válce o španělské dědictví byl pověřen ochranou britských obchodních zájmů v Severním a Baltském moři. V letech 1715–1718 působil příležitostně diplomaticky v Rusku, ale neměl statut vyslance. Když v rámci severní války převzal car Petr I. osobně velení koaličního loďstva vypraveného proti Švédsku, admirál Norris se stal jeho zástupcem (1718), později byl britským komisařem při mírových jednáních v Nystadu. V letech 1718–1730 byl lordem admirality, z toho v letech 1727–1730 fakticky zastával funkci prvního námořního lorda. Po roce 1730 přešel do opozice proti Walpolově vládě, v roce 1734 přesto dosáhl hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V letech 1734–1744 byl vrchním velitelem britského loďstva, během války o Jenkinsovo ucho osobně velel v kanálu La Manche, v roce 1739 byl jmenován členem Tajné rady. Během války o rakouské dědictví byl v roce 1744 pověřen obranou britského pobřeží před chystanou francouzskou invazí. Francouzské loďstvo však bylo zničeno v bouři a Norris téhož roku odešel do výslužby. Do smrti zastával čestný post viceadmirála Velké Británie (1736–1749) a zůstal také poslancem Dolní sněmovny.

Jeho sídlem byl zámek Hemsted Park (Kent), který koupil v roce 1718 od rodiny Guldefordů. Věnoval se zde úpravám parku a rozšiřování pozemků, na tomto zámku také zemřel. Panství prodali potomci v roce 1780, později zámek vlastnil významný státník Gathorne Hardy. Z manželství s Elizabeth Aylmer měl admirál Norris pět dětí, z nichž dcera Lucy se provdala do spřízněného rodu Aylmerů. Nejstarší syn John (1702–1767) byl poslancem Dolní sněmovny, další synové sloužili u námořnictva, Henry Norris (1710–1764) dosáhl hodnosti viceadmirála.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

LiteraturaEditovat

  • KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701-1714; Praha, 2016 280 stran ISBN 978–7557–037–6
  • KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652-1712; Třebíč, 2019 494 stran ISBN 978–80–7497–291–1
  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 stran ISBN 978–80–7557–176–2

Externí odkazyEditovat