Otevřít hlavní menu

Philip Yorke, 1. hrabě z Hardwicke

britský právník a státník

Philip Yorke, 1. hrabě z Hardwicke (Philip Yorke, 1st Earl of Hardwicke, 1st Viscount Royston, 1st Baron Hardwicke) (1. prosince 1690, Dover, Anglie6. března 1764, Londýn, Anglie) byl britský právník a státník, zakladatel významné šlechtické rodiny Yorke. Od mládí zastával funkce v justiční sféře, v letech 1737–1756 byl lordem kancléřem. V roce 1754 získal titul hraběte z Hardwicke. Jeho čtyři synové dosáhli vysokého postavení v politice, justici, diplomacii, armádě a církvi.

Philip Yorke, 1. hrabě z Hardwicke
Philip Yorke, 1st Earl of Hardwicke (1690-1764) by William Hoare of Bath.jpg
Narození 1. prosince 1690
Dover
Úmrtí 6. března 1764 (ve věku 73 let)
Londýn
Ocenění člen Královské společnosti
Politická strana Whigové
Manžel(ka) Margaret Yorke, Countess of Hardwicke
Děti James Yorke
Philip Yorke, 2. hrabě z Hardwicke
Charles Yorke
John Yorke
Joseph Yorke, 1st Baron Dover
Funkce Solicitor General for England and Wales (1720–1724)
Lord Chancellor (1737–1756)
poslanec parlamentu Velké Británie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

KariéraEditovat

Pocházel z obchodnické rodiny z Doveru, byl synem právníka Philipa Yorke (†1721). Nedosáhl vysokoškolského vzdělání, ale jako samouk se díky přirozenému nadání dostal již v mládí k postům v justici, byl též vychovatelem v rodině 1. hraběte z Macclesfieldu. Od roku 1718 byl soudcem v Doveru, v letech 1719–1733 byl členem Dolní sněmovny, v roce 1720 byl povýšen do šlechtického stavu. Díky přízni hraběte z Macclesfieldu se dostal do okruhu přátel vévody z Newcastle, který jej pak doporučil do vysokých postů v justici. V letech 1720–1724 byl nejvyšším státním zástupcem (solicitor general) a v letech 1724–1734 právním zástupcem koruny (attorney general).

Když byl v roce 1725 hrabě z Macclesfieldu odvolán ze svých funkcí a obviněn z korupce, Philip Yorke se nerozpakoval stát u zrodu jeho obžaloby a nadále se přidržel stabilnější přízně rodu Pelhamů. V letech 1733-1737 byl lordem nejvyšším sudím vrchního civilního soudu, od roku 1733 byl též členem Tajné rady, zároveň byl povýšen na barona a povolán do Sněmovny lordů. Předseda Sněmovny lordů 1734-1736, lord kancléř 1737-1756. Jeho politický vliv v té době vzrostl mimo jiné tím, že tehdejší ministr vnitra vévoda z Newcastle převedl některé své úkoly na úřad kancléře. Vynikl též jednáním mezi jednotlivými frakcemi whigů (Robert Walpole proti Pelhamům), v roce 1746 předsedal soudu nad předáky jakobitské vzpoury, v době nepřítomnosti Jiřího II. byl též několikrát členem místodržitelského sboru. V roce 1754 povýšen na hraběte z Hardwicke (titul mu zajistil vévoda z Newcastle po svém nástupu na post premiéra). V průběhu sedmileté války pak Hardwicke pomáhal úspěšně řešit vládní krize. Ačkoli nepatřil k předním státníkům, udržoval si dlouhodobě velký vliv a vynikl především jako skvělý právník. Získal čestný doktorát v Cambridge, dále byl členem Královské společnosti a kurátorem Britského muzea.

Manželství a potomstvoEditovat

Jeho manželkou byla Margaret Cocks (1696–1761), neteř lorda kancléře Johna Somerse. Z jejich manželství pocházelo pět synů a dvě dcery. Nejstarší syn Philip (1720–1790) byl dědicem titulů, druhorozený Charles (1722–1770) zastával vysoké funkce v justici, třetí Joseph (1724–1792) byl generálem a diplomatem, čtvrtý syn John (1728–1801) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a zastával nižší funkce na ministerstvu obchodu a na admiralitě, nejmladší James (1730–1808) byl biskupem v Ely. Dcera Elizabeth (1725–1760) byla manželkou admirála Georga Ansona.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat