František Xaver Josef Beneš
František Xaver Beneš, též Franz Benesch nebo František Josef Beneš (6. srpna 1816 Český Dub[1] – 20. května 1888 Praha[2]) byl český hospodář, archeolog a konzervátor historických památek.
| František Xaver Josef Beneš | |
|---|---|
 František Xaver Josef Beneš (1871) | |
| Narození | 6. srpna 1816 Český Dub  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. května 1888 (ve věku 71 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | archeolog, památkář a konzervátor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo editovat
Narodil se v rodině písaře okresního úřadu (Oberamt Schreiber) Josefa Beneše a matky Anny, rozené Laubrové.[1] Studoval výhradně na německých školách, a proto měl později obtíže s českým pravopisem, i když češtinu zjevně ovládl.[3] Chodil do hlavní obecné školy v Plzni, potom pokračoval na gymnáziu a před rokem 1837 studoval chemii na Polytechnickém institutu v Praze.
Roku 1837 nastoupil do práce jako hospodář cukrovaru v Dobrovici. O dva roky později přešel do cukrovaru v Suchdole u Kutné Hory, přitom měl možnost na stážích poznat výrobu cukru i v dalších závodech na Moravě i v Německu. Postupně se vypracoval na pozici ředitele. V letech 1854 – 57 byl ředitelem cukrovaru Trmice.[4]
Již od mládí se zajímal o historii a archeologii. K jeho učitelům patřili Anton Müller a Josef Jungmann, v pozdějších letech i Jan Erazim Vocel. První článek, o historii vinařství v Čechách, uveřejnil roku 1836 v lužickém časopise Opora. Dále se zabýval historií pěstování moruše. Za sepsání dějin města Mimoně v roce 1845 dostal tamní čestné občanství. Roku 1854 byl jmenován konzervátorem kraje čáslavského.[2] Roku 1857, po přestěhování do Prahy, jej úřady vyslaly na stáž do Itálie, aby se seznámil se starořímskými vykopávkami. Poté se zapojil do památkové péče v Čechách.[4] Zajistil kvalitní rekonstrukci kostela v Sedlci, chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, Týnského chrámu a Prašné brány. Podílel se i na obnově Baziliky svatého Jiří. Podílel se na edici Heberových Hradů v Čechách (Burgen Böhmens).
Od roku 1866 působil jako člen Jednoty svatovítské (mj. uspořádal výstavu klenotů Svatovítského pokladu), od roku 1872 byl jako nástupce J. E. Vocela konzervátorem měst pražských. V letech 1868-1879 byl polu s Antonínem Baumem kustodem archeologické sbírky Národního muzea.[5] Byl také známým znalcem genealogie a heraldiky. Jeho články se pravidelně objevovaly v časopisech Památky archeologické[4], Lumír a v Časopise českého musea.
Současníci pokládali Beneše za nejaktivnějšího konzervátora po profesoru Vocelovi. Veřejnost a publicisté si vážili jeho přínosu pro zachování a obnovu kulturních památek v Čechách.[4]. Kuratorium Národního muzea však muselo uznat, že Beneš umožnil či spoluzavinil krádeže sbírkových předmětů z expozice, a proto byl roku 1879 propuštěn[6]
Rodinný život editovat
František Beneš zemřel svobodný.[7][p 1]
Ocenění editovat
Roku 1886 byl císařem oceněn zlatým záslužným křížem.[2]
Bibliografie (výběr) editovat
- Doksany, býv. královský panenský klášter premonstrátů nad Ohří, Památky archeologické 5, 1863, s. 162–179
- Chrám sv. Petra a Pavla v Čáslavi, Památky archeologické 6, 1865, s. 122–138
- Arciděkanský chrám sv. Jakuba na Horách Kutných, Památky archeologické 6, 1865, s. 208–290
- Šárka. Vypsání archeologické, Památky archeologické 7, 1868, s. 165–184
- Památné věže hradu pražského, Památky archeologické 9, 1874, s. 665–682
- Hrad Sion, Památky archeologické 10, 1878, sl. 207–219
- Schloss Hradek. Eine Monographie, Prag 1887
Poznámky editovat
- ↑ V Soupisu pražských obyvatel je uveden nesprávný rok narození 1820.
Reference editovat
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ a b Matrika N Český dub, L20/10, 1813-1835, Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c Konservator František Xav. Beneš zemřel. Národní politika. 22. 5. 1888, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Národní listy, 25.12.1935, příloha, s.15, V. Štech: Přes ostnaté dráty
- ↑ a b c d František Xav. Beneš. Světozor. 7. 1871, roč. 5, čís. 29, s. 339. Dostupné online.
- ↑ František X. Jos. Beneš, archeolog a spisovatel český. Zlatá Praha. 5. 1888, roč. 5, čís. 27, s. 430. Dostupné online.
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka : Litomyšl - Praha 2001, s. 232
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Beneš František Josef
Literatura editovat
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 86-87, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka: Litomyšl - Praha 2001, s. 232.
- HORÁČEK, Jaroslav. Kapitola z historiografie dějin umění a památkové péče. František X. Beneš (1820–1888). , 2015 [cit. 2019-02-02]. 77 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Lubomír Konečný. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Xaver Josef Beneš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Xaver Josef Beneš
- František Xaver Josef Beneš v informačním systému abART
