Otevřít hlavní menu

František Jan Tomsa

český lexikograf, lingvista, překladatel a vědecký spisovatel

František Jan Tomsa, německy Franz Johann Tomsa, (4. října 1753 Mokrý, Všeň17. listopadu 1814 Praha) byl český spisovatel a publicista, editor gramatických a lexikografických děl a spisů českých autorů a překladatel z němčiny. Byl významnou osobou Českého národního obrození.

František Jan Tomsa
Narození 4. října 1753
Úmrtí 17. listopadu 1814 (ve věku 61 let)
Praha
Povolání spisovatel, překladatel a lexikograf
Alma mater Univerzita Karlova
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Studoval filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako správce skladu školních knih. Již za svého mládí se zúčastňoval shromáždění v tehdejších národních kruzích. Je znám především díky svému úsilí o zpřístupnění všeobecného vzdělání a svou láskou k českému jazyku. Od roku 1778 pracoval v tiskárně normální školy v Praze, nejprve jako corrector et translator, po smrti Antona Elsenwagera v roce 1785 získal postavení ekonomického faktora, pod kterého spadala správa knihoskladu a tiskárny normální školy, kde zůstal do své smrti.[1]

Psal populárně vědecké práce a podle cizích předloh zábavnou literaturu. Jeho zájmem byly též publikace, ve kterých byly vzájemně využívány nové znalosti z přírodních věd a zemědělství. Od roku 1787 publikoval měsíčně spisy pro vzdělávání a zábavu lidu, které patřily k nejvýznamnějším obrozeneckým pracím konce 18. století. Uveřejnil mnoho filosofických prací a zabýval se slovní zásobou češtiny.

Spolupracoval s Josefem Dobrovským a patřil mezi jeho největší obhájce. Zasloužil se také o užívání humanistického písma pro tisk v Čechách, místo v té době užívané německé novogotické fraktury, respektive švabachu.[2] Čeština tištěná antikvou se objevila již ve slabikáři z roku 1775, později v čítankách z roku 1780 a 1797, ovšem všechny tyto texty musely mít spřežkový pravopis, protože v této době ještě nebyl přijat návrh na diakritiku pro humanistické české písmo. Tento problém se Tomsa snažil řešit navrhl ve své době nepříliš úspěšnou reforma pravopisu a grafiky české řeči, kterou poprvé popsal v roce 1788 v práci Uvedení k české dobropísemnosti (první nedochované vydání 1782). Reforma se velmi blížila současné grafice češtiny, Tomsa nahradil všechny spřežky krom ch speciálními písmeny, písmeno j místo pro hlásku í používal pro j, odstranil g s háčkem (ǧ) a písmeno g používal jen pro hlásku g a hlásku u důsledně psal písmenem u, vzhledem k tomu, že hlásku v stále psal písmenem w písmeno v nebylo v jeho abecedě používáno. Právě změna pravopisu hlásek j, g, u se setkal s všeobecným odporem.[3]

Další nemenší problém bylo vlastní opatření typů s diakritikou (akcenty), které nejprve sháněl u českého písmolijce Václava Jana Krabata, ale uspěl až u vídeňského písmolijce Mansfelda, který mu zaslal v roce 1799 akcentovanou antikvu a o rok později i italiku. Tyto typy použil Tomsa poprvé na sazbu svých českých slabikářů, první beletristické dílo celé vytištěné touto antikvou byla Homérova Iliada v překladu Jana Nejedlého.[4]

DíloEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jan Tomsa
  • Bajky a povídačky pro školy, 1777
  • Böhmische Sprache, 1782
  • Navedení k české dobropísemnosti, 1784
  • Elementarbuch der böhmischen, deutschen und lateinischen Sprache, 1784
  • Malý německý a český slovník, 1789
  • Tomsas Vollständiges Wörterbuch der böhmischen, deutschen und lateinischen Sprache, 1791
  • Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži, 1794
  • Über die Aussprache der čechischen Buchstaben
  • Ueber die čechische Rechtschreibung, 1802
  • Über die Bedeutung der čechischen Zeitwörter, 1804
  • Über die Veränderungen der čechischen Sprache, 1805

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Jan Tomsa na německé Wikipedii.

  1. Barták - Kratochvíl. Typografové. 1996 : Praha, Naše vojsko.
  2. VON WURZBACH, Constantin. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich [online]. Bd. 46. Wien: 1882. S. 121-123. Dostupné online. (německy) 
  3. KAŠPAR, Jaroslav. Soubor statí o novověkém písmu. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-679-X. Kapitola Školní písmo v Čechách v letech 1774–1932, s. 160–161. 
  4. MUZIKA, František. Krásné písmo. 2. vyd. Svazek 2. Praha: SNKLU, 1963. S. 286-289. 

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Tomsa, František Jan. Sv. 25, str. 550

Související článkyEditovat