Filip Sternberg (1956)

JUDr. Filip Sternberg
JUDr. Filip Sternberg
	Erb Šternberků
Hlava českošternberské linie Leopoldovy větve konopišťských Sternbergů
Úřadující
	Ve funkci od:; 19. ledna 2021
Předchůdce	Zdeněk Sternberg
Narození	29. října 1956 (67 let) ; Praha ; Československo
Choť	I. (1992–1996) Kateřina, roz. Vávrová (* 1971); II. (1998) Susanne Friederike von Berg (* 1956);
Rodiče	Zdeněk Sternberg (1923–2021) a Alžběta, roz. Hrubá-Gelenj (1929–2021)
Děti	Anastasia Anna Maria (* 1999)
Příbuzní	děd: Jiří Douglas Sternberg (1888–1965) ; babička: Kunhuta Mensdorff-Pouilly (1899–1989) ; strýc: Emanuel Sternberg (1927–2013) ; strýc: Filip Sternberg (* 1929) ; strýc: Kašpar Sternberg (1935–2010) ; strýc: Jan Bosco Sternberg (1936–2012) ; teta: Terezie Sternbergová, provd. Hrubá-Gelenj (1934–2012) ; teta: Anna Sternbergová, provd. Seutter von Lötzen (1922–2011) ; teta: Karolina Sternbergová, provd. Wratislavová (z Mitrowicz; 1924–2021) ; teta: Marie Viktorie Sternbergová, provd. Kopečková (* 1941) ; praděd: Filip Sternberg (1852–1924) ; prababička: Karolína z Thurnu a Valsássiny-Como-Vercelli (1863–1944) ; bratranec: Jiří Sternberg (* 1968) ;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Sternberg (* 29. října 1956 Praha)^[1] je česko-rakouský právník ze šlechtického rodu Sternbergů a majitel hradu Český Šternberk a zámků Březina na Rokycansku a Morány v okrese Kutná Hora. Je čestným rytířem Maltézského řádu.^[1]

Život editovat

Narodil se jako jediný syn Zdeňka Sternberga (1923–2021) a jeho manželky Alžběty, roz. Hrubé-Gelenj (1929–2021). Do obecné školy chodil v Praze od roku 1962, léta a víkendy trávil v Českém Šternberku.^[2] Jako jediný ze třídy nebyl v pionýru.^[2] Věnoval se sportu, závodně plaval.^[2]

Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 rodina emigrovala do Německa. Filip zůstal u stejnojmenného strýce v Münsteru a bez větších znalostí němčiny tam chodil do školy, zatímco rodiče se usadili v Rakousku. Před Vánoci se dvanáctiletý Filip připojil ve Vídni k rodičům.^[3] Tam začal navštěvovat gymnázium mariánského řádu v 18. okrese. Rychle se naučil německy, už v únoru složil regulérní přijímací zkoušky a ročník absolvoval s vyznamenáním.^[4]

Hrad Český Šternberk

V neutrálním Rakousku musel nastoupit na vojenskou službu, byl pěšákem v oddílu Panzerjäger a poté barmanem v kasinu pro důstojníky, nakonec dokonce šéfem kasina.^[5]

Na práva se zapsal už před vojnou. Po vojně studoval a zároveň pracoval v advokátní kanceláři. Když nepracoval, cestoval s dvěma přáteli. Navštívili Španělsko, Itálii, Francii, Portugalsko, Bulharsko, Rumunsko, Makedonii, Rusko a Albánii.^[6]

Střídavě žije v Česku a Rakousku. Po otci zdědil hrad Český Šternberk a zámek Březina, 3400 hektarů lesa a 600 hektarů polí.^[7]^[8] Rodina také restituovala a opravila vodní elektrárnu v Ratajích nad Sázavou.^[8]^[9] Zároveň vlastní ve Vídni byt. Ve své advokátní praxi se věnuje obchodnímu právu.^[6] Po bratru své tety Jaromíru Hrubém-Gelenj (1922–2012) zdědil zámek Morány a statky Kamenná Lhota a Červené Pečky, 1400 hektarů lesa a 250 hektarů polí.

Rodina editovat

V Praze se 31. prosince 1992 oženil s Kateřinou Vávrovou (* 6. března 1971 Praha), manželství zůstalo bezdětné a pár se v roce 1996 rozvedl. Podruhé se oženil 8. dubna 1998 ve Vídni se Susanne Friederikou von Berg (* 20. července 1956 Mnichov), dcerou Maximiliana von Berg a jeho manželky Elisabethy Kochler. Manželka se stala dámou Řádu hvězdového kříže. Narodila se jim jedna dcera:^[1]

Anastasia Anna Maria (* 8. 1. 1999 Vídeň)

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ ^a ^b ^c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 364.
↑ ^a ^b ^c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 113. Dále jen Návraty české šlechty.
↑ Návraty české šlechty, s. 115
↑ Návraty české šlechty, s. 116
↑ Návraty české šlechty, s. 117
↑ ^a ^b Návraty české šlechty, s. 118
↑ Návraty české šlechty, s. 100
↑ ^a ^b JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 117.
↑ Návraty české šlechty, s. 120

Literatura editovat

VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 4.

Externí odkazy editovat

[almanach-1] POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 364.

[Votýpka_113-2] VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 113. Dále jen Návraty české šlechty.

[Votýpka_115-3] Návraty české šlechty, s. 115

[Votýpka_116-4] Návraty české šlechty, s. 116

[Votýpka_117-5] Návraty české šlechty, s. 117

[Votýpka_118-6] Návraty české šlechty, s. 118

[Votýpka_100-7] Návraty české šlechty, s. 100

[Juřík-8] JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 117.

[Votýpka_120-9] Návraty české šlechty, s. 120

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]