Jaromír Hrubý z Jelení

Jaromír Hrubý-Gelenj, zjednodušeným pravopisem Jaromír Hrubý z Jelení (2. listopadu 1922 Červené Pečky18. července 2012)[1] byl český šlechtic z rodu Hrubých z Jelení. Byl čestným rytířem Maltézského řádu.[1] V době vlády komunistické strany byl pro svůj šlechtický původ perzekvován.

Jaromír Hrubý-Gelenj
Zástupce českého velkopřevora řádu maltézských rytířů
Ve funkci:
1990 – 1991
PředchůdceCyril Toumanoff (jako velkopřevor)
NástupceFrantišek Lobkowicz (jako zástupce velkopřevora)

Narození2. listopadu 1922
Červené Pečky
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. července 2012 (ve věku 89 let)
Místo pohřbeníHrobka Hrubých z Gelenj v Červených Pečkách
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
RodičeJosef Hrubý z Jelení (1866–1943) a Karola Bukuwková z Bukuwky (1889–1952)
Příbuznísestra: Marie Hrubá-Gelenj, provd. Thurn-Valsássina (1924–1996)
sestra: Anna Hrubá-Gelenj (1926–2023)
bratr: Bedřich Hrubý-Gelenj (* 1927)
sestra: Alžběta Hrubá-Gelenj, provd. Sternbergová (1929–2021)
sestra: Karolina Hrubá-Gelenj (1931–2024)
děd: Theodor Karel Hrubý z Gelenj (1826–1914)
babička: Karolína z Ledebur-Wichelnu (1839–1930)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se jako první syn Josefa barona Hrubého z Gelenj (1866–1943), který v září 1939 podepsal prohlášení české šlechty, a jeho manželky Karoly (Sarolty) Bukuwkové z Bukuwky (1889–1952).[pozn. 1] Za války v roce 1942 byla na majetek rodu uvalena vnucená správa. Měl pět sourozenců, kteří neodešli z Československa ani po Únoru 1948.[pozn. 2]

V roce 1945 převzal Jaromír s matkou správu statků Červené Pečky a Morány, ke kterým patřily pole, lesy i průmyslové podniky včetně pivovaru (založen v roce 1670) a cihelny.[4] Studoval na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Chyběly mu už jen dva semestry, ale po komunistickém puči v roce 1948 školu nesměl dokončit.[5] Pak pracoval jako traktorista v jejich bývalém velkostatku.[5] Sestra Marie Josefa (1924–1996), která studovala vysokou školu zemědělskou, byla zatčena a držena ve vyšetřovací vazbě sedm a půl měsíců. Matku Karolu vyslýchali dva týdny.[6] Na začátku roku 1950 byl zatčen i on sám a vězněn tři měsíce ve vězení v Kolíně a pak dva roky v táboře nucených prací.[5] Vystřídal Pardubice, Všebořice a pracoval na stavbě věznice v Ruzyni.[7] Nakonec byl znovu v Pardubicích, kde mimo jiné stavěl nádraží.[8]

Po propuštění z vězení byl zaměstnán u dopravních staveb. Po složení kvalifikační zkoušky na kopáče vykonával tuto činnost.[8] Postupně se živil jako řidič, jeřábník, betonář, asfaltér a u posádky těžkých strojů na stavbě dálnice z Prahy do Brna poblíž Šternova.[9] Ani v období Pražského jara mu režim neumožnil studium na stavební průmyslovce.[10] Později pracoval v zahraničním oddělení podniku, protože ovládal cizí jazyky.[9] U Staveb silnic a železnic nakonec pracoval 39 let.[11]

 
Pohřební kaple Hrubých-Gelenj v Červených Pečkách

Zůstal svobodný a bezdětný.[12]

Po roce 1989 byl Jaromír Hrubý z Jelení jmenován zástupcem velkopřevora Suverénního řádu Maltézských rytířů. Do řádu vstoupil tajně v roce 1942 a udržoval jej až do roku 1989 při životě.

V rámci restitucí získal po roce 1989 lovecký zámeček Morány.

Zemřel v roce 2012. Zádušní mše svatá a poslední rozloučení se zemřelým se konalo 27. července 2012 v kostele sv. Petra a Pavla v Čestíně, mši sloužil biskup František Lobkowicz. Následující den byly ostatky uloženy za účasti členů rodiny do hrobu před rodinnou hrobkou v Červených Pečkách.[13]

Poznámky

editovat
  1. Rodiče Josef Hrubý-Gelenj (22. 4. 1866 Červené Pečky – 14. 1. 1943 Červené Pečky) a Karola (Sarolta) Bukuwková z Bukuwky (3. 6. 1889 Horth – 2. 10. 1952 Praha) uzavřeli sňatek 27. dubna 1921 ve Valašském Meziříčí.[1] Jemu byl v době svatby už hodně přes padesát let, ona byla o 23 let mladší.[2]
  2. Teprve v roce 1968 emigrovala do Rakouska Jaromírova sestra Alžběta (1929–2021) s manželem Zdeňkem Sternbergem (1923–2021) a na začátku 80. let 20. století Marie Josefa (1924–1996), která se provdala za Maxmiliána Thurn und Valsassina (1910–1991).[3][2]

Reference

editovat
  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 170. 
  2. a b DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 158. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  3. VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 367. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  4. Příběhy české šlechty, s. 352
  5. a b c Příběhy české šlechty, s. 355
  6. Příběhy české šlechty, s. 378–379
  7. Příběhy české šlechty, s. 356
  8. a b Příběhy české šlechty, s. 357
  9. a b Příběhy české šlechty, s. 358
  10. Příběhy českých šlechticů, s. 165
  11. VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha: Baset, 2004. 134 s. ISBN 80-7340-026-X. S. 38. 
  12. Příběhy českých šlechticů, s. 169
  13. DVOŘÁKOVÁ, D. Odešel pan Jaromír Hrubý. Červenopečecký čtvrtletník. Roč. 2012, čís. 3, s. 4–5. Dostupné online.  Archivováno 2. 3. 2021 na Wayback Machine.

Literatura

editovat
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Na křivdy jsme zapomněli. Baronka Karolína Hrubá z Jelení, baron Jaromír Hrubý z Jelení. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 16.