Leonardo Fibonacci

italský matematik
(přesměrováno z Fibbonaci)

Leonardo Pisánský zvaný Fibonacci (okolo 1180?1250) (také známý jako Leonardo z Pisy, Leonardo Pisano, Leonardo Bigollo, Leonardo Bonacci) byl středověký italský matematik. Významně podpořil rozšíření používání arabských číslic v Evropě. Je po něm pojmenována Fibonacciho posloupnost a Fibonacciho retracement.

Leonardo Pisánský
Narození1170
Pisa
ÚmrtíPisa
Místo pohřbeníCampo santo (43°43′26″ s. š., 10°23′42″ v. d.)
Povolánímatematik a master of calculations
Nábož. vyznáníkřesťanství
RodičeGuglielmo Bonacci[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonardo Fibonacci se narodil v Pise (tehdy byla městským státem) někdy v 70. či 80. letech 12. století. Jeho otec Guglielmo byl přezdíván Bonaccio (dobrák) a Leonardo byl po něm nazýván Fibonacci (z filius Bonaccisyn Bonacciův). Leonardův otec byl vysokým státním úředníkem a vedoucím obchodního střediska v Béjaïi (přístavu ležícím v dnešním Alžírsku, tehdy Almohadském chalífátu) a mladý Leonardo často cestoval do Afriky s ním. Pravděpodobně při jedné z těchto cest se seznámil s arabským číselným systémem. Brzy si uvědomil, že základní aritmetika používající arabské číslice je mnohem jednodušší než do té doby v Evropě používané číslice římské.

Ještě před rokem 1200 cestoval po středomoří a studoval u různých arabských matematiků. Po návratu vydal v roce 1202 knihu Liber Abaci (Kniha počtů), v níž představil arabský číselný systém Evropě. Uváděl praktické příklady jeho užití, zejména pro obchodníky – výpočet marže, rovnovážného barteru, směny různých měn apod. Zároveň zde zavedl do evropské matematiky množstevní nulu a také tzv. Fibonacciho posloupnost.

Stýkal se s císařem Fridrichem II., který se o matematiku zajímal. Vedli spolu korespondenci a Fibonacci mu věnoval knihu Liber quadrotorum (Kniha čtverců).

Roku 1223 vydal knihu Practica geometriae (Geometrická cvičení). Navrhuje zde novou metodu výpočtu délky úhlopříček pětiúhelníku, obsahu pětiúhelníku, délky strany pětiúhelníku atd., a to na základě poloměrů kružnice opsané i vepsané.[2] Řešil zde také diofantické rovnice druhého stupně a jeho kniha je jakýmsi středověkým spojovníkem mezi antickým Diofantem a novověkým Pierre de Fermatem.[3]

Reference

editovat
  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Encyklopedie fyziky. fyzika.jreichl.com [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. 
  3. Leonardo Pisano – Italian mathematician. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-09]. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • VOROBJEV, Nikolaj Nikolajevič. Fibonacciova čísla. Překlad Eduard Čech. [s.l.]: Státní nakladatelství technické literatury, 1953. 64 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat