Leonardo Fibonacci
Leonardo Pisánský zvaný Fibonacci (okolo 1180? – 1250) (také známý jako Leonardo z Pisy, Leonardo Pisano, Leonardo Bigollo, Leonardo Bonacci) byl středověký italský matematik. Významně podpořil rozšíření používání arabských číslic v Evropě. Je po něm pojmenována Fibonacciho posloupnost a Fibonacciho retracement.
Leonardo Pisánský | |
---|---|
Narození | 1170 Pisa |
Úmrtí | Pisa |
Místo pohřbení | Campo santo (43°43′26″ s. š., 10°23′42″ v. d.) |
Povolání | matematik a master of calculations |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Rodiče | Guglielmo Bonacci[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatLeonardo Fibonacci se narodil v Pise (tehdy byla městským státem) někdy v 70. či 80. letech 12. století. Jeho otec Guglielmo byl přezdíván Bonaccio (dobrák) a Leonardo byl po něm nazýván Fibonacci (z filius Bonacci – syn Bonacciův). Leonardův otec byl vysokým státním úředníkem a vedoucím obchodního střediska v Béjaïi (přístavu ležícím v dnešním Alžírsku, tehdy Almohadském chalífátu) a mladý Leonardo často cestoval do Afriky s ním. Pravděpodobně při jedné z těchto cest se seznámil s arabským číselným systémem. Brzy si uvědomil, že základní aritmetika používající arabské číslice je mnohem jednodušší než do té doby v Evropě používané číslice římské.
Ještě před rokem 1200 cestoval po středomoří a studoval u různých arabských matematiků. Po návratu vydal v roce 1202 knihu Liber Abaci (Kniha počtů), v níž představil arabský číselný systém Evropě. Uváděl praktické příklady jeho užití, zejména pro obchodníky – výpočet marže, rovnovážného barteru, směny různých měn apod. Zároveň zde zavedl do evropské matematiky množstevní nulu a také tzv. Fibonacciho posloupnost.
Stýkal se s císařem Fridrichem II., který se o matematiku zajímal. Vedli spolu korespondenci a Fibonacci mu věnoval knihu Liber quadrotorum (Kniha čtverců).
Roku 1223 vydal knihu Practica geometriae (Geometrická cvičení). Navrhuje zde novou metodu výpočtu délky úhlopříček pětiúhelníku, obsahu pětiúhelníku, délky strany pětiúhelníku atd., a to na základě poloměrů kružnice opsané i vepsané.[2] Řešil zde také diofantické rovnice druhého stupně a jeho kniha je jakýmsi středověkým spojovníkem mezi antickým Diofantem a novověkým Pierre de Fermatem.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Encyklopedie fyziky. fyzika.jreichl.com [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Leonardo Pisano – Italian mathematician. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-09]. (anglicky)
Literatura
editovat- VOROBJEV, Nikolaj Nikolajevič. Fibonacciova čísla. Překlad Eduard Čech. [s.l.]: Státní nakladatelství technické literatury, 1953. 64 s.
Související články
editovat- Fibonacciho posloupnost
- Fibonacciho retracement
- Fibonacciho halda
- Fibonacciho slovo
- Fibonoriál
- Édouard Lucas
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonardo Pisánský na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Leonardo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích