Wikipedie

Ferdinando Maria Baccilieri

italský římskokatolický kněz

Ferdinando Maria Baccilieri (14. května 1821, Finale Emilia – 13. července 1893, Crevalcore) byl italský římskokatolický kněz, člen III. řádu servitů, zakladatel kongregace Služebnic Marie z Galeazzy. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.[1][2][3]

Blahoslavený
Ferdinando Maria Baccilieri
kněz boloňské arcidiecéze
Církevřímskokatolická
Arcidiecézeboloňská
Zasvěcený život
InstitutIII. servitský řád
Svěcení
Kněžské svěcení2. března 1844
Osobní údaje
Datum narození14. května 1821
Místo narozeníCampodoso, Finale Emilia
Toskánské velkovévodstvíToskánské velkovévodství Toskánské velkovévodství
Křest15. května 1821
Datum úmrtí13. července 1893 (ve věku 72 let) nebo 12. července 1893 (ve věku 72 let)
Místo úmrtíGaleazza, Crevalcore
Italské královstvíItalské království Italské království
Místo pohřbeníGaleazza, Crevalcore, Itálie
Národnostitalská
Svatořečení
Začátek procesu19. ledna 1979
Beatifikace3. října 1999
Svatopetrské náměstí, Vatikán
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek13. července
Titul svatéhokněz a zakladatel
Atributykněžský oděv
PatronSlužebnic Marie z Galeazzy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se dne 14. května 1821 ve vesnici Campodoso v obci Finale Emilia v provincii Modena. Pokřtěn byl 15. května téhož roku. V dětství navštěvoval školu, kterou vedli jeho rodiče. Poté studoval u barnabitů v Boloni a u jezuitů ve Ferraře.[4][5]

Při svém studiu u jezuitů se cítil být povolán k zasvěcenému životu. Toužil se také připojit k misiím ve východních zemích, ale tato touha se nikdy neuskutečnila. Rozhodl se vstoupit do jezuitského řádu v Římě, ale jeho špatný zdravotní stav jej přiměl vrátit se domů. Absolvoval studia teologie, filozofie a také obojího práva a dne 2. března 1844 byl vysvěcen na kněze. V roce 1851 byl poslán do farnosti Galeazza Pepoli v obci Crevalcore poblíž Boloně, kde se stal farním vikářem. V roce 1855 vstoupil do III. servitského řádu.[6][7]

V roce 1867 ztratil hlas, pročež byl nucen psát homilie a nechat je přednášet ostatními. Navzdory tomu zpovídal a věnoval se práci ve farním společenství. V roce 1862 otevřel malý řeholní dům pro dívky a v roce 1866 jej formalizoval podle řehole. Z této komunity vznikla jím založená ženská řeholní kongregace Služebnic Marie z Galeazzy. Jím založená kongregace se věnovala náboženské výuce dětí a starala se o poskytování pomoci nemocným. Byl známý svými pokrokovými názory na křesťanské postoje k chudým, o které také pečoval. Staral se také o sirotky. Především však byl známý jako duchovní vůdce, kdy zpovídal někdy až šestnáct hodin za den. Učil italštinu a latinu seminaristy ve Finale Emilia.[8][9]

Zemřel dne 13. července 1893 v Galeazze v obci Crevalcore, kde jsou také uchovávány jeho ostatky.[10][11]

Úcta

editovat

Jeho beatifikační proces započal dne 19. ledna 1979, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 6. dubna 1995 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 3. července 1998 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 3. října 1999 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II.[12]

Jeho památka je připomínána 13. července.[13] Bývá zobrazován v kněžském oděvu. Je patronem jím založené kongregace.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinando Maria Baccilieri na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Ferdinando Maria Baccilieri [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Beato Ferdinando Maria Baccilieri. Santiebeati.it [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ Ferdinando Maria Baccilieri. www.causesanti.va [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ Fernando Maria Baccilieri. www.comune.finale.mo.it [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Baccilieri, Ferdinando Maria, Bl. | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Beato Fernando Maria Baccilieri. www.vatican.va [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Blessed Ferdinando Maria Baccilieri. saintforaminute.com [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ CALOGERO. Beato Ferdinando Maria Baccilieri, del Terz'Ordine dei Servi di Maria, fondatore [online]. 2004-11-30 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (italsky) 
  9. ↑ B. Ferdinando Maria Baccilieri – Parrocchia di Santo stefano [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ↑ Fondatore – …:: Serve di Maria di Galeazza ::… [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (portugalsky) 
  11. ↑ Andreas Resch: Ferdinando Ippolito Maria Baccilieri |. www.imagomundi.biz [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ Beatificazione – …:: Serve di Maria di Galeazza ::… [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (portugalsky) 
  13. ↑ ONLINE, Catholic. Bl. Ferdinando Maria Baccilieri - Saints & Angels. Catholic Online [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinando_Maria_Baccilieri&oldid=24531229“