Otevřít hlavní menu

Eufemie Ratibořská, polsky Eufemia, nebo jen Ofka (před rokem 1299, zemřela 17. ledna 1359) – byla jeptiška řádů dominikánů, Služebnice Boží římskokatolické církve.

Eufemie Ratibořská
Eufemia raciborska.jpg
Manžel abatyše mniška Řád bratří kazatelů
Úplné jméno Eufemie Ratibořská
Narození před 1299
Ratiboř (Slezské vojvodství)
Úmrtí 13. leden 1359
Klášter dominikánek v Ratiboři
Pohřbena Klášter dominikánek v Ratiboři kaple svatého Dominika
Rod Piastovci
Dynastie Slezští Piastovci
Otec Přemek Ratibořský
Matka Anna Mazovská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Eufemie byla dcerou ratibořského knížete Přemka Ratibořského († 1306) a čerské kněžny[1] Anny Mazovské († 1324), která byla dcerou Konráda II. Mazovského (polsky Konrad II czerski, † 1294) a Hedviky Lehnické (polsky Jadwiga Legnicka). Byla pravděpodobně prvorozenou dcerou a jméno získala po své babičce, ze strany otce, Eufemii Velkopolské († 1281).

Život v řáduEditovat

V roce 1313, 9. dubna, si oblékla mnišské roucho a vstoupila do klášteru dominikánek sv. Ducha v Ratiboři. Tímto krokem následovala cestu a odkaz: sv. Hedviky z Andechs (polsky św. Jadwiga z Andechs, † 1243), kněžny Anny Přemyslovny († 1265), sv. Anežky České († 1234), blahoslavené Beningny z Vratislavi (polsky Benigna z Wrocławia, † 1241) a blahoslavené Bronislavy (polsky Bronisława Odrowąż, † 1259), ale především mystický a stigmatický odkaz dominikánky sv. Kateřiny Sienské (13471380).

Během své služby v řádu, byla dvakrát představenou abatyší (matka představená), a to v letech 1341 a 13581359. Dle písemných záznamů z té doby dbala o majetek kláštera, resp. jeho rozšiřování. V roce 1313 získala vesnice: Proszowiec, Marklovice (německy Markowitz), Lyski (německy Lissek), Pogrzebień (německy Pogrzebin) a Lubomii (polsky Lubomia). Tyto vesnice ji daroval její bratr Lešek Ratibořský († 1336).

Vratislavský biskup Nanker z Oxy v roce 1335 daroval klášteru desátky z vesnic: Běnkovicích (polsky Bieńkowice, německy Bienkowitz), Strzybnik (německy Silberkopf), Sudół (německy Trockenthal) a Kornowac (německy Coronovatiz).

V roce 1337 koupily dominikánky vesnici Lhotku od Izoldy, vdově po Petrovi Stralovi (polsky Piotr Stral).

V roce 1339 pak vesnici Utěškov (polsky Ucieszków), a polovinu vesnice Varmutovice (polsky Warmutowice) v Kozelském knížectví, od nějakého Kunada řečeného Stoš, Stošovec (polsky Stosz, Stoszowic).

V roce 1340 dominikánky prostřednictvím Eufemie koupily od Jindřicha (polsky Henryk) z Plumova a jeho bratra Ješka (polsky Jeszek) městečko Baborov (polsky Baborov, německy Bauerwitz) s vesnicemi Sulkov (polsky Sułków, německy Zülkowitz), Červenkovo (polsky Czerwonków, německy Czirbenkau), Suchá Psina (polsky Sucha Psina, německy Zauchwiz), Dzílov (polsky Dzielów, německy Dgehilhau) a Štíty (polsky Szczyty, německy Tscheidt).[2]

V roce 1343 pak o švagra, Mikuláše II. Opavského, práva na a kus země v Běnkovicích. O osm let později klášteru pařily již celé Běnkovice. Klášteru je tři bratři – Běnek (polsky Bienek), Turc a Kobern.

Dne 2. července 1345 papež Klemens VI. potvrdil veškeré nabyté majetky a ještě v tom samém roce je vzal pod svou správu. Dne 29. září 1345 byl dostavěn a vysvěcen kostel i klášter sv. Ducha a stal se tak centrem náboženského a kulturního života v Ratiboři.

SmrtEditovat

Eufemie, ke konci svého života, 8. prosince 1358, sepsala rozsáhlou poslední vůli (testament), ve kterém veškerý svůj majetek darovala řádu. Zemřela 17. ledna 1359. Byla pohřbena v kapli sv. Dominika, která byla součásti kláštere dominikánek v Ratiboři.

Kult a blahoslaveníEditovat

Hagiografická díla, která vznikla po její smrti, popisují její zbožný život, plný sebeobětování a prožit dle křesťanských hodnot.

Na počátku 19. století byla rakev s jejími ostatky přenesena do farního kostela Nanebevzetí Panny Marie (polsky Parafia Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny, německy Liebfrauenkirche) v Ratiboři, kde jí byl zasvěcen jeden z bočních oltářů. Tento oltář shořel, společně s rakví s ostatky během požáru kostela v roce 1945.

Euphemie je stále oslavována v ratibořském kostele, jako svatá na oltáři.

Dne 19. ledna 2014 arcibiskup Andrzej Konrad Czaja[3] inicioval svolání komise k zahájení procesu blahořečení[4]. Kongregace vydala dokument, tzv. "nihil obstat", který potvrdil, že neexistují žádné překážky, které by bránily shromažďování důkazů, které by měly prokázat důvody k blahořečení. Od té chvíle má Eufemie nárok na titul "Služebník boží".[5][6]

Fragmenty ze životaEditovat

Svatá Eufemie, dcera ratibořského knížete [...] již v dětství složila slib, své panenství zasvětí panickému Ježíši. Mladá léta různými cnotami přizdobila, jmenovitě malbami a rozjímáním, nočními modlitba, tělo své půstem, bezesností, spánkem na tvrdé posteli, bičováním do drahé krve, trháním vlasů a také nošením železných řetízků, neustále se umrtvovala [...]. Byla nesmírně krásnou nevěstou Ježíšovou.
— Fragment ze života Eufemie, okolo roku 1606, autor Abraham Bzowski


Blahoslavená Euphemia Domicylla Pole, dcera Leška knížete ratibořského, z krve polských králů, jdoucí svou čistotou z mládí k Pánu Bohu posvětila mladé léta různými cnotami, v horoucích modlitbách a rozjímajíc zdokonalovala se, nevinnou mukou Spasitele svého před krucifixem ve dne a v noci se modlila. Velké nevinnosti panna, kdy došla do dvanácti let věku, brunšvický kníže jejíhootce Leška o její ruku žádal. Na co ona nedala souhlas, vymlouvajíc se, že je zaslíbena pěknějšímu a bohatšímu Oblíbenci Ježíši. Přijala hábit řádu Dominika svatého v Ratiboři, v klášteře Ducha Nejsvětějšího. Kterého přijetí potvrdila holubicí, která je bělejší než sníh, který sestupuje na kostel svatého Ducha Svatého. Také při mši svaté, při které dle zvyku měla zpívat, a to od Svátosti po Svaté přijímání, bylo od ní slyšet melodii andělskou, chtělo se říci, že z ní pramenila andělská radost panny, která se dala do věrných služeb svému Oblíbenci v zákonu.
— Fragment ze života Eufemie, Pánová svatyně, datum vydání 1743, sepsal dominikán, otec Michal Sieykowski


ZdrojeEditovat

LiteraturaEditovat

  • Kublin Grzegorz: Średniowieczne i nowożytne testimonia sanctitatis Eufemii raciborskiej (zm. 1359)

ReferenceEditovat

  1. VLADAS. Keliautojo užrašai [online]. 2017 m. liepos 6 d., ketvirtadienis [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. 
  2. Magdalena Janus, Iwona Kopaniecka, Monika Prześlakiewicz, Tomasz Duchnowski, Dagmara Duchnowska: Analiza kulturowo-historyczna gminy Baborów. Baborów: Starostwo Powiatowe, 2013, s. 12.
  3. Ostatky biskupa Nathana přenesou z Opavy do Branic - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. REDAKCJA; REDAKCJA. raciborz.com.pl - Raciborski Portal Internetowy [online]. 2014-01-29 [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (polsky) 
  5. O, felix Ratiboria! Szczęśliwy Raciborzu!. opole.gosc.pl [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. 
  6. Fourteenth Century. newsaints.faithweb.com [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online.