Hedvika Slezská

slezská kněžna a světice; patronka Slezska

Hedvika Slezská (německy Hedwig von Andechs, Hedwig von Schlesien, polsky Jadwiga Śląska, 1174, Andechs15. října 1243, Třebnice) byla slezská kněžna a světice. Je patronkou Slezska.

Hedvika Slezská
Svatá Hedvika Slezská
Svatá Hedvika Slezská
Ochránkyně němectví ve Slezsku
Datum narození1174
Místo narozeníAndechs
Datum úmrtí15. září 1243
Místo úmrtíTřebnice
Svátek16. října
Místo pohřbenísvatyně svaté Hedviky v Třebnici
Svatořečena26. března 1267 Klementem IV.
Uctívána církvemiřímskokatolická církev
Významné zasvěcené kostelykatedrála v Berlíně
kostel v Doubravě
kostel v Opavě
a další kostely sv. Hedviky
Atributybosé nohy, boty v ruce, knížecí koruna, model kostela, soška Panny Marie
PatronkouOstravsko-opavské diecéze
Kláštera v Andechs
Slezska a Polska
Berlína, diecéze Zhořelec, Vratislavi, Trzebnice a Krakova
exulantů a snoubenců
sv. Hedvika Slezská, miniatura na titulním listu Ostrovského kodexu (1353)

ŽivotEditovat

Narodila se v Bavorsku na hradě Andechs u Ammerského jezera, proto je dodnes v Bavorsku nazývána Hedvig z Andechsu. Byla dcerou bádenského markraběte a meranského vévody Bertolda IV., který pocházel z jihoněmeckého rodu Andechsů a Anežky z Rochlitz. Jako malé dítě ji předali na výchovu k benediktinkám v Kitzingenském klášteře. Dvanáctiletou ji otec z mocensko-politických důvodů provdal za knížete Jindřicha I. Bradatého, manželství však bylo velmi šťastné. Již ve 13 letech porodila Hedvika první dítě; po porodu sedmého dostala od muže souhlas, aby s ním dále směla žít ve zdrženlivosti. Společně s českou kněžnou Annou Přemyslovnou založila benediktinský klášter Wahlstatt na Lehnickém poli. V roce 1203 založila cisterciácký klášter v Třebnici, první ženský klášter na území Slezska.

Brzy začala být pronásledována osudem. O ruku její dcery Gertrudy se ucházel falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu. Římskoněmecký král Filip Švábský varoval Jindřicha a Hedviku před Otovou násilnickou povahou. Když se o tom temperamentní Ota dozvěděl, krále na sněmu v Bamberku chladnokrevně zavraždil. Za tento čin byla na něj i na jeho stoupence uvalena říšská klatba. Mezi jeho stoupenci byli Hedvičini bratři Ekbert a Jindřich. Rodový hrad Andechs byl úplně rozbořen a oba bratři odešli raději do exilu.

Sestra svaté Hedviky Gertruda Meranská se provdala za uherského krále Ondřeje II. a byla v roce 1213 zavražděna. Synové Jindřich a Konrád se zapletli do bratrovražedné války, v níž byl Konrád poražen a později zemřel po pádu z koně. Hedvičin manžel Jindřich I. Bradatý padl v roce 1238 ve vnitropolských válkách a nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný v boji proti Tatarům (1241).

Po synově smrti se uchýlila do třebnického kláštera. Po zbytek života se věnovala službě pro blaho svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Zakládala nemocnice, ošetřovací ústavy a kláštery.

SvatořečeníEditovat

Svatořečil ji papež Klement IV. již 26. března 1267. Svatá Hedvika je patronkou Polska, Slezska, Berlína, diecéze a města Zhořelec, Vratislavi, Třebnice a Krakova, ostravsko-opavské diecéze, a kromě toho exulantů a snoubenců. Též bývá pro svůj původ považována za ochránkyni němectví ve Slezsku.[1] Katedrála sv. Hedviky je arcidiecézním chrámem Berlína.

Její svátek se podle liturgického kalendáře slaví 16. října.

IkonografieEditovat

Její životopis zachytily kolem roku 1300 Legenda maior a Legenda minor, což vedlo k širokému rozšíření úcty a jejího vyobrazení během 14. století. K českým spolupatronkám bývá řazena od 50. let 14. století na základě ilustrované legendy, která byla sestavena a iluminována roku 1353 na dvoře císaře Karla IV. na objednávku slezského vévody Ludvíka z Lehnice a Břehu. Později se dostala prostřednictvím sbírek vévodů sasko-lauenburských do knihovny piaristického kláštera v Ostrově u Karlových Varů, po jeho zrušení do Guttmannovy sbírky ve Vídni a z ní odprodána do Muzea umění v americkém Clevelandu.

V ikonografii se Hedvika Slezská objevuje zobrazována jako kněžna s korunou na hlavě nebo jako vdaná paní s hlavou v zavinutí, vzácněji také v černém hábitu cisterciácké řeholnice. Často drží v ruce model kostela (Třebnice), někdy také sošku Panny Marie, u pasu nebo v ruce mívá růženec. Někdy se modlí před křížem, dává almužnu nebo ošetřuje nemocné. Tím se její vyobrazení neliší od její neteře sv. Alžběty Durynské.[2] Někdy v ruce drží své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá. Podle legendy konala četné zázraky, z nichž se v ilustracích objevuje: Proměnění vody ve víno, Uzdravení slepého.

Významné památkyEditovat

  • Hedvičina vlastní pečeť
  • Ilustrovaná legenda sv. Hedviky, podle dalších rukopisů a listin vztahujících se k Hedvičinu svatořečení a dřívějšímu místu uložení se svazek nazývá Ostrovský kodex (něm. Schlackenwerther Codex), Praha 1353 (dnes Cleveland Museum of Art)
  • Freska v sakristii kostela sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, 2. pol. 14. století
  • Relikviářová busta ze zlaceného stříbra, Andreas Heidecker, 1512, dóm ve Vratislavi
  • Stříbrná socha, Paul Nitsch, 1590, dóm ve Vratislai
  • Oltář sv. Marie Magdalény, Klášterní kostel sv. Leopolda, Klosterneuburg
  • Socha, dřevořezba, 1440, klášterní kostel voršilek, Vratislav
  • Relikviář na hlavu sv. Hedviky
  • Náhrobek v klášterním kostele v Třebnici (1679-1680)
  • Nástěnná malba v kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

PotomciEditovat

  • Anežka (1190? – 11. května 1214?)
  • Boleslav (1191? – 10. srpna 1206/1208)
  • Jindřich II. Pobožný (1196? – 9. dubna 1241) ∞ Anna Lehnická, (1201/1204? – 23. června 1265)
  • Konrád Kadeřavý (1198? – 4. září 1214)
  • Žofia (1200? – 22./23. března 1214?)
  • Gertruda, abatyše v Třebnici (1200? – 6./30. prosince 1262?)
  • syn (Vladislav?) (25. prosince 1208? – 1214 nebo 1217?)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 46. 
  2. LCI 6, s. 472-475.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat