Otevřít hlavní menu

Emanuel Vajtauer

český novinář a publicista

Emanuel Vajtauer (23. prosince 1892 v Táboře[1] – zemřel neznámo kdy, kde?) byl československý novinář, politik, spisovatel, překladatel a publicista. Zprvu zastával krajně levicové názory, později se přiklonil k národně socialistické politické orientaci, během okupace za protektorátu kolaboroval otevřeně s nacisty, byl považován za jednu z vůdčích osobností tehdejší české žurnalistické kolaborace.

Emanuel Vajtauer
Emanuel Vajtauer
Emanuel Vajtauer
Narození 23. prosince 1892
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí zemřel neznámo kdy a kde
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Vzdělání a překladatelská činnostEditovat

Studoval na univerzitách v Praze, ve Vídni a v Paříži, procestoval celou Evropu, část Afriky, byl i v Americe. Překládal literární díla světových autorů zejména z angličtiny a z ruštiny.

KomunistaEditovat

Zastával silně extrémistické levicové anarchistické názory, v roce 1920 se zúčastnil sjezdu Kominterny, kde se setkal s V. I. Leninem a v roce 1921 byl zakládajícím členem KSČ. V prosinci 1923 emigroval do USA, kde přijal místo v chicagském českojazyčném časopise Spravedlnost. Poté, co tam agitoval pro revoluci podobnou té ruské a úřady zjistily důkazy o jeho předchozích projevech na podporu násilného svržení vlády, byl v dubnu 1924 zatčen a po rozsudku Nejvyššího soudu v lednu 1927 vyhoštěn.[2]

V roce 1929 po nástupu Klementa Gottwalda do čela KSČ přešel k národním socialistům.

Komunistický novinářEditovat

Působil jako redaktor levicových časopisů Nový kult a Červen, byl spolupracovníkem Rudého Práva a šéfredaktorem Rudého večerníku.

Národní socialistaEditovat

Působil v nakladatelství Melantrich, kde pracoval v redakci Českého slova.

Kolaborace s nacistyEditovat

V letech 1941-1942 byl šéfredaktorem Večerníku Českého Slova. Plně spolupracoval s protektorátní vládou, jednal i s K. H. Frankem. V tisku otevřeně štval proti Židům, Edvardu Benešovi a proti jeho exilové vládě. Psal kolaborantské pamflety a propagační tiskoviny.

Po druhé světové válceEditovat

V roce 1946 byl za kolaboraci s nacisty odsouzen československým Národním soudem v nepřítomnosti k trestu smrti.[3]

Jak uvádí Encyklopedie Diderot, od května 1945, kdy uprchl do zahraničí, nejsou jeho další osudy známy.[4]

Dohady, mýty a konspirační teorieEditovat

Kolem jeho zmizení panují dodnes mnohé dohady a různé konspirační teorie, které však nebyly nikdy věrohodně vysvětleny. Je možné, že díky svému postavení, schopnostem a jazykovým znalostem působil jakožto agent tajných služeb některého významného státu, je možné že v bouřlivých událostech konce druhé světové války v květnu 1945 tragicky zahynul bez povšimnutí, je možné, že s falešnou osobní identitou uprchl nejprve na západ k Američanům a odtud třeba do Jižní Ameriky. Mohl být i tajně odvlečen sovětskou NKVD do některého z Gulagů.

Vybrané díloEditovat

  • 1928 Ostrov slzí
  • 1937 Španělsko v ohni
  • 1941 Vzpoura Evropy a základy nového evropského pořádku [5]
  • 1941 Malé národy v nové Evropě (Epištoly k americkým krajanům)
  • 1943 Češi v nové Evropě, brožura
  • 1943 Český mýthus

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat