Elginovy mramory
Elginovy mramory (někdy také nazývané jako Parthenónské mramory) je sbírka starořecké sochařské výzdoby, která byla pravděpodobně vytvořena asistenty (a pod dohledem) řeckého sochaře a architekta Feidiáse, a to přibližně v letech 447 až 438 př. n. l. Původně byly součástí chrámu Parthenónu v Athénách a rovněž i dalších budov v akropoli (Erechtheionu, Propylejí a Chrámu Athény Niké).[1][2]
| Elginovy mramory | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Autor | Feidiás |
| Rok vzniku | 447 až 438 př. n. l. |
| Popis | |
| Rozměry | 75 m |
| Materiál | mramor |
| Umístění | |
| Umístění | Britské muzeum, Londýn |
| Zeměpisné souřadnice | 51°31′9,12″ s. š., 0°7′41,88″ z. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V letech 1802 až 1811 byla sbírka díky iniciativě Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu, tehdejšího britského velvyslance v Cařihradu, odvezena do Velké Británie (z tohoto důvodu je užíván název Elginovy mramory).
Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže. Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory dosud vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.
Popis editovat
Sbírka z Parthenónu měří na délku přibližně 75 m a tvoří ji 17 soch a 15 metóp, které znázorňují bitvu mezi Lapithy a Kentaury. Z dalších míst na Akropoli se jedná o Karyatidu, nejrůznější starořecké architektonické prvky a vlysy.[3]
Výzdoba Parthenónu byla od svého vzniku přibližně z poloviny ztracena nebo zničena. Parthenón byl velmi poničen například během Velké turecké války v roce 1687. V jejím průběhu totiž 27. září benátská armáda ostřelovala turecké pozice, přičemž jedna střela zasáhla též samotný chrám, který byl používán jako muniční sklad, a následný výbuch jej silně poškodil.
Sochy, které dnes existují, jsou kromě Londýna uloženy např. v Louvru nebo ve Vatikánu. Část soch se rovněž nachází v Aténách.[4]
Kontroverze editovat
Převoz Elginových mramorů byl kontroverzní již od počátku. Lord Byron prohlašoval akt odvezení soch za vandalství a přístup Británie vůči řecké kultuře zasadil též i do své básně Childe Haroldova pouť. John Keats naopak složil sonet na oslavu Elginových mramorů.[5]
V roce 2014 se v médiích objevila zpráva, že si Řecko najalo špičkové advokáty, kteří mají donutit Velkou Británii k navrácení Elginových mramorů. Členkou této skupiny advokátů byla též Amal Clooney, manželka herce George Clooneyho.[6]
V roce 2018 britský politik Jeremy Corbyn prohlásil, že pokud by byl zvolen britským premiérem, usiloval by o návrat soch do Řecka.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Slovník antické literatury. [s.l.]: Svoboda, 1974. S. 211.
- ↑ Elgin Marbles | Greek sculpture. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Parthenon sculptures: facts and figures. British Museum [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Parthenon sculptures: position of the British Museum trustees. British Museum [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lord Elgin - Saviour or Vandal?. BBC [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ S návratem 'Elginových mramorů' do Atén má Řekům pomoci Amal Clooneyová. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ YORKE, Harry. Jeremy Corbyn says he would return Elgin Marbles to Greece if elected Prime Minister. The Telegraph. 2018-06-03. Dostupné online [cit. 2019-09-13]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elginovy mramory na Wikimedia Commons
