Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu

britský šlechtic a diplomat

Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu (20. června 176614. listopadu 1841) byl skotský šlechtic, diplomat, voják a politik. Je znám především kvůli kontroverznímu odvezení mramorových soch (také známých jako Elginovy mramory) z Athénského chrámu v Parthenónu.[3] Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže.[4][5] Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.

Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Narození 20. června 1766
Broomhall, Skotsko
Úmrtí 14. listopadu 1841
Paříž, Francie
Národnost Skotská
Alma mater Univerzita v St Andrews
Pařížská univerzita
Westminster School
Harrow School
Zaměstnavatel Foreign Office
Titul Hrabě z Elginu
Politická strana Toryové
Manžel(ka) Mary Bruce, Countess of Elgin (od 1799)
Elizabeth Oswald (od 1810)
Děti 11 dětí, včetně Jamese Bruce, 8. hraběte z Elginu
Rodiče

Charles Bruce 5. hrabě z Elginu

Martha Whytová
Příbuzní Charles Andrew Bruce[1] (sourozenec)
Victor Bruce, 9. hrabě z Elginu[1], Robert Preston Bruce[2], Lady Elma Bruce[2] a Frederick John Bruce[2] (vnoučata)
Funkce ambassador of the United Kingdom to Prussia (1795–1799)
ambassador of the United Kingdom to Turkey (1799–1803)
člen Sněmovny lordů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byl třetím synem Charlese Bruce, 5. hraběte z Elginu. V roce 1790 vstoupil do diplomacie (v roce 1792 byl velvyslancem Velké Británie v Bruselu a v roce 1795 v Berlíně). V letech 1799 až 1803 byl velvyslancem v Cařihradu (dnešním Istanbulu) v Osmanské říši.

Během jeho působení na této pozici se mu podařilo do roku 1812 vyvézt do Británie tzv. Elginovy mramory (angl. Elgin marbles). Ty zahrnovaly přes 20 soch z obou průčelí, 15 metóp a 95 metrů vnitřní římsy čili více než polovinu zachované sochařské výzdoby athénského Parthenónu a řadu plastik z dalších starověkých budov na Akropoli. V následující dlouhé a ostré polemice ohledně zákonnosti tohoto vývozu se Elgin hájil tím, že k tomu získal povolení (tzv. firman) Osmanské říše, která v té době okupovala Řecko, a tedy i samotné Athény. Nicméně firman ani jeho kopii v bohatých istanbulských archivech se nikdy nepodařilo nalézt, což zavdává pochybnosti o legálnosti celého přesunu.[6][7]

Elginovým záměrem bylo použít sochy jako výzdobu Broomhall House, rodového sídla Elginů, ovšem vzhledem k jeho nákladnému rozvodu a dluhům musel sbírku v roce 1816 prodat britské vládě.[8] Prodal ji ovšem za nižší cenu, než mu nabízeli jiní sběratelé (například Napoleon), a dokonce za méně, než ho celá akce stála. Od té doby je sbírka vystavena v Britském muzeu.

RodinaEditovat

Thomas Bruce se oženil dvakrát. Poprvé si vzal Mary (1778–1855), jediné dítě Williama Hamiltona Nisbeta z Dirletonu. Spolu měli syna a tři dcery:

  • George Charles Constantine (5. dubna 1800 – 1840),
  • Mary († 21. prosince 1883),
  • Matilda Harriet († 31. května 1857),
  • Lucy († 4. září 1881)

Manželství skončilo rozvodem. Znovu se oženil dne 21. září 1810 s Elizabethou (1790–1860) nejmladší dcerou Jamese Townsenda Oswalda. Spolu měli čtyři syny a tři dcery:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Kindred Britain.
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Thomas Bruce, 7th earl of Elgin | British diplomat. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WARD, Victoria. Why are the Elgin marbles so controversial – and everything else you need to know. www.telegraph.co.uk. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  5. What’s in a title? It’s time to reframe the Parthenon Marbles debate. theartnewspaper.com [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  6. EDITOR. History of the Marbles. BCRPM [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Was the removal illegal?. www.parthenon.newmentor.net [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  8. How did the Elgin Marbles get here?. www.bbc.com. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. (anglicky) 
  9. Elgin, Earl of (S, 1633). web.archive.org [online]. 2012-10-12 [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

LiteraturaEditovat

  • BURKE, John Bernard, 1852. A genealogical and heraldic dictionary of the peerage and baronetage of the British Empire. 14. vyd. [s.l.]: Colburn. S. 364. (anglicky) 
  • Courier staff. NECROLOGY.. The Courier (Hobart, Tas. : 1840 - 1859). Hobart, Tas.: National Library of Australia, 14 May 1841, s. 4. Dostupné online [cit. 5 November 2011]. (anglicky) 
  • LANG, Cecil Y., 1987. The Letters of Alfred Lord Tennyson: 1851-1870. Redakce Lang Cecil Y.. [s.l.]: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-52584-9. S. 350. (anglicky) 
  • The Gentleman's magazine. Redakce Urban Sylvanus. [s.l.]: J.B. Nicolas and Son, January 1841. Kapitola Obituary: Lord Bruce, s. 106. (anglicky) 
  • ST CLAIR, William. Oxford Dictionary of National Biography. [s.l.]: Oxford University Press, September 2004; online edn, January 2008. Kapitola Bruce, Thomas, seventh earl of Elgin and eleventh earl of Kincardine (1766–1841). (anglicky) 

Externí odkazyEditovat