Elżbieta Izabela Lubomirska

polská šlechtična a sběratelka umění (1736–1816)

Elżbieta Izabela Lubomirska (21. května 1736, Varšava11. listopadu 1816, Vídeň), známější pod svým provdaným jménem Izabela Lubomirska, byla politicky vlivná polská šlechtična, filantropka a kulturní mecenáška.

Elżbieta Izabela Lubomirská
Portrét
Narození21. května 1736
Varšava, Polsko-litevská uniePolsko-litevská unie Polsko-litevská unie
Úmrtí25. listopadu 1816 (ve věku 80 let)
Vídeň, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PohřbenaHřbitov ve Währingenu a Kostel svatého Stanislava
ManželStanisław Lubomirski
PotomciJulia Lubomirska, Konstancja Małgorzata Lubomirska, Aleksandra Lubomirska a Elżbieta Lubomirska
RodCzartoryští
OtecAugust Alexandr Czartoryski
MatkaMaria Zofia Sieniawská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Portrét Izabely od Pera Kraffta staršího, 1767

Byla dcerou Augusta Aleksandra Czartoryskiho, jednoho z vůdců Familie, a Marie Zofie Czartoryské. V mládí se zamilovala do svého bratrance Stanisława Augusta Poniatowského, který byl později zvolen polským králem jako Stanislav August, ale nemohla se za něj provdat kvůli odporu svého otce, podle jehož názoru nebyl dostatečně bohatý ani vlivný.[1]

Nakonec se 9. června 1753 provdala za Stanisława Lubomirského, se kterým měla čtyři dcery: Julii, Konstancju, Elżbietu a Aleksandru.

Od roku 1783 byla členkou polských svobodných zednářů.[2] Pro její zálibu v modré, kterou často nosila, se jí říkalo „Modrá markýza“.

Byla jedním z největších a nejbohatších vlastníků půdy v Unii. Patřil jí Wilanowský palác (dřívější královské sídlo Jana III. Sobieského) u Varšavy, palác v Ursynówě (tehdy nazývaný Rozkosz), který postavila pro svou dceru Aleksandru, a palác Mon Coteau v Mokotówě (dnešní Palác Szustra). Položila základní kámen k budově Národního divadla ve Varšavě a iniciovala přestavbu rodinného sídla svého manžela, zámku Łańcut, v rokokovém stylu.

Nepochybně byla jednou z nejvýraznějších žen v Polsku 18. století. Velmi aktivně se účastnila politiky. Zpočátku si rozuměla s králem Stanislavem Augustem, později s ním měla spory. Roztrpčena neúspěchem svého jednání u dvora se přestěhovala do Paříže a po vypuknutí revoluce utekla do Vídně. Kromě politické činnosti se vyznamenala jako pokroková ochránkyně rolníků – na svých panstvích zakládala školy a nemocnice. V Łańcutu založila palírnu, která dnes existuje pod názvem Polmos Łańcut.

Zemřela 25. listopadu 1816 ve Vídni. Byla pohřbena na hřbitově ve Währingu. Dne 23. září 1885 byla z důvodu likvidace hřbitova rakev převezena do farního kostela v Łańcutu, kde byla znovu pohřbena. Již dříve byl v chrámu postaven pomník z bílého carrarského mramoru, který financoval hrabě Alfred Potocki.

Galerie

editovat

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Mikołaj Jerzy Czartoryski
 
 
Michał Jerzy Czartoryski
 
 
 
 
 
 
Izabela Korecká
 
 
Kazimierz Czartoryski
 
 
 
 
 
 
Tomasz Olędzki
 
 
Joanna Weronika Olędzká
 
 
 
 
 
 
Anna Grzybowská
 
 
August Alexandr Czartoryski
 
 
 
 
 
 
Andrzej Morsztyn
 
 
Jan Andrzej Morsztyn
 
 
 
 
 
 
 
 
Izabela Alžběta Morsztynová
 
 
 
 
 
 
George Gordon, 2. markýz z Huntly
 
 
Catherine Gordonová
 
 
 
 
 
 
Anne Campbellová
 
Elżbieta Izabela Lubomirská
 
 
 
 
 
Adam Hieronim Sieniawski
 
 
Mikołaj Hieronim Sieniawski
 
 
 
 
 
 
Wiktoria Elżbieta Potocká
 
 
Adam Mikołaj Sieniawski
 
 
 
 
 
 
Alexandr Ludvík Radziwiłł
 
 
Cecílie Marie Radziwiłłová
 
 
 
 
 
 
Lukrécie Marie Strozziová
 
 
Maria Zofia Sieniawská
 
 
 
 
 
 
Jiří Šebestián Lubomirský
 
 
Stanislav Herkules Lubomirský
 
 
 
 
 
 
Konstancie Ligęzová
 
 
Alžběta Helena Sieniawská
 
 
 
 
 
 
Łukasz Opaliński
 
 
Žofie Anna Alžběta Opalińská
 
 
 
 
 
 
Izabela Tęczyńska
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elżbieta Izabela Lubomirska na anglické Wikipedii.

  1. ZAMOYSKI, Adam. The Last King of Poland. [s.l.]: Hippocrene Books, 1997. 560 s. Dostupné online. ISBN 978-0781806039. (anglicky) 
  2. MAŁACHOWSKI-ŁEMPICKI, Stanisław. Wykaz polskich lóż wolnomularskich oraz ich członków w latach 1738-1821. Krakov: Archiwum Komisji Historycznej, 1930. (polsky) 

Externí odkazy

editovat