Karađorđevićové

Srbská královská rodina
	Jugoslávská královská rodina; Karađorđevićové
	Korunní princ; Korunní princezna Princ Petr; Dědičný princ; Dědičná princezna Princ Stefan; Princezna Maria; ; Princ Alexandr; ; Rozšířená královská rodina
	Princezna Linda Princ Nikolas; Princezna Ljiljana Princezna Maria; ; Princezna Katarina; Princ Jiří; Princezna Fallon; Princ Michael; Princezna Ljubica Princezna Natalija; Princezna Isidora; ; Princezna Maria Tatiana; Princezna Lavinia-Marie; Princ Karl Wladimir; Princezna Brigitte; Princ Dimitrij Ivan; Princezna Barbara Princ Dimitrij; Princ Michael; Princ Sergius; Princezna Eleonora; Princezna Helene; Princ Dušan; Princezna Valerie; Princezna Alžběta
	z • d • e

Dynastie Karađorđevićů
Země	Srbsko, Jugoslávie
Tituly	jugoslávský král; srbský král; srbský kníže
Zakladatel	Karađorđe Petrović
Rok založení	1804
Konec vlády	1946
Poslední vládce	Petr II. Karađorđević
Současná hlava	Alexandr II. Karađorđević
Větve rodu	Karađorđević (hlavní linie) ; Karageorgevich (vymřela roku 1920)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dynastie Karađorđevićů (srbsky Карађорђевићи, Karađorđevići, někdy Karadjordjevićové) nebo jen Karađorđevićové byla vládnoucí dynastií v Srbsku v letech 1806–1813, 1842–1858 a 1903–1918 a později v letech 1918–1941 v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců resp. Království Jugoslávie. Za zakladatele dynastie je považován Karađorđe Petrović vůdce prvního srbského povstání proti Osmanské říši, který zemřel roku 1817. Po jeho smrti se dostala k moci v Srbsku dynastie Obrenović a od této doby vedla dynastie Karadjordjevićů krvavý boj o vládu s dynastií Obrenovićů. Až roku 1903 po vyvraždění královské rodiny se stali (opět vládci) králi Srbska. Dynastie trůn oficiálně ztratila roku 1946, když se komunistická strana dostala v Jugoslávii k moci, ale již od roku 1941 byla v exilu kvůli nacistické okupaci. Král Petr II. nikdy neabdikoval.^[1]^[2]

Současnou hlavou dynastie je korunní princ Alexandr, syn krále Petra II.

Dynastie měla starší, ale nevládnoucí větev, která vymřela v roce 1920, když zemřel princ Alexis Karageorgevich.

Počátky dynastie

Po celou dobu turecké nadvlády, která trvala od roku 1389, kdy proběhla nešťastná bitva na Kosově poli, přecházela mezi Srby legenda, že po čtyři sta letech přijde ten, kdo Turky vyžene. Byla to srbská legenda, ale jak se chýlila doba, Turky zneklidňovala stále více. Zřejmě cítili, jak pod jejím vlivem sílí odpor Srbů. A tak dokonce Srbům zabíjeli novorozené chlapce. Zakladatel dynastie Karađorđe se proto podle legendy narodil potajmu v dutém stromě a tím ho matka zachránila před jistou smrtí.^[zdroj?] Přesné datum není známo, odvozuje se od toho, že se při narození tohoto muže zjevilo na obloze velké světlo. I proto ho později mnoho lidí považovalo za vyvoleného.^[3]

První srbské povstání

Kníže Miloš Obrenović I.

Počátkem 19. století v Srbsku došlo k dvěma významným povstáním proti Osmanské nadvládě. První vypuklo v roce 1804 jako následek dlouhodobých nepokojů, které vyvolávalo kruté prosazování slábnoucí turecké moci na svých balkánských teritoriích. Vůdcem povstání se stal obchodník s dobytkem a bojovník Đorđe Petrović (1762–1817), který byl Turky nazýván Kara Đorđe (Černý Jiří) a stal se zakladatelem vládnoucí dynastie Karađorđevićů. Jeho povstalecké oddíly se z několika set mužů rozrostly na tisíce a porážely turecké řadové jednotky, které se stále více omezovaly pouze na udržení městských pevností a po řadě bojů vytvořil na území bývalého bělehradského pašalíku vládu,^[zdroj?] nezávislou na sultánovi. Turci se dál snažili Karađorđa buď zabít, nebo alespoň podplatit a nabízeli mu poklady. Úspěchy povstání však zmařily výsledky bukurešťského míru a Karađorđe v roce 1813 uprchl do Rakouska.^[4]

Zrada Miloše Obrenoviće

V Rakousku se ale roku 1817 nechal se přesvědčit, že je třeba potajmu se vrátit do Srbska a připravit a posílit rodící se další povstání společně s knížetem Milošem Obrenovićem. Ten však byl mezitím Turky za svoji účast v protitureckém hnutí omilostněn a také měl jiný plán na osvobození Srbska, který spočíval ve smírnějším postupu proti Turecku. Charismatický a v národě oblíbený vojevůdce Karađorđe Petrović však do těchto záměrů nezapadal a velmi se příčil Istanbulu. Sultán přikázal knížeti Milošovi Obrenovićovi, aby Karađorđeho zabil, ten ho ale nemohl a nedokázal zabít a tak úkol svěřil Nikolovi Novakovićovi. Ten úkol vykonal a dne 13. července 1817 Karaďordeho zabil. Společně s kumpány mu usekl hlavu a tu na znamení loajality Miloš Obrenović poslal do Istanbulu (nikdy se už do Srbska nevrátila).^[5]

Nikola Novaković, který vlastní rukou usekl Karađorđovi hlavu, se později utopil a jeho rod se v Srbsku považuje dodnes za prokletý. Miloš Obrenović sice vládl nějaký čas Srbsku, ale syna mu zabili v puči sami Srbové. Ti se dodnes jako národ stydí za to, že utlačovatelům, Turkům, Srb vydal Srba.

Podruhé na trůně

Potom co v roce 1815 vypuklo druhé srbské povstání, které svým rozsahem a úspěšnosti nezaostávalo za povstání prvním, vedené Milošem Obrenovićem vedly srbské vítězné akce k mírovému jednání s Turky. Obrenović dosáhl svého uznání dědičným srbským knížetem ze strany Turků.

Již následující rok však vypuklo další povstání, tentokrát úspěšnější. Bylo vedené jedním z vojenských velitelů prvního povstání Milošem Obrenovićem, které tentokrát definitivně vymanilo zemi z osmanského područí. Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím^[5] v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena. I přesto se ale jednalo o velkou vzpruhu pro srbský národ. Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. Miloš Obrenović byl nucen abdikovat v roce 1839 a po krátké vládě jeho syna Michala Obrenoviće byl k moci povolán syn zakladatele srbského státu Alexandr Karađorđević. Roku 1858 se však role vyměnily a Obrenovićové se vrátili na trůn. Téměř 80letý Miloš Obrenović zemřel roku 1860, jeho syn Mihailo při své druhé vládě roku 1867 dosáhl úplné nezávislosti na Turecku a rozšíření území Srbska směrem na jih.

Potřetí na trůně

Královská koruna Srbska ^[zdroj?] (Karađorđevićů)

V roce 1889 je však nucen abdikovat. Po něm nastupuje jeho syn Alexandr I. Obrenović. Počátek jeho vlády doprovázely jeho nápady vládnout autoritativně a také sňatek s prostou vdovou, kterou byla Draga Mašínová. Krále v té době zaměstnávaly politické problémy v zemi.

Jelikož manželka prince Mirka byla vnučkou Alexaxdra Konstantinoviće a jeho ženy, srbské královny Anky Obrenovićové, bylo ustanoveno srbskou vládou, že se Mirko stane srbským korunním princem, protože manželství Alexandra Obrenoviće a jeho ženy Dragy bylo bezdětné.

Z obecného hnutí odporu se zformovala organizovaná skupina, která naplánovala atentát na panovnický pár. V roce 1903 byla tedy v Srbsku krvavým pučem sesazena a vyvražděna nepopulární královská dynastie Obrenovićů v čele s králem jímž byl Alexandr I. Obrenović, upřednostňujících prorakouskou politiku a k moci se dostal rod Karađorđevićů, který zaujímal protirakouské pozice. Karađorđevićové měli zřejmě zásluhu na vyvraždění Obrenovićů, který provedla organizace Černá ruka.

Po atentátu na Alexandra a Dragu ztratil Mirko šanci pro nástup na srbský trůn, ovšem v roce 1911 se stal členem společnosti Černá ruka, která usilovala o sjednocení^[zdroj?] Srbů na Balkáne, ale i předtím zabila srbského krále Alexandra I. a jeho ženu Dragu.

Dynastie Obrenovićů však skončila neslavně.^[zdroj?] Po Milanovi II., který prohlásil Srbsko královstvím, nastoupil na trůn Alexandr II. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy^[zdroj?], rozené Lunjevica, vdovy po ing. Mašínovi, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 vyvražděna. Následně se již potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové^[5], reprezentováni nyní králem Petrem I. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl ženat s dcerou černohorského knížete Nikoly Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět. I přesto ale zemi tížily mnohé spory, hlavně s Bulharskem, se kterým Srbsko svedlo válku v polovině 80. let 19. století. Nová generace politiků, umělců a společnost vůbec se zaměřila na Anglii a Francii a odpoutala se od Německa a Rakouska.^[4]

Mužští potomci Karađorđea

Níže uvedený seznam zahrnuje mužské členy dynastie Karađorđevićů.^[6] Tučné označuje současnou hlavu dynastie. Číslo v závorce označuje pořadí linii následnictví trůnu k dubnu 2022.^[7] Pořadí v linii následnictví není oficiální.

Velký kníže Karađorđe (1768–1817)
- Alexis (1801–1830)
  - Jiří (1827–1884)
    - Princ Alexis (1859–1920)
    - Princ Bojidar (1862–1908)
- Princ Alexandr (1806–1885)
  - Alexis (1836–1841)
  - Dědičný princ Svetozar (1841–1847)
  - Král Petr I. (1844–1921)
    - Princ Jiří (1887–1972)
    - Král Alexandr I. (1888–1934)
      - Král Petr II. (1923–1970)
        Korunní princ Alexandr (* 1945)
        Princ Petr (* 1980)
        
        (1) Dědičný princ Filip (* 1982)
        (2) Princ Stefan (* 2018)
        
        (3) Princ Alexandr (* 1982)
      - Princ Tomislav (1928–2000)
        (4) Princ Mikuláš (* 1958)
        
        (5) Princ Jiří (* 1984)
        
        (6) Princ Michael (* 1985)
      - Princ Ondřej (1929–1990)
        Princ Kryštof (1960–1994)
        
        (7) Princ Vladimir (* 1964)
        Princ Kirill (2001–2001)
        
        (8) Princ Dimitrij (* 1965)
    - Princ Ondřej (1890–1890)
  - Princ Ondřej (1848–1864)
  - Princ Jiří (1856–1889)
  - Princ Arsen (1859–1938)
    - Princ regent Pavel (1893–1976)
      - Princ Alexandr (1924–2016)
        Princ Dimitrij (* 1958)
        
        Princ Michael (* 1958)
        
        Princ Sergius (* 1963)
        (nelegit.) Umberto (* 2018)
        
        Princ Dušan (* 1977)
      - Princ Nikolas (1928–1954)

Panovníci z dynastie Karađorđevićů

Srbská knížata

Karađorđe Petrović – (1804–1813), vůdce Prvního srbského povstání, zakladatel dynastie
Alexandr Karađorđević – (1842–1858), syn Karađorđe Petroviće

Srbský král

Petr I. Karađorđević – (1903–1918), syn Alexandra Karađorđeviće

Králové Srbů, Chorvatů a Slovinců, od 1929 králové Jugoslávie

Petr I. Karađorđević – (1918–1921), zastupován synem Alexandrem jako regentem
Alexandr I. Karađorđević – (1921–1934)
Petr II. Karađorđević – (1934–1946), od roku 1941 již vládl sám
- (1934–1941) regentská rada za nezletilého Petra II. Karađorđeviće v čele s princem Pavlem Karađorđevićem

Hlavy rodu po roce 1946

Petr II. Karađorđević – (1946–1970)
Alexandr II. Karađorđević – (od 1970), syn Petra II. Karađorđeviće

Galerie

Karađorđe Petrović
Kníže Alexandr Karađorđević
Král Petr I. Karađorđević
Král Alexandr I. Karađorđević
Král Petr II. Karađorđević
Regent princ Pavel
Princ Alexis Karageorgevich
Korunní princ Alexandr Karađorđević

Rodokmen

Odkazy

Poznámky

Reference

↑ COJECO.CZ. Karadjordjeviči - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
↑ Karadjordjevici | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
↑ Forum.valka.cz Pamětní medaile oslavy 60.výročí královské gardy
↑ ^a ^b Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754
↑ ^a ^b ^c Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Srbsko, str. 243
↑ MILANOVIC, Stefan. Enlarged Family Tree [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MILANOVIC, Stefan. Order of line of Succession [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Literatura

TEJCHMAN, Miroslav. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 670 s. ISBN 80-7106-671-0.
TEJCHMAN, Miroslav. Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 760 s. ISBN 80-7106-266-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karađorđevićové na Wikimedia Commons
(anglicky) Interview Richarda Questa z CNN s princem Alexandrem (video)
Video 6 let po návratu prince Alexandra do Srbska
(česky) Srbský patriarcha přijal členy královské rodiny Karađorđevičů (promonarchii.cz)^{[nedostupný zdroj]}

Předchůdce	Karađorđevićové	Nástupce
osmanská nadvláda	Srbská knížecí dynastie 1804–1813, 1842–1858	Obrenovićové
Obrenovićové	Srbská královská dynastie 1903–1918	Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Srbské království	Jugoslávská královská dynastie 1918–1946, 1858–1903	republika

[1] COJECO.CZ. Karadjordjeviči - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.

[2] Karadjordjevici | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.

[3] Forum.valka.cz Pamětní medaile oslavy 60.výročí královské gardy

[geo-4] Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754

[psn-5] Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Srbsko, str. 243

[6] MILANOVIC, Stefan. Enlarged Family Tree [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky)

[7] MILANOVIC, Stefan. Order of line of Succession [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]