Alžběta Jugoslávská

jugoslávská princezna

Princezna Alžběta Jugoslávská (srbsky: Jelisaveta Karađorđević/Јелисавета Карађорђевић; * 7. dubna 1936 Bělehrad) je členka královské dynastie Karađorđevićů, aktivistka za lidská práva a bývalá kandidátka na prezidentku Srbska. Jugoslávie zrušila svou monarchii v roce 1943 a od té doby se rozpadla na mnoho republik.

Alžběta Srbská
Portrét
Úplné jménočesky: Alžběta Karađorđevićová
srbsky: Јелисавета Карађорђевић (Jelisaveta Karađorđević)
Narození7. dubna 1936 (88 let)
Beli dvor, Bělehrad, Království Jugoslávie
ManželéHoward Oxenberg (svatba 1960, rozvod 1966)
Neil Balfour (svatba 1969, rozvod 1978)
Manuel Ulloa Elías (svatba 1987, rozvod 1992)
PotomciCatherine Oxenbergová
Christina Oxenbergová
Nicholas Augustus Balfour
RodKarađorđevićové
OtecPavel Jugoslávský
MatkaOlga Řecká a Dánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Srbská královská rodina
Srbská královská rodina
Jugoslávská královská rodina
Karađorđevićové

Rozšířená královská rodina


Princezna Linda

  • Princ Nikolas
    Princezna Ljiljana
    • Princezna Maria
  • Princezna Katarina
  • Princ Jiří
    Princezna Fallon
  • Princ Michael
    Princezna Ljubica
    • Princezna Natalija
    • Princezna Isidora

  • Princezna Maria Tatiana
  • Princezna Lavinia-Marie
  • Princ Karl Wladimir
    Princezna Brigitte
  • Princ Dimitrij Ivan

Princezna Barbara

  • Princ Dimitrij
  • Princ Michael
  • Princ Sergius
    Princezna Eleonora
  • Princezna Helene
  • Princ Dušan
    Princezna Valerie

Princezna Alžběta

Biografie

editovat

Princezna Alžběta se narodila v Bílém paláci[1] v Bělehradě jako třetí dítě a jediná dcera prince Pavla Jugoslávského (jugoslávský princ regent v letech 1934 až 1941) a princezny Olgy Řecké a Dánské.[2] Její starší bratři byli princ Nikolas a princ Alexandr Jugoslávský.[3] První si vzal Marii Piu Savojskou a druhý princeznu Barboru z Lichtenštejna.[4] Z otcovy strany je sestřenicí z druhého kolene královny Sofie Španělské a krále Karla III. Britského, a z matčiny strany sestřenicí prince Edwarda, vévody z Kentu, a jeho sourozenců, prince Michaela z Kentu a princezny Alexandry, ctihodné lady Ogilvy.[4] Z matčiny strany je také sestřenicí z třetího kolene krále Viléma Alexandra Nizozemského. Je zároveň prapravnučkou Karađorđa, který zahájil první srbské povstání proti Turkům v roce 1804.[2]

Její kmotrou a jmenovkyní byla její teta z matčiny strany princezna Alžběta Řecká a Dánská.

Je podnikatelkou a spisovatelkou. Je autorkou čtyř pohádkových knih pro děti[5] a vytvořila dva parfémy jménem „Jelisaveta“ a „E“.[6] Trvale se usadila v Bělehradě a žila ve vile „Montenegrina“, kterou vlastnila její matka, princezna Olga, manželka prince regenta Pavla.[7] Vila byla v roce 2018 princeznou prodána.[8]

Vzdělání

editovat

Princezna Alžběta byla vzdělávána v Keni, ve Spojeném království a ve Švýcarsku, nakonec vystudovala dějiny výtvarného umění v Paříži. Mluví anglicky, francouzsky, španělsky, italsky a srbsky.

Manželství

editovat

Princezna Alžběta byla vdaná za Howarda Oxenberga (1919–2010), americko-židovského[9] výrobce šatů a blízkého přítele rodiny Kennedyových. Vzali se 21. ledna 1961 a rozvedli se v roce 1966. Mají dvě dcery (a tři vnučky):

Dne 23. září 1978 se podruhé provdala za Neila Balfoura z Dawycku (* 1944). Byl vnukem Alexandra Balfoura. Rozvedli se v listopadu 1978. Mají jednoho syna (a čtyři vnučky):

  • Nicholas Augustus Roxburgh Balfour (* 6. června 1970) se v roce 2000 oženil s jonkvrouw Stéphanie de Brouwer (* 1971). Mají čtyři dcery:
    • Indie Lily Balfourová (* 17. října 2002)
    • Gloria Elizabeth Balfourová (* 11. listopadu 2005)
    • Olympia Rose Balfourová (* 27. června 2007)
    • Georgia Veronika Stefania Balfourová (* 10. září 2010)

V roce 1974 byla krátce zasnoubena s hercem Richardem Burtonem, po jeho prvním rozvodu s Elizabeth Taylorovou.[2]

Potřetí se vdala 28. února 1987 za bývalého peruánského premiéra Manuela Ulloa Elíase (1922–1992).[2] Rozešli se v roce 1989, ačkoli manželství nebylo nikdy oficiálně rozvedeno. V roce 1992 Ulloa Elías zemřel, což z princezny oficiálně udělalo vdovu.

Stav majetku

editovat

Po smrti krále Alexandra I. a během regentské správy (regenta prince Pavla, Radenka Stankoviće a Ivo Peroviće), která následovala, vydal okresní soud města Bělehrad dne 27. října 1938 výnos č. 0.428/34. Výnos, který se stal oficiálním zákonem 4. března 1939, prohlásil nezletilé syny krále Alexandra I. krále Petra II., prince Tomislava a prince Ondřeje, rovným dílem za dědice celého jeho majetku. To zahrnovalo veškeré nemovitosti v Dedinje: Královský palác (Starý palác) v Bělehradě, jeho okolní pozemky a lesy a Bílý palác s příslušnými domy. Dne 2. srpna 1947 Edvard Kardelj, tehdejší viceprezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie, vydal výnos, který královské rodině Karađorđevićů všechny tyto majetky zabavil. Stalo se tak po vydání výnosu z března 1947, kterým byla rodina zbavena občanství.[11]

Tyto výnosy byly zrušeny v roce 2001 po sesazení Slobodana Miloševiće. Nová vláda Jugoslávie vrátila všem členům královské rodiny jak jejich občanství, tak vlastnictví celého královského komplexu v Dedinje.[11] V roce 2013 bylo oznámeno, že vila „Crnogorka“ (Černá Hora) v ulici Uzička v Dedinje bude vrácena princezně Alžbětě. Vilu v roce 1940 koupila princezna Olga a v roce 1947 ji převzal stát. Byla ve vlastnictví srbské vlády a používala se jako oficiální sídlo velvyslance Černé Hory.[12]

Politika

editovat

V Evropě a Americe vystoupila ve prospěch překlenutí propasti mezi etnickou nenávistí. Prostřednictvím programů Organizace spojených národů také v roce 1989 odcestovala do Vatikánu, aby požádala monsignora Taurana, tehdejšího tajemníka Svatého stolce pro vztahy se státy, aby pomohl zlepšit vztahy mezi katolickými a pravoslavnými komunitami v Jugoslávii.[13]

Před rozpadem Jugoslávie v roce 1991 pozvala pravoslavného biskupa Savu a muftího z Bělehradu spolu s jugoslávským ministrem pro náboženské záležitosti na konferenci v Moskvě, kterou pořádal Michail Gorbačov. Jednalo se o druhé mezinárodní setkání politických a náboženských vůdců oddaných světové reformě, kterého se zúčastnila Matka Tereza, arcibiskup canterburský, dalajláma, Al Gore a Carl Sagan:

Nechápu, jak se lidé mohou cítit nadřazení lidem jiné víry nebo rasy. Taková nesnášenlivost je hluboce zakořeněna ve strachu, který pomáhá udržovat nespravedlnost a nenávist. Toto hluboké nastavení brání lidem ctít a oslavovat rozdíly v životě.

Rozhodla se kandidovat na srbskou prezidentku v srbských prezidentských volbách v roce 2004, přestože její bratranec Alexandr namítal, že by se královská rodina měla politiky stranit. Po skončení druhé světové války byla královská rodina ze země vykázána a jejich majetek zabaven. „V případě vítězství,“ prohlásila, „mojí prioritou nebude návrat monarchie, ale vytvoření skutečného státu.“ Získala 63 991 hlasů nebo 2,1 %, čímž skončila na 6. místě z patnácti kandidátů.[14]

V roce 2002 obdržela první cenu Fóra pro jaderné odzbrojení, Demiurgus Peace International, za vynikající úspěchy na poli posilování míru mezi národy v Zugu ve Švýcarsku.

 

Princezně Alžbětě byl udělen erb dne 20. června 2008.[15] Její motto se do češtiny překládá jako Služba je láska v akci.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Karađorđe Petrović
 
 
Alexandr Karađorđević
 
 
 
 
 
 
Jelena Petrović
 
 
Arsen Karađorđević
 
 
 
 
 
 
Jevrem Nenadović
 
 
Persida Nenadović
 
 
 
 
 
 
Jovanka Milovanović
 
 
Pavel Jugoslávský
 
 
 
 
 
 
Pavel Nikolajevič Demidov
 
 
Pavel Pavlovič Demidov ze San Donata
 
 
 
 
 
 
Eva Avrora Šarlota Šernval'
 
 
Aurora Pavlovna Demidova
 
 
 
 
 
 
Pjotr Nikitič Trubeckoj
 
 
Jelena Petrovna Trubecká
 
 
 
 
 
 
Jelizavěta Petrovna Trubecká
 
Alžběta Srbská
 
 
 
 
 
Kristián IX. Dánský
 
 
Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Mikuláš Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
Konstantin Nikolajevič Romanov
 
 
Olga Konstantinovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
Olga Řecká a Dánská
 
 
 
 
 
 
Alexandr II. Ruský
 
 
Vladimír Alexandrovič Ruský
 
 
 
 
 
 
Marie Alexandrovna Ruská
 
 
Jelena Vladimirovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Marie Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Augusta Vilemína z Reuss-Köstritz
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Elizabeth of Yugoslavia na anglické Wikipedii.

  1. A royal quest. The Economist. 2013-03-13. Dostupné online [cit. 2021-08-03]. ISSN 0013-0613. 
  2. a b c d THE PRINCESS'S AWAKENING. Washington Post. 2024-01-03. Dostupné online [cit. 2024-05-18]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  3. EPSTEIN, M. The Statesman's Year-Book: Statistical and Historical Annual of the States of the World for the Year 1944. [s.l.]: Springer 1512 s. Dostupné online. ISBN 978-0-230-27073-2. (anglicky) Google-Books-ID: cY3JDQAAQBAJ. 
  4. a b GRAND PATRON - PRINCESS ELIZABETH | The Order of the Fleur de Lys. www.orderofthefleurdelys.org.uk [online]. [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Knjige bajki princeze Jelisavete [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. princess-elizabeth.com. www.princess-elizabeth.com [online]. 2019-05-23 [cit. 2024-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. MILANOVIC, Stefan. Crown Prince congratulates Princess Elizabeth moving to Villa “Montenegrin” [online]. 2014-07-01 [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. VILA CRNOGORKA PRODATA ZA VRTOGLAVI IZNOS: A sada je čeka TUŽAN KRAJ!. kurir.rs [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. (srbsky) 
  9. LLC, New York Media. New York Magazine. [s.l.]: New York Media, LLC 100 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: SugCAAAAMBAJ. 
  10. JENKINS, David. My dynasty life: Christina Oxenberg. Tatler [online]. 2018-02-26 [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Historical Documents - 02nd of August 1947 Decree. royaloffice.org [online]. 2013-04-15 [cit. 2024-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. Villa “Crnogorka” returned to princess Jelisaveta Karadjordjevic. InSerbia News [online]. 2014-02-20 [cit. 2024-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. Biografija [online]. [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Centar za slobodne izbore i demokratiju | CeSID.rs. CeSID [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. (srbsky) 
  15. Њено Краљевско Височанство Кнегиња Јелисавета Карађорђевић. www.czipm.org [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-15. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat