Dominik Biemann

český rytec skla

Dominik Biemann (1. dubna 1800 Nový Svět – 29. září 1857 Cheb[1]) byl český rytec skla[2] období biedermeieru, který své současníky zastínil mimořádným výtvarným nadáním i řemeslnou dokonalostí.[3]

Dominik Biemann
DominikBimann.jpg
Narození 1. dubna 1800
Harrachov nebo Nový Svět
Úmrtí 29. září 1858 (ve věku 58 let), 29. září 1857 (ve věku 57 let) nebo 1857 (ve věku 56–57 let)
Cheb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dominik Biemann se narodil jako čtvrté dítě v chudé rodině Franze Biemanna, truhláře a formíře harrachovské hraběcí sklárny v Novém Světě (Neuwelt). Jeho kmotrem byl inspektor a pozdější ředitel novosvětské sklárny Johann Pohl (1769-1850). Absolvoval pouze tři a půl roku základní školy. Od věku sedmi let pracoval jako pomocník ve sklárně, nejprve po vyučování, později nastoupil jako "odnašík" do sklárny v Novém Světě a v Schaffgotské sklárně v Sklarzske Porębě. Mezi lety 1814-1818 se vyučil rytcem skla u staršího bratra svého kmotra a vlastníka sklářské rafinerie v Novém Světě Franze Pohla (1764-1834). Jako rytec pracoval v novosvětské sklárně následujících sedm let. Počátkem roku 1825 požádal hraběte Harracha o povolení usadit se v Karlových Varech nebo stát se samostatným rytcem s pevným platem v Novém Světě. Vedení sklárny ho doporučilo jako školitele rytců, který by vedl vlastní kreslířskou školu a pokračoval v samostatné umělecké činnosti.

Když hraběcí kancelář ve Vídni Biemannovu žádost nepřijala, odešel z Nového Světa a roku 1826 se zapsal ke studiu u Josefa Berglera na pražské Akademii, kde je jako student u uváděn do roku 1829.[4] Byl současníkem malířů Antonína Mánesa a Antonína Machka. V zimních měsících pobýval v Praze a roku 1827 se stal pražským měšťanem[5]. Letní měsíce trávil ve Františkových Lázních, kde se věnoval rytí portrétů lázeňských hostů. Pracoval pro obchodníky se sklem Antona Heinricha Mattoniho (1779-1864)[6] a Franze Steigerwalda (1789-1861), kteří jeho práce prodávali v Bavorsku a ve Frankfurtu nad Mohanem. Již roku 1828 se jeho roční příjem zvýšil na desetinásobek platu, který pobíral v Novém Světě. Na přelomu let 1829-1830 žil ve Vídni. Ve třicátých letech pracoval ve městech Gotha a Coburg. Roku 1834 pracoval v Berlíně na zakázkách pro pruský královský dvůr. Také jeho předčasně zemřelý bratr Vincenc Biemann (1811-1848) byl rytcem skla.

Počátkem 40. let, po rozšíření dagguerotypie, poklesla poptávka po rytých portrétech ve skle a Biemann, obávající se úpadku a chudoby, přijal práci ředitele zrcadlárny Václava Veitha v Hůrce (Hurkenthal) na Šumavě. Byl obětí zášti místních správců a proto roku 1847 tuto práci ukončil a odstěhoval se do Františkových Lázní, kde si pronajal hotelový pokoj. Po zbytek života nesl následky otravy rtutí, užívané při výrobě zrcadel, a trpěl častými horečkami a chrlením krve. Měl deprese a stal se z něj podivín nedbající o svůj zevnějšek. Při záchvatu stihomamu se roku 1855 pokusil o sebevraždu. Utrpěl také mozkovou mrtvici, po které mu ochrnula pravá ruka, a poslední dny strávil ve veřejné chebské nemocnici, kde 29. září 1857 po dalším záchvatu zemřel.[7] Jeho díla upadla na čas v zapomnění a znovu je objevil Gustav Edmund Pazaurek na konci 19. století.

Díla Dominika Biemanna se nacházejí v předních světových sbírkách. Roku 1998 byla v Harrachově založena Společnost Dominika Biemanna. 19. 9 . 1999 byla za přítomnosti Sophie Harrach odhalena pamětní plaketa Dominika Biemanna u jeho rodného domku v Novém Světě v Harrachově u příležitosti 200. výročí jeho narození. K tomuto výročí se konalo pod patronací českého výboru UNESCO slavnostní shromáždění v Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 2001 založil Jiří Harcuba Mezinárodní školu Dominika Biemanna, která se koná na různých místech ve světě.[3]

DíloEditovat

 
20. Dominik Biemann, Medailon s portrétem Kašpara Marii hraběte ze Šternberka, po r. 1830, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Dominik Biemann projevoval výtvarné nadání už jako malý chlapec. Ve čtyřech letech modeloval figurky zvířat z hlíny, které pak vypaloval v peci a v pěti letech vyřezával figurky ze dřeva. Jeho učitel Franz Pohl byl známý řezáč skla a pečetí, oceněný roku 1803 zlatou medailí, udělenou krajským úřadem království českého.[8] Nejstarší datovaná Biemannova práce, Madonna della Sedia podle Raffaela Santi z roku 1826, charakterem řezby i správným anatomickým zvládnutím vyobrazených postav předstihuje práce Pohlovy.[9]

Již raná Biemannova díla z dob studia na Akademii jsou považována za mistrovská. Tématikou jsou nejčastěji jezdci, koně, psi a portréty. Portréty vytvářel podle živých modelů a studoval rysy a typ jejich tváře i povahu, což v jeho době nebylo obvyklé. Měl neobyčejný pozorovací talent a fenomenální paměť a své zákazníky portrétoval až poté, co s nimi pohovořil. Ve Františkových Lázních pobývala bohatá klientela ze všech společenských vrstev, včetně panovníků, šlechticů a bohaté buržoazie. Významnou část jeho zákazníků tvořila ruská aristokracie. Kromě portrétování nabízel sklo s rytými náboženskými motivy a loveckými scénami.[10] V letech 1829 a 1831 se Biemann zúčastnil pražských průmyslových výstav a byl oceněn stříbrnými medailemi.[3]

Skleněné polotovary Biemannovi dodávala sklárna hraběte Harracha v Novém Světě a rovněž firma obchodníka a rafinéra Franze Vogela. Dokončené rytiny uchovával ve formě sádrových otisků, které sloužily také k propagaci.

Známá dílaEditovat

  • Dominik Biemann: Číše – Madonna della Sedia (podla Raffaela Santi) / Portrét neznámého muže (1826), nejstarší Biemannova datovaná práce[11], křišťálové sklo, foukané broušené a ryté, sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou[12]
  • Dominik Biemann, Podobizna Kašpara hrabě Šternberka (1833), Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Dominik Biemann, Číška na nožce, Moravská galerie v Brně On line

Zastoupení ve sbírkách (výběr)Editovat

  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Moravská galerie v Brně
  • Sklářské muzeum, Kamenický Šenov
  • Metropolitan Museum of Art, New York[13]
  • Victoria and Albert Museum, Londýn[14]
  • Museum Kunstpalast, Düsseldorf[15]
  • Badische Landesmuseum Karlsruhe
  • Glasmuseum Passau

Mezinárodní škola Dominika Biemanna - místa konáníEditovat

  • 2001 – Sklárna Novosad a syn, Harrachov
  • 2002 – Sklářská škola, Kamenický Šenov
  • 2003 – Bild-Werk, Frauenau, Německo
  • 2004 – Střední uměleckoprůmyslová škola, Jablonec nad Nisou
  • 2005 – Střední umělecká škola, Neu Gablonz, Německo
  • 2006 – Sklářská škola, Kamenický Šenov
  • 2007 – Sklářská škola, Rheinbach, Německo
  • 2008 – Sklářská škola, Nový Bor
  • 2010 – Studio sklářského muzea v Corningu
  • 2011 – Studio sklářského muzea v Corningu
  • 2012 – Studio sklářského muzea v Corningu

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Dominik Biemann, Z mého života. Vzpomínky a poznámky nejslavnějšího českého rytce skla, 320 s., Nakl. G plus G 2010, ISBN 978-80-87060-32-2
  • Petr Nový, Nejslavnější český rytec skla, Art + Antiques 12, 2010, s. 62-64
  • Petr Nový, "Nevděk je nejtemnější neřest". Rytec skla Dominik Biemann (1800-1857), In: Sborník muzea Karlovarského kraje / Cheb : Krajské muzeum Karlovarského kraje 17, (2009,) s. 121-134
  • Jan Schöttner, Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století a její význam pro české a evropské sklo této doby, disertační práce, ÚDU FF UK Praha 2009
  • Helena Brožková, Radim Vondráček a kol., Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814 - 1848, 528 s., Gallery, spol. s r. o. (Jaroslav Kořán), Praha, UPM Praha 2008, ISBN 978-80-7101-073-9
  • Paul von Lichtenberg, The Biedermeier glass engraver Dominik Biemann (1800-1857), The Glass Circle 10, 2005, pp.77-89
  • Paul von Lichtenberg, Glasgravuren des Biedermeier: Dominik Biemann und Zeitgenossen, Exhibition catalogue, Graz/Dresden/Düsseldorf, 2004
  • Milan Hlaveš, Historie a nový rozměr rytého skla - ohlédnutí za 3. roč. mezinárodního sympozia v Kamenickém Šenově, Glass Revue 9, 2003
  • Helena Brožková, Vetro, in: Biedermeier. Arte e cultura nella Mitteleuropa 1815-1848 (editor Radim Vondráček), 263 s., Skira Editore S.p.A., Milán 2000, ISBN 88-8118-799-X; s. 105, 24.6
  • Kurt Pittrof, Dominik Biemann, Böhmischen Glasgraveur des Biedermeier, 184 s., Arnoldsche Verlagsanstalt GmbH, Stuttgart 1993, ISBN 9783925369315
  • Olga Drahotová, Evropské sklo, Artia Praha 1985
  • Alena Adlerová-Kudělková-Königová a kol., Czechoslovakian Glass 1350-1980, 176 s., The Corning Museum of Glass, Corning 1981
  • Jarmila Brožová, Dominik Biemann a sklárna Nový Svět roku 1825, in: Ars vitraria 7, Jablonec nad Nisou 1981, s. 128-130
  • Jarmila Brožová, České sklo 1800-1860, katalog výstavy UPM, Praha 1977
  • Gustav Edmund Pazaurek, Eugen von Philippovich, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Braunschweig 1976
  • Dominik Biemann's Dealings with the Dealer Steigerwald in Frankfurt am Main', F. Biemann, Journal of Glass Studies, New York, vol.X, 1968
  • Zuzana Pešatová, Böhmische Glasgravuren. Kunst der Glasgravur vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Artia 1968
  • Zuzana Pešatová, Dominik Biemann, Journal of Glass Studies (Corning Museum of Glass) Vol. 7 (1965), pp. 83-106
  • Gustav Edmund Pazaurek, Die Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig, 1923
  • Gustav Edmund Pazaurek, Der Erste Glasschneider der Biedermeierzeit, Kunst und Kunsthandwerk, Leipzig, 1921

Externí odkazyEditovat