Otevřít hlavní menu

Dominik Biemann (1. dubna 1800 Nový Svět – 29. září 1857 Cheb[1]) byl český rytec skla[2] období biedermeieru, který své současníky zastínil mimořádným výtvarným nadáním i řemeslnou dokonalostí.[3]

Dominik Biemann
DominikBimann.jpg
Narození 1. dubna 1800
Harrachov
Úmrtí 29. září 1858 (ve věku 58 let)
Cheb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dominik Biemann se narodil jako čtvrté dítě v chudé rodině Franze Biemanna, truhláře a formíře harrachovské hraběcí sklárny v Novém Světě (Neuwelt). Jeho kmotrem byl inspektor a pozdější ředitel novosvětské sklárny Johann Pohl (1769-1850). Absolvoval pouze tři a půl roku základní školy. Od věku sedmi let pracoval jako pomocník ve sklárně, nejprve po vyučování, později nastoupil jako "odnašík" do sklárny v Novém Světě a v Schaffgotské sklárně v Sklarzske Porębě. Mezi lety 1814-1818 se vyučil rytcem skla u staršího bratra svého kmotra a vlastníka sklářské rafinerie v Novém Světě Franze Pohla (1764-1834). Jako rytec pracoval v novosvětské sklárně následujících sedm let. Počátkem roku 1825 požádal hraběte Harracha o povolení usadit se v Karlových Varech nebo stát se samostatným rytcem s pevným platem v Novém Světě. Vedení sklárny ho doporučilo jako školitele rytců, který by vedl vlastní kreslířskou školu a pokračoval v samostatné umělecké činnosti.

Když hraběcí kancelář ve Vídni Biemannovu žádost nepřijala, odešel z Nového Světa a roku 1826 se zapsal ke studiu u Josefa Berglera na pražské Akademii, kde je jako student u uváděn do roku 1829.[4] Byl současníkem malířů Antonína Mánesa a Antonína Machka. V zimních měsících pobýval v Praze a roku 1827 se stal pražským měšťanem[5]. Letní měsíce trávil ve Františkových Lázních, kde se věnoval rytí portrétů lázeňských hostů. Pracoval pro obchodníky se sklem Antona Heinricha Mattoniho (1779-1864)[6] a Franze Steigerwalda (1789-1861), kteří jeho práce prodávali v Bavorsku a ve Frankfurtu nad Mohanem. Již roku 1828 se jeho roční příjem zvýšil na desetinásobek platu, který pobíral v Novém Světě. Na přelomu let 1829-1830 žil ve Vídni. Ve třicátých letech pracoval ve městech Gotha a Coburg. Roku 1834 pracoval v Berlíně na zakázkách pro pruský královský dvůr. Také jeho předčasně zemřelý bratr Vincenc Biemann (1811-1848) byl rytcem skla.

Počátkem 40. let, po rozšíření dagguerotypie, poklesla poptávka po rytých portrétech ve skle a Biemann, obávající se úpadku a chudoby, přijal práci ředitele zrcadlárny Václava Veitha v Hůrce (Hurkenthal) na Šumavě. Byl obětí zášti místních správců a proto roku 1847 tuto práci ukončil a odstěhoval se do Františkových Lázní, kde si pronajal hotelový pokoj. Po zbytek života nesl následky otravy rtutí, užívané při výrobě zrcadel, a trpěl častými horečkami a chrlením krve. Měl deprese a stal se z něj podivín nedbající o svůj zevnějšek. Při záchvatu stihomamu se roku 1855 pokusil o sebevraždu. Utrpěl také mozkovou mrtvici, po které mu ochrnula pravá ruka, a poslední dny strávil ve veřejné chebské nemocnici, kde 29. září 1857 po dalším záchvatu zemřel.[7] Jeho díla upadla na čas v zapomnění a znovu je objevil Gustav Edmund Pazaurek na konci 19. století.

Díla Dominika Biemanna se nacházejí v předních světových sbírkách. Roku 1998 byla v Harrachově založena Společnost Dominika Biemanna. 19. 9 . 1999 byla za přítomnosti Sophie Harrach odhalena pamětní plaketa Dominika Biemanna u jeho rodného domku v Novém Světě v Harrachově u příležitosti 200. výročí jeho narození. K tomuto výročí se konalo pod patronací českého výboru UNESCO slavnostní shromáždění v Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 2001 založil Jiří Harcuba Mezinárodní školu Dominika Biemanna, která se koná na různých místech ve světě.[3]

DíloEditovat

 
20. Dominik Biemann, Medailon s portrétem Kašpara Marii hraběte ze Šternberka, po r. 1830, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Dominik Biemann projevoval výtvarné nadání už jako malý chlapec. Ve čtyřech letech modeloval figurky zvířat z hlíny, které pak vypaloval v peci a v pěti letech vyřezával figurky ze dřeva. Jeho učitel Franz Pohl byl známý řezáč skla a pečetí, oceněný roku 1803 zlatou medailí, udělenou krajským úřadem království českého.[8] Nejstarší datovaná Biemannova práce, Madonna della Sedia podle Raffaela Santi z roku 1826, charakterem řezby i správným anatomickým zvládnutím vyobrazených postav předstihuje práce Pohlovy.[9]

Již raná Biemannova díla z dob studia na Akademii jsou považována za mistrovská. Tématikou jsou nejčastěji jezdci, koně, psi a portréty. Portréty vytvářel podle živých modelů a studoval rysy a typ jejich tváře i povahu, což v jeho době nebylo obvyklé. Měl neobyčejný pozorovací talent a fenomenální paměť a své zákazníky portrétoval až poté, co s nimi pohovořil. Ve Františkových Lázních pobývala bohatá klientela ze všech společenských vrstev, včetně panovníků, šlechticů a bohaté buržoazie. Významnou část jeho zákazníků tvořila ruská aristokracie. Kromě portrétování nabízel sklo s rytými náboženskými motivy a loveckými scénami.[10] V letech 1829 a 1831 se Biemann zúčastnil pražských průmyslových výstav a byl oceněn stříbrnými medailemi.[3]

Skleněné polotovary Biemannovi dodávala sklárna hraběte Harracha v Novém Světě a rovněž firma obchodníka a rafinéra Franze Vogela. Dokončené rytiny uchovával ve formě sádrových otisků, které sloužily také k propagaci.

Známá dílaEditovat

  • Dominik Biemann: Číše – Madonna della Sedia (podla Raffaela Santi) / Portrét neznámého muže (1826), nejstarší Biemannova datovaná práce[11], křišťálové sklo, foukané broušené a ryté, sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou[12]
  • Dominik Biemann, Podobizna Kašpara hrabě Šternberka (1833), Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Dominik Biemann, Číška na nožce, Moravská galerie v Brně On line

Zastoupení ve sbírkách (výběr)Editovat

  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Moravská galerie v Brně
  • Sklářské muzeum, Kamenický Šenov
  • Metropolitan Museum of Art, New York[13]
  • Victoria and Albert Museum, Londýn[14]
  • Museum Kunstpalast, Düsseldorf[15]
  • Badische Landesmuseum Karlsruhe
  • Glasmuseum Passau

Mezinárodní škola Dominika Biemanna - místa konáníEditovat

  • 2001 – Sklárna Novosad a syn, Harrachov
  • 2002 – Sklářská škola, Kamenický Šenov
  • 2003 – Bild-Werk, Frauenau, Německo
  • 2004 – Střední uměleckoprůmyslová škola, Jablonec nad Nisou
  • 2005 – Střední umělecká škola, Neu Gablonz, Německo
  • 2006 – Sklářská škola, Kamenický Šenov
  • 2007 – Sklářská škola, Rheinbach, Německo
  • 2008 – Sklářská škola, Nový Bor
  • 2010 – Studio sklářského muzea v Corningu
  • 2011 – Studio sklářského muzea v Corningu
  • 2012 – Studio sklářského muzea v Corningu

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Dominik Biemann, Z mého života. Vzpomínky a poznámky nejslavnějšího českého rytce skla, 320 s., Nakl. G plus G 2010, ISBN 978-80-87060-32-2
  • Petr Nový, Nejslavnější český rytec skla, Art + Antiques 12, 2010, s. 62-64
  • Petr Nový, "Nevděk je nejtemnější neřest". Rytec skla Dominik Biemann (1800-1857), In: Sborník muzea Karlovarského kraje / Cheb : Krajské muzeum Karlovarského kraje 17, (2009,) s. 121-134
  • Jan Schöttner, Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století a její význam pro české a evropské sklo této doby, disertační práce, ÚDU FF UK Praha 2009
  • Helena Brožková, Radim Vondráček a kol., Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814 - 1848, 528 s., Gallery, spol. s r. o. (Jaroslav Kořán), Praha, UPM Praha 2008, ISBN 978-80-7101-073-9
  • Paul von Lichtenberg, The Biedermeier glass engraver Dominik Biemann (1800-1857), The Glass Circle 10, 2005, pp.77-89
  • Paul von Lichtenberg, Glasgravuren des Biedermeier: Dominik Biemann und Zeitgenossen, Exhibition catalogue, Graz/Dresden/Düsseldorf, 2004
  • Milan Hlaveš, Historie a nový rozměr rytého skla - ohlédnutí za 3. roč. mezinárodního sympozia v Kamenickém Šenově, Glass Revue 9, 2003
  • Helena Brožková, Vetro, in: Biedermeier. Arte e cultura nella Mitteleuropa 1815-1848 (editor Radim Vondráček), 263 s., Skira Editore S.p.A., Milán 2000, ISBN 88-8118-799-X; s. 105, 24.6
  • Kurt Pittrof, Dominik Biemann, Böhmischen Glasgraveur des Biedermeier, 184 s., Arnoldsche Verlagsanstalt GmbH, Stuttgart 1993, ISBN 9783925369315
  • Olga Drahotová, Evropské sklo, Artia Praha 1985
  • Alena Adlerová-Kudělková-Königová a kol., Czechoslovakian Glass 1350-1980, 176 s., The Corning Museum of Glass, Corning 1981
  • Jarmila Brožová, Dominik Biemann a sklárna Nový Svět roku 1825, in: Ars vitraria 7, Jablonec nad Nisou 1981, s. 128-130
  • Jarmila Brožová, České sklo 1800-1860, katalog výstavy UPM, Praha 1977
  • Gustav Edmund Pazaurek, Eugen von Philippovich, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Braunschweig 1976
  • Dominik Biemann's Dealings with the Dealer Steigerwald in Frankfurt am Main', F. Biemann, Journal of Glass Studies, New York, vol.X, 1968
  • Zuzana Pešatová, Böhmische Glasgravuren. Kunst der Glasgravur vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Artia 1968
  • Zuzana Pešatová, Dominik Biemann, Journal of Glass Studies (Corning Museum of Glass) Vol. 7 (1965), pp. 83-106
  • Gustav Edmund Pazaurek, Die Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig, 1923
  • Gustav Edmund Pazaurek, Der Erste Glasschneider der Biedermeierzeit, Kunst und Kunsthandwerk, Leipzig, 1921

Externí odkazyEditovat