Deutscher Fernsehfunk

Státní televizní stanice ve Východním Německu

Deutscher Fernsehfunk (česky doslova Německé televizní vysílání, zkráceně DFF, mezi lety 1972 a 1990 také Fernsehen der DDR (Televize NDR)) je bývalá státní a celoplošná televize Německé demokratické republiky.

Deutscher Fernsehfunk
Emblem of Deutscher Fernsehfunk (1990).svg
Zahájení vysílání20. prosince 1951 (Zkušební vysílání),
3. ledna 1956 (Plnohodnotné vysílání)
Ukončení vysílání31. prosince 1991
ZeměNěmecká demokratická republika
SídloBerlín, NDR
JazykNěmčina
Dřívější jménaFernsehen der DDR
NahrazenARD

HistorieEditovat

1950 - 1956: Vznik Východoněmecké televizeEditovat

Po vzniku Východního Německa byl v podstatě hlavním a nejrozšířenějším médiem jen rozhlas, 11. června 1950 ovšem započala výstavba Berlínského televizního ústředí ve čtvrti Adlershof. 20. prosince 1951 spustila skupinka techniků a odborníků pokusné vysílání z nově vystavených prostor, to ovšem nebylo míněno pro obyčejný lid, ale jen pro uzavřenou skupinku lidí, kteří teprve začali veřejné vysílání připravovat, veřejné televizní vysílače se začali ve velkém budovat až od 29. července 1952. První obrazový vysílač vznikl na staré radnici v Berlínské čtvrti Mitte v únoru 1952, ten byl následně 3. června spojen s televizním ústředím a stal se tak prvním vysílačem této televize. V srpnu 1952 se generálním ředitelem televizního ústředí stává Hermann Zilles. První televizní přijímače se začali prodávat ve Východním Německu 16. listopadu 1952, tehdy stál jeden přijímač 3 500 marek, což v porovnání s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 300 marek činilo více než desetinásobek.

 
Televizní sídlo, ze kterého se zajišťovalo vysílání relace Aktuelle Kamera.

21. prosince 1952 u příležitosti 74. narozenin Josefa Stalina započalo každodenní dvouhodinové vysílání vždy po osmé večer. Toho dne měla premiéru relace Aktuelle Kamera (Aktuální kamera, AK), ta se vysílala až do 14. prosince 1990 a stala se tak nejstarší německou zpravodajskou relací. Brzy se stala Aktuelle Kamera spolu s novou zpravodajskou relací západní televize Tagesschau mnohem oblíbenějším a vyhledávanějším zdrojem zpravodajství než kupříkladu pravidelné filmové týdeníky promítané v té době v kinech a to přes to, že v následujícím období se z Aktuelle Kamera stal neobjektivní státní nástroj. To dokazují události ze 17. června 1953 a dnů následujících, kdy se v NDR událo dělnické povstání a kdy byl z televize propuštěn ředitel Zilles, který byl státem nahrazen Heinzem Adamckem, který zůstal generálním ředitelem televize až do pádu berlínské zdi.

S cílem oslovit více potenciálních diváků se následně rychle rozšířila síť vysílačů. Roku 1953 tak vyrůstají vysílače v Berlínské čtvrti Grünau-Müggelberge, dále v Drážďanech, roku 1955 v Brockenu, Inselsbergu, Helpterbergu, Marlowě, Saské Kamenici ad. Rychle se též rozšiřuje síť technických zázemí a televizních studií, v létě 1953 vzniká v areálu v Adlershofu Studio 1, do roku 1955 vyrůstají další dvě vysílací studia a televize dokonce získává své první odbavovací vozidlo.

1956 - 1972: Před znárodněním televizeEditovat

2. ledna 1956 končí pokusné vysílání a 3. ledna začíná plnohodnotné vysílání DFF. Stanice se původně neměla nazývat Televize NDR, protože se mělo jednat o celoplošnou televizi pro celé Německo, tyto plány ovšem nevyšly, protože nebylo v možnostech DFF zajistit vysílání pro Spolkovou republiku Německo a tak zatímco ARD začíná vysílat v obou Německách, tedy až na „údolí netušících“, DFF zůstává jen a pouze televizí Východního Německa.

Ke konci roku 1958 bylo ve Východním Německu zaregistrováno přes 300 000 legálně držených přijímačů. 7. října 1958 je zahájeno ranní vysílání pro diváky pracující na nočních směnách. 3. října 1969 je spuštěn druhý program, který u příležitosti dvacátého výročí vzniku NDR začíná vysílat barevně.

1972 - 1989: Televize NDREditovat

11. února 1972 je DFF přejmenována na Fernsehen der DDR (Televize NDR). Původní název televize je zachován pouze ve zmínkách a citátech, v titulcích pořadů a v druhé sloce úvodní znělky pořadu Unser Sandmännchen.

Veřejností se začala šířit domněnka, že z politických důvodů se chystala televize vysílat olympijské hry v Moskvě nově v rámci standardu PAL, proto předtím probíhalo zkušební vysílání v tomto standardu, tato domněnka ale zjevně nemá faktický základ, už kvůli skutečnosti, že televizní ústředí v Adlershofu nebylo materiálně schopné odbavit vysílání ve standardu PAL, protože celá televizní infrastruktura byla tehdy v provozu ve standardu SECAM. Teprve v letech 1989/1990 bylo možno přejít ze standardu SECAM na PAL v podstatě „přes noc“.

1989 - 1990: Státní převratEditovat

Politický převrat v NDR v roce 1989 vedl mimo jiné také k značnému odklonu médií od státní moci. V rámci politicky zaměřených pořadů bylo možné stále více svobodně informovat a do éteru se v tomto období dostalo mnoho nových pořadů a informací.

Když byla televize ještě stále pod vlivem státu, 1. září 1989 měl premiéru pořad pro mládež Elf 99, který měl přimět mládež zaměřenou především na západní média, aby začala opět vyhledávat východní.

Informace o masových protestech byly v rámci vysílání omezovány, to se ale koncem října 1989 změnilo. 18. října 1989 odstoupil ze své funkce Erich Honecker a spousta dalších funkcionářů ústředního výboru východoněmecké komunistické strany. 30. října 1989 byl stáhnut z vysílání propagandistický pořad Der Schwarze Kanal (Černý kanál).

4. listopadu 1989 se zaměstnanci a herci z Východoněmecké televize stali organizátory a účastníky demonstrace na Alexanderplatzu ve Východním Berlíně, kde se přibližně až milion lidí dožadoval změn v rámci státu. Následně se začal vysílat pořad AK Zwo, který nahradil dosavadní Aktuelle Kamera. U příležitosti pádu berlínské zdi 9. listopadu 1989 převzal tvorbu této relace západní televizní program 3sat. Od února 1990 se začala vysílat víceméně kontroverzní talkshow Donnerstagsgespräch (Čtvrteční rozhovor), jehož součástí byli i diváci, kteří telefonovali do redakce pořadu a kteří byli pečlivě hlídáni tajnou službou Ministerstva státní bezpečnosti NDR.

V únoru 1990 byla DFF prohlášena za osvobozenou od vlivů státu a stala se nezávislou veřejnoprávní televizí, to stvrdil i zákon o médiích ze září 1990. V tomto období se začínají z oblastních pracovišť televize vysílat regionální pořady zaměřené na jednotlivé spolkové země v NDR, které se stávají pravidelnou součástí vysílání.

1990 - 1991: Zrušení televizeEditovat

Po znovusjednocení Německa 3. října 1990 získává DFF svou veřejnoprávní nezávislost a stává se tzv. nezávislou státní institucí. Usnesení vydané v tomto období stanovuje za povinnost, že vše od programových schémat, odbavovacích pracovišť až po kolegia televize musí být nejpozději do 31. prosince 1991 zrušena a rozpuštěna. Ačkoliv v době po státním převratu v NDR nebyl stanoven nový generální ředitel televize, Rudolf Mühlfenzl z CSU byl jmenován pověřencem za správu a zajišťování vysílání televize.

Prvopočátky odpojení televize od vysílání se datují do 15. prosince 1990, kdy v 19:58 byl první program DFF odpojen a jeho frekvence začali šířit signál prvního programu západní televize - Das Erste (ARD). Protože ARD neměla v nových spolkových zemích Německa, v bývalém NDR svá odbavovací pracoviště, veškerá regionální vysílání v rámci televize zajišťovala odbavovací pracoviště DFF.

 
Bývalé televizní ústředí DFF, nyní odštěpené pracoviště ARD - Studio Berlin.

Kompletní odpojení televize proběhlo 31. prosince 1991, kdy spolu s koncem dne končí vysílání druhého programu[1].

Okolnosti zánikuEditovat

Téma zrušení televize a jejího zániku bylo kontroverzním už od prvopočátku až do jeho realizace. Nejen, že zaměstnanci DFF si chtěli kanály své televize ponechat, většina dosavadních diváků se nechtěla smířit s tím, že by mohla přijít o své oblíbené pořady, které doposud sledovala. Nejvíce populárními v té době byly různé zábavné a poradenské pořady, od pádu zdi se mezi ně dostaly i politické pořady. Nápad, že by se dosavadní pořady vysílali v rámci možného třetího programu ARD zaměřeného především na původní Východní Německo nebyl přijat.

Státy Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko se potom dohodly na tom, že k 31. květnu 1991 založí vlastní televizi MDR se sídlem v Lipsku, to započalo vznik různých regionálních televizí, kterými se posléze staly také NDR pro severní Německo a pozdější RBB vzniklé spojením SFB pro Berlín a ORB pro Braniborsko [2]. Nové televizní stanice započaly své vysílání po půlnoci 1. ledna 1992, tedy bezprostředně po zániku DFF. Podle uzavřených dohod měla být DFF už první vteřinu nového roku odpojena od vysílačů, faktem ale zůstává, že to trvalo desítky vteřin, než byly její frekvence zcela uvolněny pro nově vzniklé televize.

Zejména MDR si našla přijetí a velkou oblibu veřejnosti, mnoho lidí ji považuje za jakéhosi neoficiálního nástupce DFF - této myšlence přispívá fakt, že MDR do svého vysílání často zařazuje reprízy pořadů DFF a dokonce i tvoří dále některé její pořady, jako kupříkladu Außenseiter-Spitzenreiter.

Původní televizní ústředí DFF se stalo zástupným sídlem Německého rozhlasového archívu, archív DFF se přesunul do Postupimi-Babelsbergu, je ovšem politováníhodné, ačkoliv se v něm zachovala většinová tvorba DFF, veškeré vysílání z let 1952 - 1962 chybí díky nemožnosti jakýkoliv záznamů. Různé rekvizity a pamětihodnosti DFF se zachovaly právě v Adlershofu a posloužily ve velkém při tvorbě filmu Good Bye, Lenin!, jehož štábu byly dosti propůjčovány.

Někteří z původních 10 000 zaměstnanců DFF si nalezlo práci u západoněmeckých televizních stanic.

VedeníEditovat

Řídícím orgánem pro rozhlas a televizi byl od roku 1952 Státní vysílací výbor. 15. září 1968 byl zřízen nezávislý Státní výbor pro televizi. Jeho předsedou byl v letech 19681989 Heinz Adameck (člen agitační komise v ÚV SED). Až do října 1989 byly politické pořady a zpravodajství velmi silně kontrolovány a přímo ovlivňovány příslušným tajemníkem ústředního výboru SED pro agitaci; v posledních letech NDR to byl Joachim Herrmann. Po pádu zdi jmenovala vláda Hanse Bentziena ředitelem vysílání. V červnu 1990 byl kameraman DFF a později tvůrčí ředitel ARD Michael Albrecht prohlášen posledním ředitelem DFF.

TvorbaEditovat

Politické pořadyEditovat

  • Aktuelle KameraAktuální kamera: Hlavní zpravodajská relace
  • Der schwarze KanalČerný kanál: Politický magazín
  • Objektiv: Magazín o zahraniční politice moderovaný Ulrichem Makoschem
  • Prisma: Magazín o domácí politice
  • Radar: Vojenskopolitický magazín
  • Wettlauf mit der ZeitZávod s časem: Magazín o technologických změnách v průmyslu

Regionální relace (Srpen 1990 – Prosinec 1991)Editovat

MagazínyEditovat

  • Aha: Přírodovědný magazín
  • Alles was Recht istVše, co je správné: Právní poradenský pořad
  • Berufe im BildPovolání v obraze: Pořad o výběru povolání
  • ComputerstundePočítačová hodinka: Poradenský pořad na téma počítače
  • Das Professorenkollegium tagtSchůze profesorského kolegia: Rozhovorový pořad s profesory
  • Das VerkehrsmagazinDopravní magazín
  • Der Fernsehkoch empfiehltTelevizní kuchař doporučuje
  • Dorf modernVesnice moderně: Zemědělský magazín
  • Du und Dein GartenTy a tvoje zahrada
  • Du und Dein HaustierTy a tvůj mazlíček
  • ElternsprechstundeRodičovská konzultace
  • FahrpausePřestávka v řízení
  • Fragen Sie Prof. KaulPtejte se prof. Kaula
  • HAPS (Haushalts Allerlei Praktisch Serviert) – Praktická obsluha domácností všeho druhu
  • Hobbys, Tips, so wird's gemachtKoníčky, tipy, tak se to dělá
  • Journal für SieŽurnál pro Vás
  • ModekisteMódní box
  • Sie und Er und 1000 FragenOna a On a tisíc otázek
  • TierparkteletreffTelevizní schůzka v zoologické zahradě
  • Tip des FischkochsTipy kuchaře ryb
  • Treffpunkt KinoMísto setkání: Kino
  • UmschauPřehled
  • VerkehrskompaßDopravní kompas
  • VisiteVizita
  • Vom Scheitel bis zur SohleOd hlavy k patě
  • Von PädagogenOd pedagogů

Zábavné pořadyEditovat

  • Achims HitparadeAchimova hitparáda
  • Alles singtVšechno zpívá
  • Auf eine runde halbe StundeNa jedno kolo půl hodiny
  • Auf Schusters Rappen mit Gerhard Neef
  • Außenseiter-Spitzenreiter
  • Bong
  • BurgpartyHradní party
  • Da lacht der BärTámhle se směje medvěd
  • Da liegt Musike drinTam leží hudba
  • Das ist Musik für SieTohle je hudba pro Vás
  • Das blaue FensterModré okno
  • Der Staatsanwalt hat das WortSlovo má státní zástupce
  • Der Wunschbriefkasten – Poštovní schránka pro přání
  • Die goldene NoteZlatá nota
  • Ehe-Ring frei!Zásnubní prsten volný!
  • Ein Haus voll MusikDům plný hudby
  • Ein Kessel BuntesBarevný kotel
  • Einmal im JahrJednou za rok
  • Ferienheim BergkristallPrázdninový domov „Bergkristall“ (Horský křišťál)
  • Glück muß man habenŠtěstí musí být
  • Herzklopfen kostenlosBuchot srdce zadarmo
  • Heute abend Nr. 1Číslo 1 dnešního večera
  • Im BildeV obrazech
  • Im Krug zum Grünen KranzeVe džbánu za zeleným věncem
  • KinomusikHudba z kina
  • Klönsnack
  • Lieder, Land und LeutePísně, země a lid
  • Maxe Baumann
  • Menschen und MeerLidé a moře
  • Mit Lutz und LiebeS Lutzem a láskou
  • Musik, die ihnen Freude bringtHudba, která Vám dovede přátele
  • Musikanten sind daJsou tu hudebníci
  • Musik und Snacks vorm HafenHudba a občerstvení před přístavem
  • Nacht der ProminentenNoc prominentů
  • Schätzen Sie malHádej co
  • Schlager einer kleinen StadtŠlágr jednoho malého městečka
  • Tele-Lotto 5 aus 35Losování Lotta 5 z 35
  • Wünsch Dir wasPřej si něco
  • Zwischen Frühstück und GänsebratenMezi snídaní a pečenou husou
 
Obrázek hlavní postavičky pořadu Unser Sandmännchen (Náš Písečný mužík), 1984

Pořady pro děti a mládežEditovat

  • 1-2-3 Allerlei
  • Alles TrickVšechno trikem
  • Elf 99
  • Flax und Krümel
  • Gix Gax
  • Guckkasten für kleine Leute
  • Hoppla
  • Kreise und QuadrateKruhy a čtverce
  • Jan und Tini auf ReisenHonza a Týnka na výletech
  • LiederkarusellKolotoč písniček
  • Mach mit, mach’s nach, mach’s besserPřipoj se, následuj, zlepšuj se
  • Sei dabei!Buď tam!
  • Unser SandmännchenNáš Písečný mužík

Na DFF se také mimo jiné vysílala různá zahraniční tvorba, z Československé tvorby stojí za zmínku 30 případů majora Zemana (Die Kriminalfälle des Majors Zeman), Nemocnice na kraji města (Das Krankenhaus am Rande der Stadt), Slavné historky zbojnické (Berühmte Räubergeschichten aus aller Welt), Žena za pultem (Die Frau hinter dem Ladentisch) a Spadla z oblakov (Sie kam aus dem All).

ReferenceEditovat

  1. Die letzten Sendeminuten des DFF am 31. Dezember 1991 - Video zachycující poslední minuty vysílání DFF - na YouTube
  2. Chronik der ARD | ORB und MDR starten ihre Programme. web.ard.de [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat