Dana Syslová

česká dabérka a herečka

Dana Syslová (* 11. listopadu 1945 Praha), vlastním jménem Daniela Hašková, je česká divadelní, filmová a televizní herečka, dabérka a moderátorka. Jejím manželem byl herec Vlastimil Hašek (1928–1992).

Dana Syslová
Narození11. listopadu 1945 (78 let)
Československo Praha
VzděláníDAMU
Alma materAkademie múzických umění v Praze
ChoťVlastimil Hašek
Umělecké ceny
2006 Cena Františka Filipovského za ženský herecký výkon
2014 Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během své kariéry se věnovala nejen divadlu, ale natočila mnoho filmů a ztvárnila desítky seriálových rolí. Vystudovala herectví na DAMU a již během studia začala hrát v televizi, divadle i ve filmu. V sedmdesátých letech 20. století se soustředila hlavně na divadlo. V televizi hrála nejvíc v osmdesátých a devadesátých letech. Kromě divadla, filmu a televize se výrazně angažovala také v rozhlase a v dabingu. V roce 2014 obdržela Cenu Františka Filipovského za za celoživotní mistrovství v dabingu.

V osobním životě zažívala velmi těžká období, musela se vyrovnat se smrtí manžela a sebevraždou syna v roce 1992 a v roce 2006 podstoupila léčbu rakoviny.

Mládí a studia

editovat

Dana Syslová se narodila 11. listopadu 1945 v Praze. Rodiče se seznámili v Německu, kam byla její matka za války totálně nasazena. Otec byl francouzský válečný zajatec. Po válce se jejich cesty rozešly a každý se vrátil do své vlasti. Dana tak svého otce nikdy nepoznala a domnívala se, že je mrtvý.[1] Dětství prožila na venkově u babičky. Matka pracovala jako knihovnice a probudila v Daně zálibu ve čtení. V době dospívání nicméně zcela propadla divadlu a proto vystudovala herectví na DAMU.[2]

Profesní život

editovat

Po absolutoriu DAMU působila v letech 19651993 v Městských divadlech pražských (MDP)[3], poté hostovala na různých pražských scénách, mimo jiné též v Divadle na Jezerce (Kaviár nebo čočka, Lásky paní Katty), Činoherním klubu (Lakomec, S vyloučením veřejnosti, Vlk), Divadle v Celetné, v Ungeltu a Divadelním spolku Háta. Následně hrála v divadlech Rokoko a ABC, které jsou součástí Městských divadel pražských. Ve svém repertoáru střídala komedie a drama, klasický i moderní žánr, za zmínku stojí divadelní inscenace Urfaust, Před západem slunce, Obrácení Ferdyše Pištory, Generální zázrak nebo Lištičky, za něž byla nominována na Cenu Thálie.[2]

První televizní roli získala Syslová jako studentka 2. ročníku DAMU, kdy jí režisér Antonín Moskalyk obsadil do inscenace Metelice. Před ukončením DAMU začala hrát také v divadle a ve filmu. Nevelkou roli studentky si zahrála ve filmu Dům v Kaprové ulici (1963), v komedii Délka polibku devadesát (1965) vytvořila pár s Oldřichem Vlachem, menší roli židovské dívky Lindy si pak zahrála ve snímku Dita Saxová (1967). Během sedmdesátých let 20. století se soustředila nejvíc na práci v divadle a příležitostně se objevila také v televizi. K práci ve filmu se vrátila rolí architektky Šmídové ve snímku Nevěsta k zulíbání (1980) a zdravotní sestru si zahrála v komedii Všichni musí být v pyžamu (1984).[2]

V osmdesátých letech hrála Syslová v mnoha televizních filmech, pohádkách, inscenacích a seriálech, nejčastěji role manželek a maminek, například ve filmech Zahrada dětí (1982), Bota jménem Melichar (1983), My holky z městečka (1985) nebo v seriálu Létající Čestmír (1983). Výraznou příležitost dostala v životopisné inscenaci Jako listy jednoho stromu (1981), kde hrála Boženu Němcovou.[2]

Také během devadesátých let hrála nejvíc v televizi, ve filmu se objevila jen výjimečně (Čarodějky z předměstí, 1991). V posledních letech pracovala pro komerční televize – Ordinace v růžové zahradě (2005), Soukromé pasti (2008), Sestřičky Modrý kód (2020–2021) nebo Eliška a Damián (2023). Na filmovém plátně se objevila opět v roli matky hlavního hrdiny ve snímku Hodinu nevíš (2008).[2]

Dne 1. října 2021, kdy byla spuštěna nová rozhlasová stanice Český rozhlas Pohoda, zaměřená na věkovou skupinu 75 let a starších, se Syslová stala její tváří spolu s kolegou Tomášem Töpferem.[4]

Dana Syslová dabovala některé známé světové herečky, například Susan Sarandonovou a Helen Mirrenovou, zřídkavěji Meryl Streepovou a po smrti Věry Galatíkové i Annie Girardotovou[5], ale namluvila i Diane Keatonovou, Vanessu Redgraveovou nebo Liz Taylorovou. Cenu Františka Filipovského obdržela v roce 2006 za dabing inspektorky Jane Tennisonové v seriálu Hlavní podezřelý[6] a v roce 2014 za celoživotní mistrovství v dabingu.[7]

Osobní život

editovat

Po absolutoriu DAMU nastoupila do pražského Divadle Komedie, kde se seznámila s o 18 let starším Vlastimilem Haškem, za něhož se později provdala. Měli spolu dva syny Jiřího a Daniela. Manžel měl nemocné srdce, prodělal dva menší infarkty a na třetí v roce 1992 doma zemřel. Syn Jiří, který trpěl depresemi, se v témže roce oběsil.[1] V roce 2006 Syslové diagnostikovali rakovinu, podstoupila operaci a chemoterapie.[8]

Celý život zůstala vášnivou čtenářkou a ráda cestuje.[9]

Vybrané divadelní role

editovat
  • 1970 Jean Anouilh: Eurydika, titul. role, Komorní divadlo, režie Ladislav Vymětal
  • 1976 J. W. Goethe: Urfaust, Markétka, MDP, režie František Miška
  • 2005 Brian Friel: Lásky paní Katty, Alice – Harryho žena (alternace s Veronikou Jeníkovou a Simonou Stašovou), Divadlo Na Jezerce, režie Vladimír Strnisko
  • 2007 Peter Nichols: Hra vášní, Eleonor, Rokoko, režie Lída Engelová
  • 2008 Edward Albee: Všechno na zahradě, Paní Tootheová, ABC, režie Petr Svojtka
  • 2009 Shelagh Stephensonová: Vzpomínky na vodě, Teresa, Rokoko, režie Lída Engelová
  • 2010 Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce, Huma Rojo, ABC, režie Peter Gábor
  • 2010 Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost, Paní Guterová, Rokoko, režie Ondřej Zajíc
  • 2010 John Misto: Sonáta pro lžíci, Sheila, Divadlo Bez zábradlí, režie Kateřina Iváková
  • 2012 Kate Atkinsonová: Ostatní světy, Enid, ABC, režie Radovan Lipus
  • 2013 Vittorio Franceschi: Úsměv Dafné, Róza (alternace s Jitkou Smutnou), Rokoko, režie Viktorie Čermáková
  • Bengt Ahlfors: Divadelní komedie, Linda – herečka (alternace se Zdenou Herfortovou), Divadlo Palace, režie Petr Hruška
  • Lawrence Roman: Dohazovač, Grace Millsová, Divadlo Palace, režie Petr Hruška

Filmografie, výběr

editovat

Rozhlas

editovat

Audioknihy

editovat
  • 2017 Kniha Vzpomínek (Rowan Coleman) vydala Audiotéka

Reference

editovat
  1. a b Smutný osud herečky Dany Syslové. Manžel, herec Vlastimil Hašek, jí zemřel v náručí. Syn se oběsil. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Dana Syslová. FDb.cz [online]. [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. 
  3. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
  4. Český rozhlas spustí v říjnu stanici pro seniory Pohoda. MediaGuru.cz [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  5. KARÁSKOVÁ, Ivana. Itálie s manželem. Magazín DNES. 2018, čís. 40, s. 30–34. 
  6. Dana Syslová | Biografie. ČSFD.cz [online]. [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. 
  7. Dana Syslová. Filmový přehled [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  8. Smrt manžela i syna, rakovina: Život se s Danou Syslovou alias Amálkou z Ulice nemazlil. Extra.cz [online]. 2019-11-11 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  9. LENSKÁ, Nataša. Taky si někdy zanadávám a ne zrovna vlažně, přiznala Dana Syslová. iDNES.cz [online]. 2022-03-31 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  10. Radioservis Praha od 30.4.2023
  11. VELÍŠEK, Martin. Oscar Wilde: Bezvýznamná žena. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-12-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  12. Tvůrčí skupina Drama a literatura. Carey Harrison: To by se psychiatrovi stát nemělo. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  13. VENCLOVÁ, Renata. Eugene O´Neill: Tak trochu básník [online]. Český rozhlas, 2016-03-12 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat