Wikipedie

Dům čp. 1682 Na Poříčí

Dům čp. 1682 Na Poříčí je novorenesanční nárožní dům na Novém Městě (v době výstavby čp. 1682/II.) v Praze 1 na rohu ulic Na Poříčí (18) a Havlíčkovy (15) (v době výstavby se Havlíčkova ulice jmenovala Jízdecká). Dům byl postaven v letech 1885–1886 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla.[1] Autorem plastiky je Antonín Procházka.[2][3]

Dům čp. 1682 Na Poříčí
Dům čp. 1682 Na Poříčí
Dům čp. 1682 Na Poříčí
Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektAntonín Wiehl autor plastiky Antonín Procházka (sochař)
Výstavba1885-1886
Poloha
AdresaNa poříčí 1682/18, Praha 1 - Nové Město, ČeskoČesko Česko
UliceNa Poříčí a Havlíčkova
Souřadnice50°5′22,36″ s. š., 14°25′56,25″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domu editovat

 
Antonín Wiehl – architekt a stavitel

Dům byl vystavěn v letech 1885–86 na místě bývalých jezdeckých kasáren. Nárožní čtyřpatrový nájemní dům s nárožními rizality. Fasáda do ulice Na Poříčí i do Havlíčkovy ulice má devět os. Nárožní rizality mají po jedné ose. Přízemí a první patro je zdobeno bosáží, v druhém a třetím patře tvoří fasádu režné zdivo. Ve čtvrtém patře a na štítech zdobí fasádu sgrafita provedená na černém podkladě v barvě zlaté, červené a bílé. Pod druhým patrem je vlys zdobený majolikovými terči. V průčelí do Havlíčkovy ulice je portál hlavního vchodu do vestibulu zdobeného mramorem a štukováním na stropě. Nad portálem na sloupech je balkon. Ve druhém patře je balkon na konzolách, na kterém je medialon s portrétem Marie Wiehlové, manželky Antonína Wiehla. V průčelí do ulice Na Poříčí je arkýř s bohatou plastickou výzdobou.[2] Výzdobu mohutně vyhlížejícího domu tvoří reliéfy vojáků v uniformách ze 17.a 18. století. Jejich umístění v nikách rizalitu připomíná původní objekt jezdeckých kasáren. Vojenská historie předchozího objektu je připomínána realistickými kostýmními studiemi. Na fasádě se tak objevuje vojenské pojetí výzdoby, které ve svých sgrafitech s oblibou na domech uplatňoval později především Mikoláš Aleš.[3] Na Wiehlově stavbě se tak objevuje zcela odlišné téma než bylo použito na předchozích sedmi činžovních domech.[4][5]Antonín Wiehl svůj osmý činžovní dům v Praze postavil společně s Karlem Gemperlem.[2] V dalších letech měl Wiehl v domě Na Poříčí svou kancelář (do té doby v Divadelní ulici čp. 1032/I.). Na závěr své kariéry měl od roku 1896 kancelář ve vlastním Wiehlově domě na Václavském náměstí 792/II., který je také Wiehlovým posledním činžovním domem.[6]

Galerie Dům čp. 1682 Na Poříčí editovat

  •  
    Antonin Prochazka 1903 – autor plastiky
  •  
    Na poříčí 18

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  2. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 29–30. Dostupné online.
  4. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  5. ↑ KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  6. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura editovat

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. 1.. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dům_čp._1682_Na_Poříčí&oldid=22643869“