Klaudios Ptolemaios
Klaudios Ptolemaios (řecky Κλαύδιος Πτολεμαῖος), zkráceně jen Ptolemaios, latinsky Claudius Ptolemaeus, (asi 85 – asi 168[1], Alexandrie) byl antický matematik, astronom, astrolog a geograf, který žil a pracoval v egyptské Alexandrii. Proto je znám i jako Ptolemaios Alexandrijský. Nebyl příbuzný s egyptskou dynastií Ptolemaiovců.
| Klaudios Ptolemaios | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Κλαύδιος Πτολεμαῖος |
| Narození | 100 Ptolemais Hermiou |
| Úmrtí | 170 (ve věku 69–70 let) Alexandrie |
| Bydliště | Alexandrie |
| Povolání | matematik, geograf, astronom, astrolog, hudební teoretik, filozof, muzikolog, epigramatik a spisovatel |
| Zaměstnavatel | Alexandrijská knihovna |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V souladu s většinou svých současníků a velkých předchůdců byl Ptolemaios zastáncem geocentrické soustavy: Země je koule, kolem níž obíhá Slunce, Měsíc i planety po drahách složených z kruhových pohybů uvnitř sféry stálic o poloměru přibližně kolem 150 mil. km. Jeho spisy, které představovaly shrnutí starověké astronomie, astrologie a geografie, platily jako autoritativní zdroj až do novověku. Ještě Tycho Brahe (1546–1601) pracoval s jeho modelem, protože vykazoval lepší shodu s pozorováním, než výpočty podle heliocentrického modelu Koperníkova. Po Ptolemaiovi jsou pojmenovány krátery na Měsíci (Ptolemaeus)[2][3] a na Marsu (Ptolemaeus).[4]
Dílo
editovatJeho dílo mělo obrovský význam a bylo považováno za základ vědění po celý středověk ve všech třech jeho veledílech. Nástup moderní vědy pak znamenal kritické překonání jeho názorů a tvrzení.
- Matematická soustava, resp. Velká soustava (řecky Μαθηματικἠ Σύνταξις – Mathématiké syntaxis, resp. Syntaxis megale) – astronomický spis přibližně z roku 140. V 8. století byl z originálního řeckého znění přeložen do arabského jazyka, odkud byl ve středověku znám pod názvem Almagest[2]. Obsahuje tehdejšího astronomické poznání. Ptolemaiův matematický model sluneční soustavy byl považován za správný po patnáct století. Ptolemaios byl zastáncem geocentrického systému a odmítl heliocentrické myšlenky Aristarcha ze Samu a Seleuka ze Seleukie. V tomto modelu leží nehybná Zemi ve tvaru koule poblíž středu vesmíru, okolo něhož obíhají Slunce, Měsíc, planety a světová sféra s hvězdami.[5] Jeho katalog hvězd navázal na katalog Hipparchův a obsahuje údaje o 1025 hvězdách a 48 patrně tradičních souhvězdích z nejjasnějších viditelných hvězd. Mnohá z jeho souhvězdí se používají v moderní astronomii dodnes.
- Čtyři knihy o astrologii (Tetrabiblos) patří k základním dílům o astrologii helénského období. Podávají komplexní návod na sestavení a výklad horoskopu a jako klasické dílo astrologie je citováno a užíváno tradičními astrology od svého vzniku dodnes. Vztah postavení planet (makrokosmos) a pozemských dějů (mikrokosmos) chápe kauzalisticky a determinačně.
- Příruční tabulky se dochovaly v překladu Theóna z Alexandrie, ale není vyjasněné, nakolik je při překládání pozměnil. Jde o tabulky pro výpočet pozic nebeských těles včetně návodu. Obsahuje též malý katalog 180 hvězd v blízkosti ekliptiky důležitých pro měření pozic planet, seznam zatmění a jiných jevů. Opakuje teorii precese vysvětlenou v Almagestu.[5]
- Planetární hypotézy se zabývají vzdáleností planet od Země. Model pohybu je jednodušší než v Almagestu. Vnitřní poloměr planetárních sfér vychází v poloměrech Země takto: Měsíc 33, Merkur 64, Venuše 166, Slunce 1160, Mars 1260, Jupiter 8820, Saturn 14 187, vnější okraj sféry Saturnu 19 865. Rozměry ve sluneční soustavě vnímal jen cca o jeden řád menší než my, kolem 150 mil. km.[5]
- Optika se zachovala jen částečně ve špatném arabském překladu a následném překladu do latiny.[5]
- Návod ke geografii (Geografike hyfegesis) – návod k sestavování map pomocí astronomicky stanovených souřadnic. Originál díla se nedochoval, pouze arabský překlad.
- Harmonie je muzikologické dílo, které inspirovalo i Jana Keplera
Návod ke geografii
editovatVýznam
editovat
Ptolemaiova práce a Návod zvláště bývají nezřídka označovány za vrchol antické geografie. To by odpovídalo skutečnosti, pokud bychom pod geografií chápali jen určování souřadnic lokalit a jejich zakreslování na mapě. Ptolemaia vcelku nezajímala fyzikální vysvětlení geografických jevů.
Alexander von Humboldt (1769–1859) charakterizoval Návod ke geografii jako „dílo spíše matematické, téměř bez fyzickogeografických názorů, zpracované suchou tabelární formou“.
Ptolemaios si vzal za úkol opravit údaje Marina z Tyru a vypracovat dokonalejší přehled jako základ nové mapy světa. Autor Marina kritizuje, že zkonstruoval svou mapu světa ve válcové projekci, která silně zkresluje vzdálenosti v rovnoběžkovém směru; doporučuje své dvě dokonalejší projekce – prostou kuželovou a pseudokuželovou délkojevnou. Sedm z osmi knih jeho Návodu (z let 150–160) obsahuje v podstatě seznam geografických názvů (vlastních jmen) a odpovídajících souřadnic.
Z 8 000 bodů, které Ptolemaios uvádí, však jen asi polovinu získal měřením geografických šířek a délek. To bylo v jeho době velmi obtížné a Ptolemaios předpokládal, že délka zemského rovníku je jen asi 30 tisíc km. Ostatní byly vypočteny na základě stanovených či odhadnutých vzdáleností. V mnohých případech převzal ze starších materiálů rozdílná pojmenování týchž bodů a vztáhl je k různým objektům, což vyvolalo značný zmatek.
Úvod
editovatPrvní kniha Návodu je teoretickým a metodickým úvodem, v němž se vysvětlují způsoby stanovení vzdáleností, polohy bodů a zobrazení zemského povrchu v rovině, tj. to, co tvoří matematickou geografii.
Přílohy: mapy
editovatDodnes není jasné, zda Ptolemaios vlastnoručně sestavil mapy, jež se mu tradičně připisují. V některých byzantských seznamech jeho prací, publikovaných ve 13. století, se uvádějí dvě varianty kartografických příloh:
- 26 map a souborné mapy světa
- 64 map plus mapy světa
Někteří odborníci připisují jejich autorství Ptolemaiovi, jiní však soudí, že mapy nesestavil, že k nim pouze připravil podklady. Na některých exemplářích Ptolemaiovy mapy čteme jméno Agafodemona z Alexandrie, který žil pravděpodobně v 5. století. Je známo, že byzantský mnich Maxim Planud (1260–1310) samostatně sestavil mapu podle Ptolemaiova rukopisu. Jiný Byzantinec Nikifor Gregor (1295-1359) kopíroval kartografické přílohy ke Geografike hyfegesis.
Ptolemaiova představa světa
editovat
Zatímco Strabón přebíral délku zemského obvodu od Eratosthena (252 000 stadií), Marinos i Ptolemaios vycházeli z Poseidóniova údaje (180 000 stadií). I když připustíme, že Ptolemaios používal tehdejší stadia (210 metrů), byly jím stanovené rozměry Země výrazně podhodnoceny. Pravděpodobnější však je, že pracoval s obyčejným (attickým) stadiem (177,6 metrů). Pak by ale délka zemského obvodu činila podle jeho propočtu pouhých 33 000 km. Tento předpoklad potvrzuje okolnost, že na Ptolemaiově mapě se vzdálenosti k severu a k jihu od rovnoběžky, která prochází ostrovem Rhodos, postupně roztahují ve vztahu k poledníkům.
Například Bretaň se u Ptolemaia objevuje na 50° severní šířky (místo na 48°), Velká Británie a Irsko přesahují za 60°. K jihu od Středozemního moře jsou hodnoty šířek neúměrně nízké – pobřeží Somálska leží na 5° (ve skutečnosti však na 11°) s.š.
Ptolemaios zřejmě i výrazně podcenil délku 1° oblouku velkého obvodu (500 stadií). Ještě výrazněji to platí o délkách – například Středozemní moře měří podle něho 24 800 stadií (4 400 km) – ve skutečnosti však jen 3 900 km.
Ptolemaios a geografie
editovatGeografie je podle Ptolemaia „lineárním zobrazením veškeré nyní známé Země, se vším, co se na ní nachází“. S pomocí matematiky umožňuje „přehlédnout celou Zemi na jediném obraze podobným způsobem, jakým můžeme pozorovat otáčející se nebeskou báň nad svou hlavou“, ale pouze v hrubých rysech.
Ptolemaios rozlišuje geografii a chorografii. V současné terminologii obecnou geografii spojenou s kartografií a regionální geografií, která, zabývajíc se jednotlivými krajinami, studuje každou z nich zvlášť a uvádí ve svých popisech takové podrobnosti, jako například přístavy, vesnice, okresy, přítoky hlavních řek apod. Obsah jeho díla Návod ke geografii plně odpovídá těmto jeho představám. Strabónova Geografika by se podle Ptolemaia měla nazývat „Chorografika“.
Ptolemaiova geografie bývá často chápána jako počátek obecné geografie či obecné zeměvědy. Jeho práce byla biblí pro geografy období renesance a pro věk zámořských objevů.
Klaudios Ptolemaios je autorem Ptolemaiova zobrazení.
Ptolemaiova věta
editovatPtolemaiovi se také připisuje matematická věta, podle které v tětivovém čtyřúhelníku (tj. vepsaném do kružnice) platí:
kde |AC| a |BD| jsou délky úhlopříček a |AB|, |CD|, respektive |AD| a |BC| délky protilehlých stran.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ZAHRADNÍČEK, PAVEL, 1966-. Dějiny, jak je možná neznáte : 10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů. Vydání: první. vyd. Vranov nad Dyjí: [s.n.] 128 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7266-422-1, ISBN 80-7266-422-0. OCLC 972568721
- ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Ptolemaus, str. 114, č. mapového listu 44, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Ptolemaeus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Crater Ptolemaeus on Mars Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ a b c d ŠTEFL, Vladimír. Klaudios Ptolemaios. Praha: Prométheus, 2005. ISBN 80-7196-317-8. S. 56.
Literatura
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Klaudios Ptolemaios
- NOVOTNÝ, Václav. Ku kritice zpráv Kl. Ptolemaia o zemích českých. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. 34 s.
- Ottův slovník naučný, heslo Ptolemaios. Sv. 20, str. 950
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaudios Ptolemaios na Wikimedia Commons 
Autor Klaudios Ptolemaios ve Wikizdrojích- Český překlad první části Tetrabiblu
- Tetrabiblos ve fomátu PDF Archivováno 25. 4. 2012 na Wayback Machine.
- ScienceWorld: Proč se neprosadil heliocentrismus?
