Chynín

část obce Čížkov v okrese Plzeň-jih

Chynín (německy Chinin) je malá vesnice, část obce Čížkovokrese Plzeň-jih. Nachází se asi 3,5 kilometru severovýchodně od Čížkova. Vede jím silnice II/177. Chynín je také název katastrálního území o rozloze 15,4 km².[3]

Chynín
Chynínská lípa a kaple
Chynínská lípa a kaple
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecČížkov
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel50 (2021)[1]
Katastrální územíChynín (15,4 km²)
Nadmořská výška670 m n. m.
PSČ335 63
Počet domů19 (2021)[2]
Chynín
Chynín
Další údaje
Webwww.obec-cizkov.cz/cs/chynin/R61-A0/
Kód části obce196231
Kód k. ú.796239
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Název vesnice se odvozuje od osobního jména Chýna, používané ve staré češtině. Nejstarší písemná zmínka o vesnici je uvedena v berním rejstříku pro plzeňský kraj z roku 1379[4] z počátku vlády krále Václava IV., kdy Chynín vlastnili páni z Rožmitálu.

Dne 20. ledna 1616 koupil Chynín od Blažeje Gryspeka, syna Floriána Gryspeka z Gryspachu, Adam starší Vratislav z Mitrovic, který zde ze čtyř selských statků založil poplužní dvůr.[5]

Podle berní ruly z roku 1654 Chynín náležel ke Spálenému Poříčí patřící Jiříkovi Vratislavovi z Mitrovic. K většímu rozvoji zdejšího chudého kraje došlo po roce 1700, neboť se v širokém okolí začala těžit železná a stříbrná ruda. Na málo výnosné těžbě se podíleli i Vratislavové z Mitrovic, páni z Poříčí.

V roce 1715 převzala od Vratislavů z Mitrovic spálenopoříčské panství hraběnka Anna Polyxena Clary-Aldringenová, rozená Desfoursová. V roce 1749 prodala panství Metropolitní kapitule u svatého Víta v Praze. Kapitula na majetku hospodařila až do roku 1948, kdy byl zestátněn. Správu lesů od roku 2012 vykonává Arcibiskupství pražské.

Podle pamětí pocházejících z roku 1657 patřil Chynín k čížkovské faře. Dvorním dekretem ze dne 24. února 1785 byl Chynín od fary oddělen a přidělen k nově zřízené faře v Mitrovicích.[6]

Děti z Chynína chodily do školy v Mitrovicích, ale protože pro ně byla cesta zvláště v zimě obtížná, rozhodlo se o zřízení školy v místě a 17. září 1897 se začalo v Chyníně provizorně vyučovat ve staré fořtovně. Ta však s ohledem na počet dětí a kvůli stavu budovy nevyhovovala, a proto se chynínští rozhodli postavit školu novou, kterou 26. srpna 1900 slavnostně otevřeli a 17. září 1900 v ní začala výuka.[7] V roce 1897 se Chynín stal obcí. Budova školy byla později zbořena.

Územněsprávní začlenění

editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1869 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • do roku 1869 – součást obce Mitrovice
  • v letech 1880–1890 součást obce Nové Mitrovice jako osada
  • v letech 1897–1950 samostatná obec
  • v letech 1961–1985 součást obce Železný Újezd
  • od 1. ledna 1986 součást obce Čížkov

Od roku 1850 do roku 1855 patřil Chynín pod okresní hejtmanství Rokycany. Od června roku 1855 vznikl samostatný smíšený politicko-soudní okres blovický, který trval do roku 1868 a Chynín v té době patřil pod tento okres. Po roce 1868 vznikl plzeňský politický okres, pod který patřil Chynín až do roku 1945.[8]

Přírodní poměry

editovat
 
Lesy v okolí Chynína nabízí cíle pro cykloturistické výlety

Vesnice stojí na hlavním brdském hřebeni v nadmořské výšce 670 metrů, šestnáct kilometrů od Blovic. Rozkládá se po obou stranách silnice ze Spáleného Poříčí do Lnář. V katastrálním území, jehož rozloha je 15,4 km², se nachází nejvyšší bod okresu Plzeň-jih, a to vrch Nad Marastkem s nadmořskou výškou 805 metrů.

V katastrálním území Chynín, severně od vesnice, leží přírodní rezervace Fajmanovy skály a Klenky. Východně od ní se nachází přírodní rezervace Chynínské buky. Samotná vesnice a většina katastrálního území je součástí chráněné krajinné oblasti Brdy.[9]

V letních i zimních měsících je okolí Chynína vyhledávaným cílem turistů, rekreantů a chalupářů. V zastoupení dřevin výrazně převažuje smrk (85 %), o zbývající procenta se dělí buk, dub, jedle, modřín, popřípadě olše.[10]

Obyvatelstvo

editovat

Počet domů, ve kterých obyvatelé zůstali trvale přihlášeni se v osmdesátých letech snížil, některé domy slouží i nadále k  rekreaci. Obyvatel i domů v posledních letech pozvolna přibývá.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 204 242 233 206 171 188 167 89 107 57 50 34 31 41 50
Počet domů 25 35 34 35 34 33 36 34 34 25 15 16 16 18 18

Služby

editovat

Ve vesnici je autobusová zastávka. Děti dojíždějí do základní školy ve Spáleném Poříčí a Blovicích. Ve Spáleném Poříčí a Blovicích je zdravotnické zařízení, nejbližší pošta se nachází v Nových Mitrovicích.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 304. 
  5. FAKTOR, František. Popis okresu Blovického. 1. vyd. Praha: GARN, 2014 (1887 tisk). 129 s. S. 53. 
  6. Kronika obce Čížkov 1892-1920 [online]. Čížkov: Porta fontium - Archiv: Plzeň-jih (státní archiv) [cit. 2023-04-19]. S. 24. Dostupné online. 
  7. Kronika obce Chynín 1923-2005 [online]. Plzeň: Porta fontium [cit. 2023-04-21]. S. 9. Dostupné online. 
  8. Archivní pomůcky [online]. Blovice: SOkA Plzeň-jih [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  9. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  10. Polesí Spálené Poříčí [online]. Arcibiskupství pražské, 2013-2023 [cit. 2023-04-21]. Kapitola Charakteristika. Dostupné online. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat