Chlorid zlatný
Chlorid zlatný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem AuCl. Čistý chlorid zlatný byl poprvé připraven roku 1873 německým chemikem Georgem Leuchsem.[4][5]
| chlorid zlatný | |
|---|---|
-chlorid.png) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid zlatný |
| Anglický název | Gold(I) chloride |
| Německý název | Gold(I)-chlorid |
| Sumární vzorec | AuCl |
| Vzhled | žlutá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10294-29-8 13464-29-4, 11092-54-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-655-8 |
| PubChem | 27366 |
| ChEBI | CHEBI:30078 |
| SMILES | [Au]Cl |
| InChI | InChI=1S/Au.ClH/h;1H/q+1;/p-1
Key: FDWREHZXQUYJFJ-UHFFFAOYSA-M |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 232,423 g/mol |
| Teplota tání | 170 °C (338 °F; 443 K) |
| Teplota varu | 298 °C (568 °F; 571 K) (rozkládá se) |
| Hustota | 7,57 g/cm3[1] |
| Rozpustnost ve vodě | velmi málo rozpustný |
| Měrná magnetická susceptibilita | −67,0·10−6 cm3/mol |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | tetragonální[2] |
| Hrana krystalové mřížky | a = 6,734 Å, c = 8,674 Å[2] |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −34,7 kJ·mol−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07 | |
| H-věty | H314, H317[3] |
| P-věty | P260, P261, P264, P272, P280, P301+330+331, P302+352, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P321, P333+317, P362+364, P363, P405, P501[3] |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatChlorid zlatný vzniká termálním rozkladem chloridu zlatitého, získaného z kyseliny chlorozlatité:[6]
- HAuCl4 → AuCl + HCl + Cl2
Lze jej také získat reakcí chloru se zlatem při teplotě 250 °C:[6]
- 2 Au + Cl2 → 2 AuCl
Chlorid zlatný vzniká také termálním rozkladem chloridu zlatitého.[6]
Vlastnosti
editovatChlorid zlatný je svěle žlutá pevná látka.
Chlorid zlatný krystalizuje v tetragonální soustavě s prostorovou grupou I41/amd (Číslo 141) a parametry mřížky a = 6,734 Å, c = 8,674 Å.[2] Některé zdroje[7][8] uvádí ortorombickou soustavu s prostorovou grupou Cmmm (Číslo 65) a parametry mřížky a = 6,41 Å, b = 3,36 Å, c = 9,48 Å a jiné uvádí také jednoklonnou soutavu[9].
Je rozpustný v roztocích alkalických chloridů a po rozpuštění ve vodě se rozkládá na zlato a kyselinu trichloro-hydroxozlatitou:[10]
- 3 AuCl + H2O → 2 Au + H[AuCl3OH]
Některé komplexy chloridu zlatného jsou však velmi stabilní.[10]
Při zahřátí ve vodě chlorid zlatný disproporcionuje na zlato a chlorid zlatitý:
- 3 AuCl → 2 Au + AuCl3
Při ještě vyšších teplotách, kolem 500 °C, se všechny chloridy zlata přeměňují na zlato. Tato přeměna je klíčová pro Millerův proces, který je využíván k čištění zlata.[11]
Chlorid zlatný reaguje s bromidem draselným za vzniku kovového zlata:
- 3 AuCl + 4 KBr → KAuBr4 + 2 Au + 3 KCl
Využití
editovatChlorid zlatný se využívá jako katalyzátor v organické syntéze.[12]
Bezpečnost
editovatChlorid zlatý může dráždit kůži a oči, poškodit ledviny a snížit počet bílých krvinek.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Gold(I) chloride na anglické Wikipedii a Gold(I)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ PATNAIK, Pradyot. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill 1134 s. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. (anglicky)
- ↑ a b c JANSSEN, E.M.W.; FOLMER, J.C.W.; WIEGERS, G.A. The preparation and crystal structure of gold monochloride, AuCl. Journal of the Less Common Metals. 1974-10, roč. 38, čís. 1, s. 71–76. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0022-5088. DOI 10.1016/0022-5088(74)90204-5.
- ↑ a b c PUBCHEM. gold(I) chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEUCHS, Georg. Ueber Darstellung und Eigenschaften des Goldchlorürs. Journal für Praktische Chemie. 1873-11-29, roč. 6, čís. 1, s. 156–159. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0021-8383. DOI 10.1002/prac.18730060113. (německy)
- ↑ SOUKUP, Rudolf Werner. Chemiegeschichtliche Daten anorganischer Substanzen [PDF online]. 2016-07-09 [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. Stuttgart: F. Enke, 1978. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1012. (německy)
- ↑ GOLD (I) CHLORIDE | 10294-29-8. ChemicalBook [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 310. (německy)
- ↑ Gold(I) chloride [online]. Sigma-Aldrich [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
- ↑ a b BLUMENTHAL, Gert; LINKE, Dietmar; VIETH, Siegfried. Chemie: Grundwissen für Ingenieure. [s.l.]: Springer-Verlag 584 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8351-9047-4. S. 352. (německy)
- ↑ Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. Příprava vydání Wiley-VCH. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-3-527-30385-4, ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a12_499.. (anglicky)
- ↑ TOZER-HOTCHKISS, G. Theilheimer's Synthetic Methods of Organic Chemistry. [s.l.]: Karger Medical and Scientific Publishers 479 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8055-8639-9. S. 200. (anglicky)