Chammurapi

Chammurapi (též Chammurabi) byl šestý král starobabylonské říše ze Sumu-abumovy I. amoritské dynastie, který vládl v letech 17921750 př. n. l.[1] Proslul především jako zákonodárce – vydal tzv. Chammurapiho zákoník.

Chammurapi
Babylonský král Chammurapi před bohem Šamašem.
Babylonský král Chammurapi před bohem Šamašem.
Narození 1810 př. n. l.
Babylonie
Úmrtí 1750 př. n. l. (ve věku 59–60 let)
Babylonie
Povolání král
Nábož. vyznání Babylonian religion
Sumerian religion
Děti Samsu-Iluna
Rodiče Sin-Muballit
Příbuzní Abi-Ešu (vnuk)
Funkce King of Babylon (1792 př. n. l.–1750 př. n. l.)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chammurapi byl jedním z nejschopnějších válečníků, diplomatů a organizátorů své doby. Svou osobní moc zaštiťoval poukazy na vůli nejmocnějšího babylonského boha Marduka, odpor vůči němu znamenal pro každého tvrdý trest, tímto ovšem odstranil veškeré mocenské spory mezi kněžími a panovníkem. Jako absolutní vládce osobně rozhodoval běžné záležitosti státu, což dokládá bohatá korespondence s různými hodnostáři i stéla se zákony. [1] Nejdůležitějším výkonem Chammurapiho byla reforma soudnictví a výstavba centrálně organizované správy. Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku, který byl ještě nedávno považován za nejstarší na světě (starší jsou jen doklady o zákonech sumerského krále Urnammy z Uru a další dva zákoníky z Mezopotámie). Kodex obsahuje 282 ustanovení ke všem otázkám veřejného i soukromého života.[1][2]

Amoritské jméno Chammurapi se vykládá jako „(Bůh) Chammu uzdravuje“, dříve také jako „(Bůh) Chammu je veliký“.[1]

Život a vládaEditovat

 
Mapa Mezopotámie na začátku a konci Chammurapiho vlády

Chammurapi se narodil kolem roku 1810 př. n. l. v Babylóně. Jeho otcem byl starobabylonský král Sin-Muballit, potomek amoritského náčelníka Sumu-abuma, jenž založil první babylonskou dynastii. Chammurapi na trůn nastoupil pravděpodobně v roce 1792 po abdikaci svého otce. Zpočátku byl jen jedním z mnoha amorejských městských králů, kteří ovládali mezopotámskou nížinu a vedli zde chronické války o úrodnou půdu. Chammurapiho otci Sin-Muballitovi se podařilo babylónské území rozšířit o města Borsippu, Kiš a Sippar. Na počátku 18. století př. n. l. Babylonské državy obklopovala jak velká království Asýrie a Elamu, tak mocné městské státy Isin, Ešnunna a Larsa. Elamité menší mezopotámská města často terorizovala, Babylón nevyjímaje.[3]

 
Chammurapiho busta

První roky Chammurapiho vlády byly relativně klidné. Chammurapi se tehdy věnoval konsolidaci své vlády – zesiloval babylónské opevnění, vylepšoval zavlažování polí a stavěl opulentní chrámy.[4] Podle německého historika Horsta Klengela je pravděpodobné, že na počátku své vlády podléhal asyrskému králi Šamši-Adadovi I. Oba panovníci v každém případě udržovali velmi úzké vztahy. Poté, co Šamši-Adad I. přibližně roku 1780 zemřel, Chammurapi se spřátelil se Zimri-Limem, králem z Mari, a Jarim-Limem I., pánem Jamhadu. Tato trojkoalice byla určena primárně pro boj s novým asyrským králem Išme-Dagánem I., synem Šamši-Adada.[5]

Roku 1787 př. n. l. Chammurapi na larském králi Rím-Sínovi vydobyl města Isin a Uruk. V roce 1763 př. n. l. do Mezopotámie vpadli Elamité, kteří Babylón odřízli od obchodních stezek a rozvrátili městský stát Ešnunna. Aby upevnili svou pozici, pokusili se mezi Chammurapim a státem Larsou vyvolat válku. Chammurapi však prohlédl jejich záměr, s Larsou se spojil a Elamity porazil a vyhnal. Opanoval přitom Nippur a Lagaš. Larský král Rím-Sín k porážce Elamitů ale příliš nepřispěl, což Chammurapi využil jako záminku proto, aby záhy dobyl i Larsu. Tím ovládl prakticky celou jižní Mezopotámii.[6]

 
Vápencová stéla znázorňující krále Chammurapiho

Následně Chammurapi obrátil pozornost k severní části své říše, kde při jeho výbojích na jih vypukly občanské nepokoje. Poté, co je potlačil, podrobil si Ešnunnu, rozdrtil gutejská vojska[7] a vyhlásil válku svému bývalému spojenci Zimri-Limovi z Mari. Zřejmě totiž zatoužil po obrovském bohatství, které bylo v Mari uloženo. V roce 1761 na Mari rychle udeřil a takřka bez boje ji pokořil.[4][8] Vzápětí vstoupil do zdouhlavé války s asyrským Išme-Dagánem I., jež skončila asyrskou kapitulací. Išme-Dagán byl donucen uznat Chammurapiho svrchovanost. Psal se rok 1755 a Chammurapi se stal vládcem celé Mezopotámie. Nezávislost si mimo okleštěné Asýrie, která ale musela Chammurapimu vzdávat hold, zachovala pouze syrská města Jamhad a Katna.[9] Na stéle nalezené v Diyarbakıru se Chammurapi tituloval dokonce jako „král Amorejců“.[10]

Chammurapi zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do čela krajů starobabylonské říše postavil místodržící. Dovršil spojení kočovných Amoritů s pokročilou civilizací a kulturou obyvatelstva ve městech.

O Chammurapiho vládě mají badatelé informace zejména z jeho 55 dopisů, které se dochovaly.[11] V roce 1750 Chammurapi skonal a předal otěže vlády svému synovi Samsu-Ilunovi, pod jehož vládou se babylónské impérium ale začalo rychle rozpadat.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hammurabi na anglické Wikipedii a Hammurapi I. (Babylon) na německé Wikipedii.

  1. a b c d Nováková, Pecha a Rahman 1998, s. 83-87, 196.
  2. CODR, Milan; HRUŠKA, Blahoslav. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Chammurabi, s. 68–71. 
  3. Van De Mieroop 2005, s. 1–4.
  4. a b Arnold 2005, s. 43.
  5. Klengel 1991, s. 57.
  6. Van De Mieroop 2005, s. 15–18, 31.
  7. Van De Mieroop 2005, s. 31, 40–41.
  8. Van De Mieroop 2005, s. 54–55, 64–65.
  9. Arnold 2005, s. 45.
  10. Clay 1919, s. 97.
  11. Breasted 2003, s. 129–130.
  12. Arnold 2005, s. 42.

LiteraturaEditovat

  • ARNOLD, Bill T., 2005. Who Were the Babylonians?. Leiden: Brill Publishers. ISBN 978-90-04-13071-5. OCLC 225281611 (anglicky) 
  • BREASTED, James Henry, 2003. Ancient Time or a History of the Early World, Part 1. Whitefish: Kessinger Publishing. ISBN 978-0-7661-4946-5. OCLC 69651827 (anglicky) 
  • CLAY, Albert Tobias. The Empire of the Amorites. New Haven: Yaleova univerzita, 1919. 202 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • DEBLOIS, Lukas, 1997. An Introduction to the Ancient World. Abingdon-on-Thames: Routledge. ISBN 978-0-415-12773-8. OCLC 231710353 (anglicky) 
  • KLÍMA, Josef, 1979. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. Academia. vyd. Praha: [s.n.]. 
  • NOVÁKOVÁ, Nea; PECHA, Lukáš; RAHMAN, Furat, 1998. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-416-0. 
  • VAN DE MIEROOP, Marc, 2005. King Hammurabi of Babylon: A Biography. Hoboken: Blackwell Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4051-2660-1. OCLC 255676990 (anglicky) 
  • RENGER, Johannes, 2017. Hammurabi. In: Encyclopædia Britannica. Chicago: Encyclopædia Britannica, inc. Dostupné online. (anglicky)
  • ZIOLKOWSKI, Theodore, 2011. Gilgamesh among us: modern encounters with the ancient epic. Ithaca: Cornell University Press. 248 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-5035-8. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat