Chammurapi
Chammurapi (též Chammurabi) byl šestý král starobabylonské říše ze Sumu-abumovy I. amoritské dynastie, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l.[1] Proslul především jako zákonodárce – vydal tzv. Chammurapiho zákoník.
| Chammurapi | |
 Babylonský král Chammurapi před bohem Šamašem. | |
| Narození |
1810 př. n. l. Babylonie |
|---|---|
| Úmrtí |
1750 př. n. l. (ve věku 59–60 let) Babylonie |
| Děti | Samsu-Iluna |
| Rodiče | Sin-Muballit |
| Příbuzní | Abi-Ešu (vnuk) |
| Funkce | King of Babylon (1792 př. n. l.–1750 př. n. l.) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chammurapi se narodil a žil v Babylónu, který se během jeho panování stal hlavním městem Babylonské říše. Přesné datum počátku jeho vlády není doloženo, uvádí se rok 1792. Nastoupil na trůn po abdikaci svého otce Sin-muballita.[1] Zpočátku byl jen jedním z mnoha městských králů. Po vnitřní konsolidaci své říše si Chammurapi nejdříve vojensky podmanil sumerská města ležící na jih od Babylonie, centra jeho říše, během dalších let se mu nakonec podařilo ovládnout podstatnou část celé Mezopotámie (r. 1761 př.n.l.).[1][2]
Po vojenských výbojích se soustředil na upevnění moci a hospodářského potenciálu rozlehlého babylonského státu. Chammurapi zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do čela krajů starobabylonské říše postavil místodržící. Dovršil spojení kočovných Amoritů s pokročilou civilizací a kulturou obyvatelstva ve městech.
Chammurapi byl jedním z nejschopnějších válečníků, diplomatů a organizátorů své doby. Svou osobní moc zaštiťoval poukazy na vůli nejmocnějšího babylonského boha Marduka, odpor vůči němu znamenal pro každého tvrdý trest, tímto ovšem odstranil veškeré mocenské spory mezi kněžími a panovníkem. Jako absolutní vládce osobně rozhodoval běžné záležitosti státu, což dokládá bohatá korespondence s různými hodnostáři i stéla se zákony. [2] Nejdůležitějším výkonem Chammurapiho byla reforma soudnictví a výstavba centrálně organizované správy. Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku, který byl ještě nedávno považován za nejstarší na světě (starší jsou jen doklady o zákonech sumerského krále Urnammy z Uru a další dva zákoníky z Mezopotámie). Kodex obsahuje 282 ustanovení ke všem otázkám veřejného i soukromého života.[2][3]
Po smrti Chammurapiho se jeho královským nástupcům nepodařilo postavení starobabylonské říše udržet. Babylon byl nejdříve postižen vpádem Chetitů a následně podmaněn Kassity.
Amoritské jméno Chammurapi se vykládá jako "(Bůh) Chammu uzdravuje", dříve také jako "(Bůh) Chammu je veliký". [2]
OdkazyEditovat
Související článkyEditovat
Seznam referencíEditovat
- ↑ a b c NOVÁKOVÁ, Nea; PECHA, Lukáš; RAHMAN, Furat. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-416-0. S. 83-87, 196.
- ↑ a b c d KLÍMA, Josef. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. Academia. vyd. Praha: [s.n.], 1979. S. 28-31.
- ↑ CODR, Milan; HRUŠKA, Blahoslav. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Chammurabi, s. 68-71.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chammurapi ve Wikimedia Commons - Chammurabiho zákoník
| Předchůdce: Sin-Muballit |
Babylonský král 1793–1750 |
Nástupce: Samsu-Iluna |