Otevřít hlavní menu

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf, sochař, medailér,[1] a spisovatel. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem.[2]

Brassaï
Narození 9. září 1899
Brašov
Úmrtí 8. července 1984 (ve věku 84 let)
Nice
Místo pohřbení Montparnasse
Alma mater Maďarská univerzita výtvarných umění (1918–1919)
Povolání fotograf, umělec, spisovatel a sochař
Rodiče Gyula Halász
Manžel(ka) Gilberte Brassaï
Příbuzní Kálmán Halász (sourozenec)
Ocenění rytíř Čestné legie
rytíř Řádu umění a literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a díloEditovat

DětstvíEditovat

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

StudiaEditovat

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V sedmnácti letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

PařížEditovat

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francouzštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: „Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“[3]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).[4] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Považuje se tak za průkopníka noční fotografie. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, například malíře Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Henri Matisse, Alberta Giacomettiho nebo spisovatele Jeana Geneta a Henriho Michauxe.

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf.[3] Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Pierre Soulages nebo Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis Life.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art)[5] a Chicagu (Art Institute of Chicago)[6].

Byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 získal od francouzského ministerstva kultury cenu „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela Histoire de Marie (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho Dopisy rodičům a Hovory s Picassem byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových osmdesátých narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984 ve věku 84 let ve svém domě na Francouzské Riviéře poblíž Nice.[7] Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

VýznamEditovat

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů dvacátého století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně.[8]

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

Jeho díla jsou zastoupena v následujících veřejných sbírkách:

Publikace (výběr)Editovat

  • Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paříž: Arts et Métiers Graphiques, 1932. 
  • Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paříž: Édition du Point du Jour, 1949. 
  • Camera in Paris. Londýn: The Focal Press, 1949. 
  • Graffiti. Stuttgart: Belser Verlag, 1960. 
  • Conversations avec Picasso. Paříž: Gallimard, 1964. 
  • Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York: The Museum of Modern Art, 1968. 
  • Henry Miller, grandeur nature. Paříž: Gallimard, 1975. 
  • Le Paris secret des années 30. Paříž: Gallimard, 1976. 
  • Paroles en l'Air. Paříž: Jean-Claude Simoëns, 1977. 
  • Henry Miller, rocher heureux. Paříž: Gallimard, 1978. 
  • Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paříž: Gallimard, 1997. 
  • Les Artiste de ma vie. Paříž: Édition Denoël, 1982. 
  • Voyage aux Etats-Unis. Paříž: Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4. 

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brassaï na anglické Wikipedii.

  1. BRASSAÏ. In memoriam. Paris: L'administration des monnaies et médailles Kapitola in: Le club français de la médaille, s. 101. (francouzsky) 
  2. Časopis Ateliér, č. 9, 2008, článek Americký objev fotografie ze střední Evropy, Vladimír Birgus, str. 1,16
  3. a b Alain Sayag, ed., Brassai: The Monograph, Boston: Little, Brown and Co., 2000.
  4. GAUTRAND, Jean-Claude. Brassaï. Köln: Taschen, 2004. ISBN 3-8228-3137-9. S. 7. 
  5. Brassai, Letters to My Parents, Chicago, IL: University of Chicago Press, 1997, p. xviii, accessed 2 Sep 2010
  6. "Brassai Biography" Archivováno 12. 2. 2007 na Wayback Machine, Photo-Seminars, accessed 2 Sep 2010
  7. GRUNDBERG, Andy. Brassai, Photographer of Paris Nigtlife, Dies. www.nytimes.com. The New York Times. Dostupné online [cit. 7 June 2018]. (anglicky) 
  8. https://www.taschen.com/pages/en/catalogue/photography/all/01595/facts.brassai_paris.htm Brassai - PARIS, vyd. Taschen
  9. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Brassaï (Gyula Halász) [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Search - Rijksmuseum [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. TATE. Brassaï 1899-1984. Tate. Dostupné online [cit. 2018-06-07]. (anglicky) 
  13. Your Search Results [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.]: Bulfinch, 2001. 
  • WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge: Louisiana State University Press, 1996. ISBN 0807119431. 
  • BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London: Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376. 
  • GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien: Deutsche Buchgemeinschaft, 1964. 
  • BRASSAÏ. The Monograph. New York: Little, Brown and Company, 2000. ISBN 0821226681. 
  • KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Brassaï, s. 44-51. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé) 

Externí odkazyEditovat