Wikipedie

Branišov (Ústí)

část obce Ústí v okrese Jihlava

Branišov (německy Branschau) je malá vesnice, část obce Ústí v okrese Jihlava. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Ústí.

Branišov
náves, pohled od západu
náves, pohled od západu
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecÚstí
OkresJihlava
KrajKraj Vysočina
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°27′59″ s. š., 15°26′0″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel7 (2021)[1]
Katastrální územíBranišov u Jihlavy (2,67 km²)
PSČ588 42
Počet domů18 (2011)[2]
Branišov
Branišov
Další údaje
Kód části obce9369
Kód k. ú.609366
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2009 zde bylo evidováno 20 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 7 obyvatel.[4]

Branišov leží v katastrálním území Branišov u Jihlavy o rozloze 2,67 km2.[5]

Název editovat

Název se vyvíjel od varianty Branissow (1226), Branssow (1352), Branyssow (1367), Bransow (1369), Branissiow (1486), Branissow (1468, 1608), Branssow (1654), Branschau a Branssow (1787, 1843). Místní jméno vzniklo z osobního jména Braniš.[6]

Historie editovat

První písemná zmínka o obci je z roku 1226 v listině papeže Honoria III. Ves byla stejně jako Ústí založena Želivským klášterem. V roce 1350 je poprvé uváděna branišovská plebánie, která spadala pod patronát želivského opatství. V roce 1384 je poprvé zmiňován také zdejší kostel sv. Václava s vlastní farností a kolaturou. Roku 1468 přešel Branišov do vlastnictví Trčků z Lípy. Roku 1597 zemřel majitel panství Maxmilián Trčka z Lípy a to se na krátkou dobu stalo majetkem rytíře Samuela Nejepínského z Nejepína. Ovšem už o rok později jej získal císař Rudolf II., od kterého jej odkoupil Jaroslav Trčka z Lípy. V roce 1601 se novým majitelem panství stal protestant Matyáš Stubík z Königsteina. Pro účast na stavovském povstání mu ho císař Ferdinand II. odebral, ale krátce poté jej od něj dostal zpátky. V roce 1604 získal část panství, která zahrnovala vsi Ústí, Šimanov, Branišov, Mysletín, Orlov, Buková a Polánky, Matyášův syn Tobiáš Stubík. Ten si za svoje sídlo zvolil Branišov, kde si také vystavěl rezidenci. Ovšem už o 4 roky později jej Jiří Stubík připojil k panství Úsobí. Roku 1619 pak od jeho syna Petra Stubíka panství odkoupila hraběnka Magdalena Trčková z Lobkovic. Po její smrti v roce 1631 majetek převzal její manžel hrabě Jan Rudolf Trčka z Lobkovic a po jeho smrti dne 29. září 1634 císařská komora.

Roku 1635 jeníkovské panství zakoupil nejvyšší komoří svobodný pán Filip Friedrich Breyner. V rámci panství pak došlo k vytvoření branišovského statku, pod nějž spadaly vsi Branišov, Buková, Mysletín, Orlov, Šimanov, Ústí s ovčárnou a dvorec v Hejšti. Už o 3 roky později Filip Friedrich zemřel a panství převzala jeho matka hraběnka Anna Marie Breynerová z Trautmansdorfu. Ta byla fanatickou katolička, což donutilo řadu obyvatel k odchodu do ciziny. V letech 1639-1648 se panství ocitlo pod útoky Švédů, kteří za svůj opěrný bod zvolili hrad v Lipnici nad Sázavou. Roku 1642 panství zdědil hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu, jenž jej roku 1650 předal hraběti Adamu Matyáši z Trautmansdorfu. O rok později jej Jan Friedrich z Trautmansdorfu prodal. Novým majitelem se stal svobodný pán Johann Rudolf z Bukau, který jej spojil s úsobsko-střítežským panstvím. Ve stejném roce proběhlo sčítání poddaných a v Branišově žili 3 katolíci. Roku 1653 přešla fara spolu s kostelem pod Úsobí a nadační patronát pod vrchnost. O rok později se majitelem panství stal Ferdinand Arnošt Heidler z Bukové. V obci je k tomuto roku doložen panský dvůr, 2 obhospodařované grunty, Ferenšův grunt pak byl pustý.

Roku 1664 panství získal Jan Šebestián z Pöttingenu a v roce 1678 Jan Ignác Vltavský z Mannsnwerthu. K panskému dvoru byl připojen Ferenšův grunt a část dalšího gruntu. Roku 1690 se majitelem stal hrabě Antonín Pachta z Rájova a Bukové na Stříteži, po jeho smrti roku 1698 hraběnka Alžběta Polyxena Buquoyová z Cavriani a roku 1706 její syn Karel Kajetán de Lon Quevel Buquoy. Dne 16. listopadu 1719 panství odkoupil Jan Baptista z Minetti a své sídlo umístil do Branišova. Kromě toho zde založil Ústav chudých.

Podle záznamů v Tereziánském katastru spadali pod místní kostel vsi Buková, Dudín, Kalhov, Krasoňov, Šimanov, Ústí a Zbilidy; po dostavění kostela v roce 1735 spadal pod branišovskou faru také Větrný Jeníkov. Po dostavění zámku ve Větrném Jeníkově v roce 1729 přestal Branišov sloužit jako sídlo vrchnosti. Roku 1744 převedl Jan Baptista panství na Vlašský špitál v Praze na Malé Straně. Roku 1740 došlo k osamostatnění branišovské fary, kterou do té doby řídili kněží želivského kláštera, a prvním farářem zde byl jmenován František Felix Procházka z Nového Kolína. Při faře pak byla zřízena škola.

Podle záznamů z roku 1757 tvořily branišovský statek vsi Branišov, Ústí, Buková, Šimanov, Mysletín, Orlová, Polánky a Hejště. Žilo zde 55 hospodářů, na celém panství Větrný Jeníkov pak 176 hospodářů. V Branišově je k tomuto roku uváděn také hostinec. V roce 1768 došlo k výstavbě nové fary na základě plánů Jana Josefa Prachnera, k vysvěcení však došlo až o dva roky později. V této době spadali pod faru vsi Buková, Dudín, Kalhov, Krasoňov, Šimanov, Ústí a Zbilidy.

V roce 1787 vyšla kniha Topographie des Königreichs Böhmen od Jaroslava Schallera, kde se v části o panství Větrný Jeníkov objevují také zmínky o vsi Branišov. Tehdy zde stálo 10 domů. V roce 1790 získal panství od Vlašského špitálu do pachtu Jan Svoboda, v jehož držení zůstalo do 28. května 1820, kdy zemřel. Poté přešlo do pachtu svobodného pána Františka Josefa Schorella, po jehož smrti dne 28. května 1825 panství spravovala jeho manželka. V letech 1834-1838 jej pak spravovala císařská královská komora.

V roce 1839 se novým majitelem panství stal Karel Rumerskirch, který jej odkoupil za 187 400 zlatých. V roce 1840 vyšla Sommerova Topografie, podle níž v Branišově žilo 125 obyvatel v 16 domech. Dne 7. září 1848 odsouhlasil říšský sněm zrušení poddanství a roboty. Jeníkovské panství v této době tvořily obce Branišov, Dudín, Dušejov, Jankov, Kalhov, Mysletín, Opatov, Šimanov, Ústí, Velešov, Větrný Jeníkov, Zbilidy a Zbinohy.

V letech 1869–1929 vesnice spadala pod obec Ústí, v letech 1930–1991 byla samostatnou obcí, 1. ledna 1992 se stala místní částí Ústí.[7]

Přírodní poměry editovat

Branišov leží v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se 5,5 km jihozápadně od Větrného Jeníkova, 2 km severozápadně od Šimanova, 4 km severně od Zbilid a 2 km jihovýchodně od Ústí.Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křemešnické vrchoviny a jejího podcelku Humpolecká vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Jeníkovská vrchovina.[8] Průměrná nadmořská výška činí 640 metrů. Jižní částí katastru protéká Hejnický potok.[9] Část území přírodní památky Hejnice zasahuje i do katastru Branišova.[10]

Obyvatelstvo editovat

Podle sčítání 1921 zde žilo v 23 domech 165 obyvatel, z nichž bylo 83 žen. 164 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 1 k německé. Žilo zde 148 římských katolíků, 1 evangelík, 9 příslušníků Církve československé husitské a 3 židé.[11]

Vývoj počtu obyvatel Branišova[12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 199 185 212 198 196 165 131 59 70 39 17 11 7 14

Hospodářství a doprava editovat

Obcí prochází silnice III. třídy č. 13113 ze Šimanova ke komunikaci II. třídy č. 523.[13] Dopravní obslužnost zajišťuje dopravce ICOM transport. Autobusy jezdí ve směrech Humpolec, Ústí, Jihlava, Větrný Jeníkov, Havlíčkův Brod a Dudín.[14]

Školství, kultura a sport editovat

Místní děti dojíždějí do základní školy ve Větrném Jeníkově.[15]

Pamětihodnosti editovat

  • Kostel svatého Václava stojí na horním okraji návsi. Jednolodní stavba má v průčelí věž a je zakončena trojbokým presbytářem. Barokní svatostánek byl postaven na základě návrhu Anselma Martina Luraga v letech 1749–1751. V roce 1827 do věže udeřil blesk, který způsobil požár, jemuž podlehla střecha, oltář, varhany a žár roztavil věžní zvony. Roku 1860 došlo k zaklenutí původně plochostropé lodě.[16]
  • Obdélná jednopatrová farní budova má mansardovou střechu. Stavba pochází z let 1768–1770.[16]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1755 stojí na návsi.[16]
  • Rudný důl

Významné osobnosti editovat

Galerie editovat

  •  
    rybníček na návsi
  •  
    kostel sv. Václava
  •  
    bývalá fara
  •  
    socha sv. Jana Nepomuckého
  •  
    cesta na Větrný Jeníkov

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-10-16 [cit. 2003-10-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. 1. A-H. Praha: Československá akademie věd, 1954. 821 s. S. 146. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 54. 
  8. ↑ Geomorfologické členění ČR [online]. Česká geologická služba, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Branišov [online]. ČÚZK, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Hejnice [online]. AOPK ČR, 2014-01-01 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 26. 
  12. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2013-03-03]. S. 568, 569, záznam 100-1. Dostupné online. 
  13. ↑ Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01 [cit. 2014-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  14. ↑ Branišov [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ Výroční zpráva 2012/2013 [online]. ZŠ a MŠ Větrný Jeníkov, 2013-09-01 [cit. 2014-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05. 
  16. ↑ a b c DAVID, Petr. Velká turistická encyklopedie. Vysočina. Praha: Knižní klub, 2009. 360 s. ISBN 978-80-242-2580-7. Kapitola Branišov, s. 20. 

Literatura editovat

  • L. VILÍMEK, Historický atlas Ústí a Branišova.

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Branišov_(Ústí)&oldid=23388825“