Bradavičník jávský

Bradavičník jávský (Acrochordus javanicus) je největší zástupce čeledi bradavičníkovitých. Je to vodní had, který jen zřídka leze na souš.

Jak číst taxoboxBradavičník jávský
alternativní popis obrázku chybí
Kresba hada
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďbradavičníkovití (Acrochordidae)
Rodbradavičník (Acrochordus)
Binomické jméno
Acrochordus javanicus
Hornstedt, 1787
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Bradavičník jávský dorůstá délky až 250 centimetrů. Má drobné šupiny, které se nepřekrývají a jsou poměrně drsné. Jejich kůže je volná, což v kombinaci s drsnými šupinami pomáhá při lovu ryb, jimiž se bradavičník živí. Had dosahuje hmotnosti 3 až 10 kilogramů. Jeho zbarvení je různorodé, od odstínů hnědé až po béžové s nepravidelnými skvrnami. Břicho má světlejší. Má poměrně krátkou hlavu a nevýrazný krk. Oči jsou umístěné spíše nahoře, aby mohl být ponořený a vidět nad hladinu. Čelisti nejsou srostlé, mezičelist však není ozubená. Dolní čelist je pevná.

RozšířeníEditovat

Tito hadi se vyskytují v jižní Indii, Číně, Indonésii (ostrovy Sumatra, Jáva a Borneo), Vietnamu, Kambodži, Myanmaru, Thajsku, Malajsii, Singapuru až po Šalomounovy ostrovy. Obývají ústí řek a brakické vody, občas se objeví i v moři. Sladké vodě se nevyhýbají a pronikají i proti proudu řek a potoků a žijí i v několika jezerech v oblasti.

Způsob životaEditovat

Bradavičník jávský je skutečně vodní had, který na břeh vylézá jen zřídka. Pokud už tak učiní, pohybuje se kvůli volné kůži velmi pomalu a nemotorně. Samice rodí živá mláďata, která žijí částečně i na souši. Jejich počet může dosáhnout až 50 kusů, většinou však jen 30. Navíc se páří jen jednou za 3 až 8 let, což způsobuje, že se tito hadi stávají stále ohroženějšími. Jejich stravu tvoří především ryby (v menší míře obojživelníci), proto mají dlouhé a ostré zuby, které dokáží způsobit nepříjemné zranění, ač nejsou jedovatí. Navíc to jsou poměrně agresivní a silní hadi. Loví tak, že si rybu uchopí ve smyčkách svého těla, přidržují si jí s pomocí ostrých šupin a volné kůže a následně ji spolknou. Kořist nedusí, jako to dělají škrtiči, ale znehybňují. Při lovu se ocasem přidržují vodního rostlinstva a splývají s proudem vody. Podobným způsobem i odpočívají. Pod vodou vydrží až 40 minut na jedno nadechnutí, na které jim stačí pouhých 10 až 20 sekund. Aktivní jsou hlavně v noci. V zajetí se rozmnožují velice zřídka.

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]

Externí odkazyEditovat