Šupina (rybovití obratlovci)

část ochranné vrstvy ryb
(přesměrováno z Šupina (ryby))

Šupiny rybovitých obratlovců se nacházejí na povrchu těla a vznikají jako deriváty kůže. Jejich primární funkcí je především ochrana. U různých skupin se vyvinuly různé modifikace šupin, v některých případech dokonce dochází k jejich redukci nebo i k úplné absenci. Vyskytují se u ryb a paryb nikoli však u kruhoústých.

Šupiny arapaimy velké (Arapaima gigas)

Struktura šupiny rybyEditovat

 
Schematický nákres šupiny ryby

Šupiny se skládají z přírůstkových kruhů (což je něco podobného jako letokruhy uvnitř stromu), a mají také přední i zadní část. To je jejich základní struktura.

Rozdělení šupinEditovat

 
základní druhy šupin: 1 - cykloidní, 2 - ktenoidní, 3 - ganoidní, 4 - plakoidní

Plakoidní šupinyEditovat

Plakoidní šupiny jsou kostnatými bazálními destičkami ukotveny ve škáře odkud vyčnívají na povrch kůže trnovité výběžky[1] podoby ukloněného kužele[2]. Všechny šupiny jsou zpravidla otočené směrem k ocasu a díky tomu je povrch těla krytý těmito šupinami hladký a drsný zároveň, záleží na směru dotyku. V čelistech jsou přeměněny v několik řad zubů.[3] Typickou skupinou s vyvinutými plakoidními šupinami jsou paryby.

 
plakoidní šupina žraloka - podélný řez (vlevo) a pohled shora (vpravo): A - pokožka (epidermis), B - škára (dermis), C - dřeňová dutina (pulpa[4]) jíž vystupují cévy a nervy, D - zubovina (osteodentin), E - bazální destička, F - sklovina (vitrodentin), G - trnovitý výběžek

Stavba plakoidních šupin je podobná stavbě savčích zubů, se kterými jsou homologní. Povrch je kryt modifikací dentinu, tzv. vitrodentinem. Ten je homologní se sklovinou zubu, která vzniká diferenciací buněk pokožky a je tedy ektodermálního původu. Zbývající části šupiny mají původ ve škáře (dermis) a jsou tedy původu mezodermálního. Pod vitrodentinem se nachází zubovina (osteodentin[3]) kryjící vrstvu kosti osifikovanou speciálními kostními buňkami odontoblasty. Tato část je zároveň jedinou kostní tkání v těle paryb.[3] Uvnitř šupiny se nachází dřeňová dutina (pulpa) vyplněná pojivovou tkání, do které zabíhají cévy a nervy.[2]

Plakoidní šupiny umožňují efektivnější a hladší proudění vody kolem těla a znemožňují drobným živočichům přichytit se na kůži; z toho důvodu je předmětem výzkumu tvorba podobného syntetického povrchu pro trupy lodí.[5]

Kostěné šupinyEditovat

Kostěné šupiny se vyskytují u ryb. Na rozdíl od plakoidních šupin jsou pouze mezodermálního původu, jelikož vznikají výhradně ve škáře.

Kosmoidní šupinyEditovat

Opravdové kosmoidní šupiny můžeme nalézt pouze u vyhynulých zástupců třídy nozdratí, recentní druhy této skupiny již mají šupiny do značné míry pozměněné směrem k leptoidním šupinám. Vnitřní vrstva šupiny je vyvtvořena z lupínků kosti. Na povrchu této vrstvy je vrstva houbovité kosti a pak vrstva zubovině podobného materiálu zvaného kosmín. Horní vrstva je z keratinu.

Ganoidní šupinyEditovat

Ganoidní šupiny se vyskytují pouze u vývojově velice starých skupin ryb jako jsou bichirovití nebo jeseterovití. Tyto šupiny mají tvar kosočtverečných destiček, které jsou kryté vrstvou ganoinu.

Leptoidní šupinyEditovat

Leptoidní (též elasmoidní) šupiny se vyskytují u ryb ze skupiny kostnatí (Teleostei). Vytvářejí díky odlišné rychlosti růstu v různých ročních obdobích typické soustředné kruhy, které lze přirovnat k letokruhům u stromů. Šupiny se také překrývají, podobně jako tašky na střeše, a to vždy tak, že šupiny blíže hlavě překrývají šupiny blíže k ocasu, čímž se snižuje odpor vody. Vyskytují se ve dvou základních formách – cykloidní a ktenoidní.

Cykloidní šupinyEditovat

Cykloidní šupiny jsou vývojově starší a mají hladký vnější povrch. Typickými představiteli ryb s tímto druhem šupin jsou například máloostní nebo lososotvární.

Ktenoidní šupinyEditovat

Ktenoidní šupiny mají ozubený vnější okraj. Objevují se obvykle u vývojově mladších skupin ryb, ke kterým lze řadit například ostnoploutvé.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scale (zoology) na anglické Wikipedii.

  1. GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003. ISBN 80-7222-307-0. S. 16–17. 
  2. a b ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. 1. vyd. vyd. Praha: Scientia, 2003. 797 s. Dostupné online. ISBN 80-7183-268-5, ISBN 978-80-7183-268-3. OCLC 56858220 
  3. a b c ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie živočichů. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1997. 583 s., 36 s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7182-020-2, ISBN 978-80-7182-020-8. OCLC 41372343 
  4. ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 3. vyd., v nakl. Scientia 2. vyd. vyd. Praha: Scientia, 1998. 642 s. Dostupné online. ISBN 80-7183-110-7, ISBN 978-80-7183-110-5. OCLC 84948682 
  5. HUANG, Irene. Biomimetics: Design by Nature [online]. 2008-04-18 [cit. 2008-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat