Homologie (biologie)

označení pro formu znaku

Homologie (z řec. homologiā, souhlas; homologos, souhlasný) je v evoluční biologii označení pro znak, který dva či více druhů zdědilo od společného předka.

Anatomie končetiny různých savců ukazuje, jak jsou jednotlivé kosti homologické

Podoba znaku může být vlivem divergentního vývoje u jednotlivých druhů poněkud odlišná. Homologické jsou například komorové oči všech obratlovců, nikoli však komorové oko obratlovců a hlavonožců. (To jsou naopak homoplázie, analogie či také konvergence, které vznikly nezávisle a ne ze společného předka.) Křídla odlišných skupin obratlovců (ptáků, savců, plazů) jsou po funkční stránce analogická, anatomicky jsou však příkladem homologie. Mezi křídly obratlovců a hmyzu již homologie není.

Homologie jsou zcela zásadní k sestavování fylogeneze (evolučního vývoje) organismů a je důležité je vždy odlišovat od homoplázií.[1]

Typickým druhem homologických znaků jsou tzv. historické homologie čili ortologie, při kterých se stejný znak u několika druhů odvozuje ze společného předka. Ještě existují tzv. biologické homologie čili paralogie, při kterých existují dva homologické znaky na jednom jedinci: příkladem je hmyzí tykadlo a hmyzí noha, které se vyvinuly ze stejného základu, z končetiny členovců.[2]

Mnohdy je obtížné až nemožné určit, zda jsou dané znaky homologické, či analogické. Takzvané Hennigovo pomocné pravidlo říká, že to dokonce není a priori možné, a tak je nutno s každou podobností předběžně pracovat, jako by to homologie byla. Obvykle se přistupuje ke kvantitativní analýze počtu jednotlivých evolučních novinek vyhodnocených tzv. maximální parsimonií – a ty znaky, které se v takové fylogenetické analýze mění společně, jsou považovány za pravděpodobně homologické.[2]

Homologie mezi pohlavímiEditovat

Kromě mezidruhových homologií lze zkoumat také anatomické souvislosti mezi různými anatomiemi jedinců stejného druhu, ale různých pohlaví.

Zjevně podobné jsou například prsní bradavky: u samic savců jsou funkční, u samců se jeví nadbytečné. A naopak např. prostata u samců má jako svou obdobu Skeneho žlázy, nazývané též ženská prostata.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. 2. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1539-6. 
  2. a b ZRZAVÝ, Jan; STORCH, David; MIHULKA, Stanislav. Jak se dělá evoluce: od sobeckého genu k rozmanitosti života. Praha: Paseka, 2004. (Fénix, sv. 9). ISBN 80-7185-578-2. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat